Neprůhlednost regionálních operačních programů nás odradila od toho, se do nich pouštět, říká vrchní ředitel ČSOB
Defraudace evropských fondů sráží chuť malých a středních podniků pustit se do nových investic, tvrdí Petr Hutla, člen představenstva a vrchní ředitel sekce Distribuce v ČSOB. Chybějící peníze ze zdrojů EU totiž dopadají dominovým efektem na firmy, jež pracují pro instituce, které na fondy spoléhají.
* Aktuálním tématem v bankovním světě je plán na vybudování evropské bankovní unie, tedy centralizace dohledu nad finančními institucemi. Česko se připojit nehodlá. Přesto: dotkne se to nějak tuzemských bank?
Nás konkrétně se týkají dvě regulatorní prostředí – české a díky mateřské KBC také belgické. Náš domácí regulátor má velice přísný pohled na existenci a fungování bank. My se proto ani po zavedení bankovní unie, pokud by se týkala naší mateřské společnosti, nemáme čeho obávat z pohledu nějakého přitvrzení pravidel. A platí to i pro ostatní velké banky na českém trhu. Druhou věcí je unifikace. Pro nás by bylo v mnoha případech příjemné, kdyby se sjednotil regulatorní pohled na některé parametry, kterými se musíme řídit. Narážíme například na to, že posuzování produktů není stejné zde a v Belgii, což pro nás znamená dvojí schvalování za různých podmínek. Kdyby došlo u regulátorů ke sblížení představ o fungování bank, pak by to pro nás znamenalo i snížení nákladů. Osobně bych přitom viděl jako dobré, kdyby se toto sjednocení spíše přiblížilo českým podmínkám.
* Myslíte, že zřízení unie nebo nadnárodního regulátora může snížit riziko krize, kterou očividně na několika trzích domácí regulátoři neustáli? Notabene když by v nadnárodním orgánu seděli lidé z těchto neúspěšných institucí?
Slovo unie vyvolává někdy příliš negativní konotace. Nicméně není důležité, jak se to nazývá, ale co to konkrétně přinese. Zda to bude jen posílení nějakého úřadu, nebo to skutečně přinese zpřísnění podmínek na trhu. A velkým otazníkem je zpřísňování regulatoriky, protože zatím to přineslo spíše nárůst povinné administrativy než zkvalitňování bankovního prostředí a dochází k prodražování bankovního obchodu. Úspěchu nadnárodního regulátora příliš nevěřím, a to z jednoduchého důvodu. Obecně když něco řídíte z velké vzdálenosti, málokdy to má vyšší účinnost než kvalitní lokální dohled. Je ale pravdou, že pro některé slabší země, které dosud měly či mají méně přísný dohled, bude dobré, když v nich někdo přísnější pravidla vynutí.
* Pomohou stabilitě sektoru nově zaváděná pravidla zvaná Basel III, která například navyšují požadavky na kapitálovou přiměřenost bank?
Tato pravidla jdou správným směrem. Rozšiřují například záběr pokrytí různých druhů rizik, která jsou sledována. Rovněž pracují lépe se strukturou aktiv a pasiv, aby vzájemně lépe korespondovala. Důležité je především širší vnímání rizika, protože původní regulatorní pravidla kryla jen úzký výsek.
* Může zpřísňování pravidel na bankovním trhu pomoci vrátit důvěru lidí ve finanční instituce?
V Česku je to s důvěrou v banky mnohem lepší než v řadě jiných států. Prvek, který tento trh odlišuje, je, že nemáme klasické investiční banky, na jejichž vrub lze – vedle politiků – připsat vznik krize. Místní bankovní sektor je naprosto stabilizovaný, a proto Češi nemají důvod bankám nevěřit. Chovají se konzistentně a nepouštějí se do dobrodružství, která známe z jiných trhů a která byla ale nutno říci podpořena politicky, například bezbřehé daňové zvýhodnění řetězených hypoték ve Spojených státech nebo Irsku, které vedlo k tomu, že se nakonec půjčovalo i nebonitním klientům. V porovnání se zahraničím se místní trh hypoték i spotřebních úvěrů, které jsou v zásadě tím největším nebezpečím, chová velmi mravně. A často se nás kolegové z jiných zemí ptají, proč si Češi ani v krizi nezačnou půjčovat více, než si nyní půjčují. Já se domnívám, že to je určitou dlouhodobou výchovou lidí více šetřit, když je zle, a jistý strach z půjček. A banky zase lidi netlačí do dluhových pastí, podmínky pro poskytování úvěrů jsou stále velmi přísné.
