Posezení ve vinohradském vnitrobloku patří k příjemným, uklidňujícím a mezi pražskými restauranty ojedinělým zážitkům
Pokud restauraci ukrytou v nitru jednoho z vinohradských činžáků neznáte a možná ji denně míjíte, je to škoda. Zelená zahrada je totiž nečekaně situovaná v bujné zeleni. Pod korunami vzrostlých stromů vedou chodníčky mezi stoly, místy roste vysoká ševelící tráva, jinde se drobnými, nenápadnými kvítky chlubí keře. Terasovitý terén uprostřed vnitrobloku nabízí i jezírko se zlatými rybkami. Po všech stránkách útěšlivý interiér naleznete také v komorní zimní zahradě pod orientálními mosaznými lampami. Tedy pokud vstoupíte, nenecháte se odradit smutně prázdným barem v přízemí a sejdete o pár schodů níže.
Hlavní místnost, to už je jiná. Tamní bar hýří nabídkou všemožných alkoholů, několik stolů v poetickém přítmí skýtá milé posezení. Ale nezastavujte se ani zde, jděte za světlem. Teprve když projdete dalšími dveřmi, objevíte kouzlo, jímž tato restaurace oplývá. Zimní zahrada se stěnami dokořán otevřenými, za ní navíc čeká nemnoho stolků pohozených v zeleni, zurčící voda v jezírku a tichý a důstojný šum listoví v korunách nad hlavou. Kdo by to na Vinohradech hledal!
V působivém prostředí se hostu nabízí dvojice zajímavých kuchyní. Kromě osvědčených receptur středomořských národů můžete volit ze sortimentu kuchyně čínské. A ne ledajaké, pyšní se tu lístkem a snad i kuchaři pamatujícími bájnou „čínu“, která se kdysi nabízela ve Vodičkově ulici.
Černý začátek
Takovému přívalu pozitiv nelze odolat. O pořadu večeře jsem rozhodnut dříve, než číšnice přinesla menu. Na mediteránní kuchyni v Praze totiž narazíte všude, čínskou, která by se tak dala bez uzardění nazvat, potkáte možná na jednom dvou místech ve městě. A hned začátek byl ostrý, černé vejce sog-hua. Pradávná neobvyklá úprava způsobila, že přede mnou leželo vejce ve zcela změněné podobě. Nakrájené na srpečky nevyvolávalo, upřímně řečeno, moc nadšení. Bílek přetavený v průsvitný hnědavý rosol, žloutek temný jako noc. Jen jsem doufal, že kalná šťáva obklopující řezy není rozpuštěným jílovým blátem, v němž vejce zrálo. Když ovšem seberete odvahu a vyzkoušíte první sousto – můžete třeba zavřít oči – dočkáte se překvapení. Ono to nechutná zle. Bílek je trochu nanicovatý a téměř bez výrazu. Zato žloutek, zkrupičkovatělý a pevný jako vařený, si svou chuť do velké míry zachoval. Pouze rajče jako doprovod s černým vejcem neladí.
Následující vepřový jazyk po pekingsku i marinované vepřové ledvinky shodně vykazovaly citlivou úpravu masa. Obojí bylo měkké, ale nikoli rozblácené. Veškeré chuťové atrakce obstaraly omáčky. Pro mne byla o fous přijatelnější ta u jazyku, neboť nebyla „přeškrobená“, uchovala si jemné valéry použité zeleniny, letmým mimoděčným dotekem se přidalo i víno. Plátky jazyku se v omáčce neztratily a prosadily se i do závěrečného dojmu při odeznívání sousta.
U ledvinek se šťáva projevila dramatičtěji, dokonce až příliš důrazně. Chuť drobů se ve změti ostatních projevů ztrácela, i když houby se pokoušely drakonický vliv omáčky eliminovat. Moc síly k tomu však neměly, celek se nesl pod dominantní taktovkou panovačné slané stopy, svou roli odvedl i ocet. Možná za tím byl wei-su neboli glutamát sodný, snad opravdu přehnaná špetka soli z ruky kuchařovy, kdo ví.
Jedna z nejlepších
Experimenty s předkrmy, i když dopadly nad očekávání, skončily mou dnešní „cestu do neznáma“. U hlavního chodu jsem se přidržel receptury osvědčené a dostatečně známé a vyzkoušené, šuei-ču-žou z vepřového. Měkoučké a voňavé maso podpořilo uměřené množství zeleniny, hlavně však její skladba. Jelikož se v ní neobjevily haldy mrkve či papriky, typické pro mnohé čínské bufety, chuť pokrmu stála na čistém projevu masa a jeho svázání s umně vyladěnou zálivkou. Kousky zelí a pórku nechtěly dominovat, do výrazu však promluvily svěží, jemně pikantní větou.
