Významný podíl na rozvoji textilního průmyslu v severovýchodních Čechách měli Židé. Největší podniky vlastnily rodiny Morawetzů, Oberländerů a Buxbaumů. Fungovaly zde ale i další továrny. Například závod Leopolda Abelese v Červeném Kostelci.
Leopold Abeles Významný podíl na rozvoji textilního průmyslu v severovýchodních Čechách měli Židé. Největší podniky vlastnily rodiny Morawetzů, Oberländerů a Buxbaumů. Fungovaly zde ale i další továrny. Například závod Leopolda Abelese v Červeném Kostelci. Městečko Červený Kostelec leží v malebném východním podhůří Krkonoš mezi Náchodem a Trutnovem. Dnes je známé hlavně díky každoročnímu mezinárodnímu folklornímu festivalu, pořádanému pod patronací UNESCO. Dříve zde ale hlavní roli hrál textil a textilní průmysl. Počátky rozvoje města sahají do první poloviny 19. století. Kostelec (tehdy ještě ne „Červený“) postupně získal poštu, spořitelnu i napojení na okresní silnici. Zejména poslední z těchto výdobytků se přitom stal klíčovým pro rozvoj zdejšího průmyslu. V obci začal čilý podnikatelský ruch a brzy zde vyrostlo i několik textilních továren. Začátky na šikmé ploše LEOPOLD ABELES (1816–1890) Židovský podnikatel Leopold Abeles se narodil 7. prosince 1816 v Erlachu u Vídně. Po studiích zamířil do Prahy, kde se stal obchodníkem s přízí u firmy Schwab und Taussig. Roku 1841 se usadil v Červeném Kostelci a založil vlastní firmu. Z původně obchodní společnosti postupně vybudoval velký textilní podnik, který zaměstnával stovky dělníků. V letech 1858 až 1882 byl rovněž majitelem závodu v České Třebové. Zemřel 18. července 1890 ve Vídni ve věku sedmdesáti čtyř let. Tu první a nejdůležitější založil již roku 1841 rakouský Žid Leopold Abeles, který se zhlédl v úspěchu úpických Morawetzů (Profit o nich psal v čísle 11/2007) a Oberländerů (více v Profitu 43/2007). Z malé továrny postupně vybudoval velký podnik a zasloužil se o výrazný rozmach celé oblasti. Textilní podnikatel Leopold Abeles se narodil roku 1816 v rakouském Erlachu (nedaleko Vídně). Ihned po studiích se ale přesunul do Prahy, kde se stal faktorem (obchodníkem s přízí) firmy Schwab und Taussig. Na nějaká pravidla ovšem příliš nedbal. Domácím tkalcům vydával většinou bavlněnou přízi pašovanou z Pruska. Obchod ho roku 1841 přivedl až do východočeského Červeného Kostelce, kde se rozhodl usadit. Začátek jeho samostatného podnikání ale rovněž nebyl úplně průhledný. Roku 1844 si nejprve na cizí jméno koupil nedostavěný dům č. 183 a po svatbě s dcerou podnikatele Jakoba Oberländera ho začal postupně upravovat na malou továrnu. Do roku 1845 vybudoval skladiště, škrobárnu, sušárnu i mandl a získal hned několik vojenských zakázek (většinou režné plátno a podšívky uniforem). Začal zaměstnávat další faktory a podnik nadále rozšiřoval. Přímo v továrně zaměstnával zhruba 300 tkalců a dalších 600 pro něj pracovalo podomácku. Na skok do Sychrova Do opravdu velkého podnikání se ale zapojil teprve v letech 1851 až 1853. S tchánem Jakobem Oberländerem, bývalým zaměstnavatelem Schwabem a Filipem Morawetzem tehdy v místech bývalého rozparcelovaného dvora v Sychrově u Trutnova založili první mechanickou přádelnu lnu v kraji. Leopold Abeles zde nabral řadu zkušeností, ze společného podniku ale po několika letech vystoupil a nadále se věnoval rozvoji vlastního kosteleckého závodu. Celosvětová