* Mluví se ale o tom, že je v Česku špatná finanční gramotnost…
Je. Ale tohle chování, kdy při nejistotě raději šetřím, místo abych si půjčil, je spíš dané jednak selským rozumem, jednak historickou zkušeností. Selský rozum nám podvědomě říká, že si raději něco nedovolím, než abych si vzal půjčku a doufal, že to nějak dopadne. A historicky je to dáno tím, že po divokých 90. letech, kdy bylo nutné odepsat řadu úvěrů, se banky naučily, že bezhlavé půjčování není dobré. A také nepřinášejí na trh nezdravé (toxické) produkty. Například na západě USA jsem vloni viděl, jak banky nabízejí jednodenní půjčky. Naprosto jsem nechápal, co je to za produkt. A ony půjčují lidem, kteří mají denní mzdu. Jde o státy, kde je hodně kasin, a ty půjčky jsou určené na to, aby mohli ještě večer jít prohrát výplatu, kterou dostanou až zítra. U nás by to bylo oprávněně vnímáno jako nemravné. Rozumné úvěrování u nás není jen obrana stability bank, ale také lidí. Netvrdím, že by nás jako banky lidi měli mít bůhvíjak rádi, ale neměli by nás mít neradi a vyčítat nám, že něco negativního způsobujeme, protože to minimálně v Česku není pravda.
* Image bank v Česku ale kazí poplatková politika, kdy ve srovnání se západní Evropou, přepočteno paritou kupní síly, jsou poplatky vyšší…
Situace není černobílá. Když se analyzují poplatky a pak se mluví o tom, že jsou zde vyšší, tak se hovoří vždy jen o výseku toho, za co se platí. A to takto poměřovat nejde. Trh je u nás vysoce konkurenční. Zajišťuje to i vstup nových bank, které si právě poplatky vzaly za svůj marketingový nástroj. Podle mě je ale důležité se také ptát, na čem ty nové banky vydělávají. Mají úrokové sazby na běžných či spořicích účtech výrazně vyšší, než je dnes cena peněz. Nemají silnou úvěrovou stranu, a nemohou proto peníze vydělávat na aktivech, která by půjčovaly. A vzdávají se výdělku z poplatků. Otázka pak je, zda a případně jak ten byznys může být profitabilní.
* Zeptám se ještě na konkrétní poplatek. A to za vedení úvěrového účtu, který svým rozhodnutím zakázala německá jurisdikce, a dokonce jeden český klient uspěl u místního soudu, respektive banka mu raději poplatek vrátila, než by se soudila. Nezvažujete, že byste od něj upustili?
My tento poplatek nemáme, nicméně analogický by se zřejmě najít dal. My ale nemáme důvod jej rušit, protože to není bezdůvodný poplatek a souvisejí s ním náklady, které máme s poskytnutím služby. A rozhodnutí německého soudu pro nás není v této chvíli nikterak směrodatné.
* Podívejme se nyní, jak se vyvíjí bankovní byznys v Česku, když jste říkal, že lidé jsou se zadlužováním opatrnější…
Já bych se pokusil to rozdělit na několik kategorií. Zejména pak na financování podniků, hypotéky a spotřební úvěry, případně investování. Co se týká úvěrů podnikům, situace je rozdílná u velkých firem a u segmentu SME, tedy malých a středních podniků. U velkých korporací je zásadní fakt, že se z místního trhu stáhlo několik nadnárodních bank, takže v této sféře je určitý nedostatek zdrojů a naopak velká poptávka po financích. Lokální banky se tuto poptávku snaží pokrýt, ale nejsem si jistý, že jsou schopny v tuto chvíli všem vyhovět.
* Není možné to řešit syndikovanými úvěry? Jakýmsi bankovním klubem, kdy půjčku poskytne více bank najednou?
Kluby vznikají, ale tam právě chybí některé velké banky do počtu, který dříve býval standardem. Tím pádem musejí lokální banky brát na sebe větší část financování.
* A malé a střední podniky?
Tam je situace trochu odlišná. V tomto případě je dostatek zdrojů a po určitém zaváhání některých bank pokračuje financování SME segmentu bez komplikací. Potíž je, že malé a střední podniky váhají s investicemi. Nálada je celkově negativní, byť ne vždy má zcela reálné ekonomické opodstatnění. K tomu přispívá neutěšená situace související s defraudací zdrojů z evropských fondů. Na základě závažných pochybení došlo na řadě ministerstev k pozastavení poskytování peněz z těchto zdrojů. Firmy se kvůli zpožděnému schvalování žádostí dostávají do kleští, a to nezaviněně. Protože z jejich strany proběhlo vše korektně a kvůli cizím pochybením nemohou čerpat fondy. Bohužel, těch korupčních jednání na nejvyšší úrovni v poslední době přibývá. Prostředky se odbočují do různých soukromých iniciativ a nedostávají se pak tam, kde jsou potřebné. Tedy do rozvoje malého a středního podnikání. Firmy se zoufale obracejí na banky, aby dofinancovaly chybějící peníze z evropských fondů. V řadě případů to však není možné, protože ty projekty jsou postavené tak, že počítají s dotacemi, a proto je nemůže banka sama zaplatit.