Občas s některým kouskem vepřového vystrčil drápky pepř. Byv upozorněn na vyšší pálivost úpravy, věnoval jsem jí zvýšenou pozornost. Pro můj vkus však nebyl pokrm nadměrně ostrý. Ve zdejším šuei-ču-žou vládla optimální harmonie bez vybočování na jakoukoli stranu. Navíc rýže, která bohužel na čerstvém vzduchu rychleji osychala, byla krmi báječným partnerem. Čistá v chuti, přesně uvařená, bez cizích vlivů, prostě rýže, jaká by měla být samozřejmostí, leč bohužel není. Nevím, jak moc byla „čína“ ve Vodičkově autentická či „cinknutá“ evropskými stravovacími návyky. Tu v Zelené zahradě jsem zařadil hned vedle své dosud nejoblíbenější.
Příliv výrazných, ostro-slaně-nakysle orientovaných chutí volal po srovnání. Takže ač již nasycen, jsem si poručil ještě crème caramel s omáčkou grand marnier. Smetana, žloutky a spousta cukru, ale chutnalo to báječně. Až mámivě sladce a díky koňakovo pomerančovému pohlazení omáčky aristokraticky noblesně. Navíc kůra z pomerančů jako čupřina irského uličníka poházená po vrcholu karamelu se postarala o alespoň zdání digestivního dopadu. I když šlo spíše jen o těšínské jablíčko, dávka kalorií byla určitě mocná.
Posezení v Zelené zahradě patří k příjemným, uklidňujícím a mezi pražskými restauranty ojedinělým. V oáze klidu – i hovory tu probíhají tišeji, než bývá zvykem – konejšeni tichým šumem listí a travin, prožijete pěkné chvilky. Rozmazlováni péčí personálu i kuchařů tu v relaxovaném prostředí „dobijete baterky“ a načerpáte energii pro další střety s hektickou realitou v ulicích.
Plusy
+ oslovující atmosféra jak v zimní zahradě, tak v „lesoparku“ vně ní
+ široká nabídka jídel dvou světových kuchyní
+ uvolněná, nestresová práce obsluhy, profesionálně na výši
+ mimořádně oblažující kombinace dobrého jídla a báječného prostředí
+ přijatelné ceny v čínské sekci menu
Minusy
- nepříliš hodnotný výběr nápojů bez nabídky čínského sortimentu
Zelená zahrada
Šmilovského 12, 120 00 Praha 2, tel.: : +420 222 518 159
e-mail: zelena-zahrada@email.cz, http: www.zelena-zahrada.eu
Otevírací doba Po–Ne 11.00–23.30
Kuchyně mediteránní a čínská
Země původu nabízených vín Česká republika, Francie, Nový svět, Slovinsko, Španělsko
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku
Hovězí carpaccio s cappari, sušenými olivami a hoblinami parmezánu 210 Kč
Vepřový jazyk po pekingsku 98 Kč
Rukola se sušenými rajčaty, kozím sýrem a piniemi 159 Kč
Bouillabaisse, rybí polévka 179 Kč
Grilovaný kanadský humr 800-1000 g na másle a bylinkách 1350 Kč
Kachna na pálivém zelí (hlávkové zelí, černé houby, chilli, ostré chuti) 205 Kč
Lilkové rizoto s kozím sýrem, lilkovým kaviárem a rajčatovým glazé 185 Kč
Kuřecí prsa plněné sušenými rajčaty a mozzarelou, listový špenát 185 Kč
Krevety s bambusovými výhonky (listová zelenina, wei-su, shao sing, jemné chuti) 255 Kč
Telecí líčka s bramborovým pyré, muškátovým oříškem a smržová omáčka 360 Kč
Vepřové maso po sečchuánsku (zelenina, česnek, zázvor, sladko-kyselé chuti) 198 Kč
Grilovaný ananas s kokosovou zmrzlinou a smetanovým karamelem 89 Kč
Výběr z vinného lístku
Moët & Chandon Imperial 1600 Kč
Hibernal bio víno s přívlastkem pozdní sběr, 2008, Vlastimil Peřina 590 Kč
Chardonnay s přívlastkem pozdní sběr, 2010, Turold, Tanzberg 610 Kč
Sauvignon, 2011, Zlati Grič 590 Kč
Riesling Grand Cru „Pfersingberg“, 2010, Domaine Paul Ginglinger 985 Kč
Las Campanas Rosado, 2011, Navarra D. O. 458 Kč
Cabernet Sauvignon s přívlastkem výběr z hroznu, 2007, Turold, Tanzberg 598 Kč
Solar Viejo Crianza – Rioja, 2008, D. O. Ca 585 Kč
Merlot, 2006, Vinakoper 650 Kč
Côtes du Rhône Beleruche, 2009, Michel Chapoutier 675 Kč
Côtes du Rhône Villages AOC Visan – La Fourmente, 2005, Vigne de la Jade 798 Kč
Pinot Noir, 2009, Cloudy Bay 1540 Kč