bavlnářská krize, která vypukla na počátku 60. let 19. století, mu přitom podnikání značně zkomplikovala. Abeles však prokázal pevné nervy, okamžitě se přeorientoval na lnářskou výrobu a těžké období překonal. Roku 1863 proto již mohl v klidu v sousedství svého domu postavit moderní čtyřpodlažní tovární budovu, kterou místní obyvatelé ihned překřtili na „mrakodrap“. Vznikla v ní nová tkalcovna, soukárna, navijárna i škrobárna. Milosrdná krize Podnik do roku 1872 rozšířil také o novou úpravnu, barvírnu a bělidlo. V závodě pracovalo již 225 mechanických stavů poháněných parním strojem a jejich počet nadále rostl. Roku 1873 se sice firma dostala do další krize, kvůli které musela výrazně zredukovat počet dělníků, Leopold Abeles ale věřil v brzký návrat na výsluní. Ten přišel roku 1879, kdy se podnik definitivně dostal z potíží a hned v následujícím roce navíc získal povolení užívat císařského orla ve znaku. Kostelecký podnik však nebyl jediným Abelesovým závodem. Od roku 1858 totiž vlastnil i textilku v České Třebové, do které také výrazně investoval. Postavil u ní novou kotelnu, přípravnu i tkalcovnu a vybavil ji 150 moderními tkalcovskými stavy, na kterých pracovalo přibližně 300 dělníků. Teprve roku 1882 (tři roky po překonání krize) tento závod prodal vídeňskému podnikateli Hermannu Pollackovi. Abeles se loučí Roku 1885 přijal Abeles za společníky syny Ottu, Heinricha a dceru Augustu, provdanou Eisslerovou, s manželem Hermannem Eisslerem. Název firmy se proto změnil na „Leopold Abeles und Söhne“. Podnik již tehdy vyvážel do Německa, Ruska, Srbska, Bulharska i Turecka, a zařadil se po bok největších východočeských textilních závodů. Roku 1886 se pak Leopold Abeles dočkal i významného osobního uznání. Městská rada Červeného Kostelce ho totiž navrhla na udělení nejvyššího vyznamenání za zásluhy o rozvoj průmyslu a zajištění všeobecného rozkvětu obce. Tohoto ocenění si však podnikatel příliš neužil, protože již roku 1890 ve věku sedmdesáti čtyř let zemřel. Synové vedli podnik ještě devět let, poté se stal součástí „Akciové společnosti c. k. výsadní červenokostelecké a eralšské přádelny a tkalcovny ve Vídni“ a jméno Abeles z podnikatelské mapy zmizelo. Konec tradice Akciová společnost červenokostelecké a erlašské přádelny a tkalcovny hospodařila s kapitálem pět milionů korun a vlastnila podniky v Červeném Kostelci, Erlachu a Vídni. Akciový kapitál byl sice roku 1901 snížen na polovinu, do roku 1928 se ale neustále zvyšoval a nakonec dosáhl hranice 20 milionů korun. Erlašská továrna byla časem prodána, zatímco závod v Červeném Kostelci se dočkal rozšíření. Textilní výroba v severovýchodních Čechách vzkvétala až do začátku druhé světové války, kdy nastal její rychlý pád. Většina továren přešla na zbrojní výrobu a léta budované obchodní kontakty byly nenávratně ztraceny. Zlepšení pak nepřinesl ani rok 1945, kdy byly trutnovské, úpické i červenokostelecké továrny zestátněny a staly se součástí národních podniků. V Červeném Kostelci začala převládat strojírenská výroba a více než stoletá textilní tradice postupně zanikla.|Líbí se vám rubrika Historie? Víte něco bližšího o dnešním podnikateli nebo znáte nějakého jiného historického podnikatele, který by se mohl v seriálu objevit? Pište na e-mail: simek@profit.cz, každý zajímavý příspěvek či nápad odměníme dárkem!**|