Dotýká se to mimo jiné státem financovaných institucí, jako jsou nemocnice, kde rovněž chybí zdroje. Což vyvolává dominový efekt, protože mnoho firem zase bylo závislých na zakázkách z těchto institucí a tak dále.
Pokud nepřijde brzy řešení, které zabrání rozrůstání korupčního prostředí a zajistí jeho omezování a naopak přinese adresné posílání peněz tam, kde se něco buduje, co do budoucna přispěje státnímu rozpočtu, tak budeme sledovat jen zalepování děr v eráru, které k ničemu dobrému nepovede.
* Kdybyste měl politickou moc, co by podle vás mělo být učiněno, aby se vaše prognóza nenaplnila?
Obávám se, že jeden člověk nezmůže vůbec nic. Je třeba skupina se stejným smýšlením a dostatečnou finanční silou. Což často vede k tomu, že se do politického rozhodování proháčkovávají lidé, kteří jej posouvají nesprávným směrem. Univerzální jednoduchý lék na korupční prostředí neexistuje. Je třeba posílit veřejnou kontrolu nad toky peněz primárně ve veřejném sektoru. Musí se zrychlit identifikace zpronevěr a tak dále. Jeden člověk, ať premiér či ministr financí, sám nic nezmění. V tomto směru musejí více fungovat instituce jako Hospodářská komora či Svaz měst a obcí, jež by měly prosazovat návrhy na strukturované programy, které by toky peněz měly směrovat do smysluplných investic a rozvojových programů.
* Můžete kvantifikovat, jak negativně ovlivňuje korupční prostředí u evropských fondů váš byznys?
My poskytujeme k evropským fondům profesionální poradenství, kdy jsme schopni zpracovat žádosti o dotace. Vzhledem ke zkušenostem se ale absolutně vyhýbáme regionálním operačním programům. Hned zkraje roku 2007 jsme podpořili dva projekty v cestovním ruchu, jež chtěly čerpat z tohoto zdroje. A ačkoli byly kvalitněji připravené, na dotace nedosáhly. Na rozdíl od některých, které těchto kvalit nedosahovaly. Systém se nám jevil neobjektivní a zmanipulovaný a na tak nezdravém prostředí se podílet nechceme. Přicházíme o příjmy, protože my si účtujeme takzvané success fee, tedy provizi po úspěšném schválení žádosti. U ostatních fondů je mimochodem naše úspěšnost 95 procent. Naše rozhodnutí se ale ukázalo jako správné. Když teď vidím kauzy ROP Jihozápad, Střední Čechy nebo Severozápad…
* Vraťme se k oblastem byznysu, které jste přislíbil komentovat. Co hypotéky?
V loňském roce trh nově poskytnutých hypoték představoval rekordních zhruba 119 miliard, letos to opět bude přes stovku. I když na začátku roku jsem predikoval až 120 miliard, ale na to se asi nedostaneme. Je dobré připomenout, že ačkoli výrazně poklesly sazby, klienty to nevedlo k nějakému bláznivému zadlužování se. Máme zkušenost, že lidé žádající o nové hypotéky si chtějí zajistit reálně bydlení a většinou nejde o spekulativní nákupy. Ty ostatně nerostou, čemuž odpovídá i situace na trhu nemovitostí. Je fajn, a to myslím jako poklonu i k naší konkurenci, že se nikdo nenechává strhnout k tomu, aby klienty naháněl do riskantních obchodů. Například se zde v minimálním rozsahu používá variabilní sazba hypotéky, která je velkou pastí a vymstila se již řadě lidí v cizině. Je totiž výhodná jen pro ty, kteří jsou v případě rychlého růstu sazeb schopni se z hypotéky vyplatit. Stejně tak v Česku nikdo nespekuluje na cizí měny, což se u hypoték vymstilo třeba Maďarům.
* A co spotřebitelské úvěry?
Tento trh příliš neroste, spíše naopak. Nám se sice letos daří, ale my jsme zaměřeni primárně na naše klienty, kteří mají schvalovací proces jednodušší než lidi z ulice. Úspěšná je půjčka na lepší bydlení, která se do tohoto portfolia počítá. My ji často poskytujeme spolu s hypotékou, kde si klient může dofinancovat nákup věcí, které by ve svém novém bytě rád měl. Je to tedy forma spotřebitelského úvěru, ale je kvazi účelový. I díky tomu náš tržní podíl nyní utěšeně roste.
* Zasáhl vás příchod nové konkurence?
Všechno jsou to typově banky, které fungují stejně i na jiných trzích a v našem prostředí zatím chyběly. Jde o instituce, jejichž podnikání je zatím založeno především na vysokém úročení spořicího účtu. A vzhledem k tomu, že ten je pojištěn ve stoprocentní výši do 100 tisíc eur, tak je to bezrizikové si tam uložit peníze. Principiálně si myslím, že to není dobře, protože takto postavené podnikání je tím výrazně zvýhodněné. A bezrizikovost pro klienta by měla vyplývat z podstaty podnikání a ne z pojištění vkladu. Jak jsem již řekl, bylo by zkrátka dobré slyšet, na čem hodlají tyto banky vydělat. Na druhou stranu musím říct, že minimálně některé z těchto bank přišly s neotřelým přístupem k reklamě a dělají své kroky chytře. A nepochybuji o tom, že svou klientelu si najdou. Posílají tím i impulzy zpět do našich řad, které nás ještě víc nutí k inovacím, vymýšlení nových produktů a zkvalitňování služeb.
Petr Hutla (53)
• Absolvoval Fakultu elektrotechnickou Českého vysokého učení technického v Praze. • V letech 1983 až 1993 pracoval v Tesle Pardubice. • Od roku 1993 pracuje v ČSOB. • Kariéru ve společnosti začal jako ředitel regionálních poboček banky v Pardubicích, Hradci Králové a v Praze 1. • Od roku 2001 působil jako vrchní ředitel útvaru Korporátní a institucionální klientela, v letech 2005 až 2009 vedl oddělení lidských zdrojů. • V únoru 2008 se stal členem představenstva ČSOB a od listopadu 2009 je vrchním ředitelem útvaru Distribuce. Příběh manažera
Bankéř na inzerát
Jmenovka s funkcí ředitele se skví na dveřích Petra Hutly už od počátku 90. let. Skoro jako by si o tuto funkci v mládí řekl. „Jako náctiletý kluk jsem získal v západním časopise Pop nálepku, na níž byl nápis Direktion, a nalepil jsem si ji na dveře svého pokoje. Pak přijeli naši známí, kteří na rozdíl ode mne uměli německy, a všimli si, že je tam ještě drobným písmem dopsáno: ‚se bohužel v této místnosti nenachází‘,“ usmívá se Hutla při vzpomínce na své první „ředitelství“. Kariéru zahájil v průmyslu. Pracoval jako ekonomický náměstek v Tesle Pardubice. Spolu s dalšími manažery se neúspěšně pokusil o privatizaci podniku. Ovládli jej Američané, kteří pak zastavili klíčovou výrobu radiolokátorů. „Byl jsem v roce 1993 u toho, když se poslední Tamara posílala do Ománu. Mimochodem, nikdy tam nedorazila. A pak jsem šel dát výpověď, protože zastavení této výroby znamenalo konec podniku,“ říká dnešní člen představenstva ČSOB s tím, že žádnou práci tehdy zajištěnou neměl. „Přijel jsem domů a žena mi dala inzerát, že ČSOB hledá člověka, který jim pomůže otevřít pobočku právě v Pardubicích. Konkurz jsem vyhrál a během pěti měsíců jsme otevírali,“ popisuje své bankéřské začátky. „Pamatuju si, že v jednu chvíli jsme slavili stý otevřený účet, a za dva a půl roku jsme měli angažovanost poskytnutou klientům 2,5 miliardy korun,“ dodává. Jeho cesta pak vedla do krajské pobočky v Hradci Králové. Pověstná řevnivost mezi dvěma dnes krajskými městy není jen fáma. Uvítání od nových kolegů ji jen potvrzuje. „První den jsem na stole našel kreslený vtip od Renčína, kde u cedule s nápisem Hradec Králové stojí chlap s vidlemi a proti němu dva mimozemšťané. A on jim říká: To nevíte, chlapi, jaký jste měli štěstí, kousek vedle a byli jste v Pardubicích,“ vypráví. Od roku 1997 působil v Praze, kde převzal hlavní pobočku, která zaměstnávala 1100 lidí a spravovala asi 70 procent aktiv tehdejší ČSOB. „Podle objemu aktiv byla tato samotná pobočka pátou největší bankou v republice,“ upřesňuje Hutla. O dva roky později byl u toho, když ČSOB získala belgická skupina KBC, a rok nato přišlo pohlcení zkrachovalé IPB. „Dostal jsem na starost vyčlenění korporátního byznysu v ČSOB a spojení se zdravou částí téhož v IPB,“ popisuje, jak se postupně dopracoval do nejvyššího vedení banky. V současné funkci, kdy je zodpovědný zejména za retail a segment malých a středních podniků, nahradil v roce 2009 Philippa Moreelse, který odešel do Českých aerolinií, jimž dnes šéfuje.
O autorovi| Adam Junek, junek@mf.cz
