Menu Zavřít

Kozáci na Vltavě

10. 11. 2006
Autor: Euro.cz

Igor Střelec je předsedou hospodářského výboru církve

Bůh si zasedl na Joba. To z bible víme, i když moc netušíme, proč ho vlastně tak trápil. Podobnou smůlu má pravoslavná církev na našem území. Reportáž České televize o křestním kmotrovi ministra dopravy Aleše Řebíčka se také - možná mimoděk - nesla na této vlně. Povrchní divák mohl dospět k závěru, že v tomhle spolku se to hemží bývalými příslušníky StB či ruskými mafiány a že více než o víru v něm jde o byznys. Hlavní postavou reportáže byl Igor Střelec, kmotr ministra dopravy Aleše Řebíčka, jinak též bývalý československý rozvědčík a podnikatel úspěšně zúročující své kontakty v Rusku.
Igor Střelec je nejen řadovým věřícím, ale i předsedou hospodářské rady pravoslavné církve. Musí plnit usnesení metropolitní rady, která se týkají hospodaření celé pravoslavné církve v českých zemích. Jaké jsou jeho konkrétní úkoly? „Zabývá se třeba hospodářským řádem, vytváří modely toho, jak se má správně a podle zákona hospodařit,“ odpovídá arcibiskup Kryštof. Ministr Aleš Řebíček je také členem hospodářského odboru a podle pravoslavného vladyky se podílel na nastartování hospodaření pravoslavné církve. Na začátku 20. století, za časů Rakousko-Uherska, byl každý přestup k pravoslaví hodnocen jako projev nepřátelství vůči církvi římsko-katolické, spjaté s panující habsburskou monarchií, a tedy jako projev nepřátelství vůči státu. Za první světové války byli pravoslavní hodnoceni jako potenciální špioni Ruska.
Při čtení novinových komentářů, které po odvysílání této reportáže následovaly, vychází najevo, že předsudek o ruském nebezpečí přežil století bez sebemenší úhony. Komentátor Hospodářských novin Jan Macháček má kmotrovi Řebíčka za zlé, že na výpisech jeho firem „se to hemží ruskými jmény“. Bylo by lepší, kdyby se to na nich hemžilo jmény americkými? Nebo německými? Je každý ruský podnikatel podvodník a mafián, nebo je mezi Rusy více zločinců než mezi jinými velkými národy?

WT100

Arcibiskup se obrátí na soud.

„Byl jsem reportáží naprosto šokován, uvědomil jsem si, že se tím vytváří všeobecné a naprosto falešné povědomí o pravoslavné církvi. Vyplývalo z toho, že pravoslavní jsou ve velké míře Rusové a mafiáni, nebo alespoň bývalí spolupracovníci komunistické tajné policie. Pravoslavná církev je přitom církví národní, která přinesla na oltář naší společnosti největší oběti v době heydrichiády, kdy se jako jediná církev odvážila poskytnout azyl parašutistům. Potom její biskup a jeho spolupracovníci byli mučeni gestapem a popraveni a další desetitisíce pravoslavných skončily v koncentračních táborech,“ říká arcibiskup Kryštof, hlavní představitel pravoslavné církve v Čechách.
Arcibiskupa Kryštofa se dotkla i informace o něm. „V televizi řekli, že jsem byl evidován jako agent tajné policie, byť s dovětkem, že jsem byl osvobozen soudem. Víte, jak to vnímají lidé. Když slyší, že někdo byl agentem, byť s dovětkem, že soud rozhodl o neoprávněnosti té evidence, tak si stejně asi řeknou, že onen člověk zřejmě donášel. Přitom jsem byl obětí různých snah tajné policie. Snažili se, abych se stal jejich agentem, navštěvovali mě, vyváželi na odlehlá místa a velmi tvrdě mi vyhrožovali. Pro mne ale vůbec nepřicházelo v úvahu, abych sloužil takové organizaci. Přitom jsem hned po zveřejnění Cibulkových seznamů žaloval ministerstvo vnitra a soudu jsem prokázal, že jsem byl evidován neoprávněně. Soud vyslechl i bývalé příslušníky StB, kteří potvrdili, že jsem jim nic nepodepsal. Že sice měli za úkol mě zlomit, ale že se jim to nepodařilo,“ vysvětluje arcibiskup Kryštof a dodává, že na Českou televizi hodlá podat žalobu. To chce udělat i Igor Střelec: „Již jsem se spojil s jedním českým právníkem a také zahraničním, který je odborníkem na ochranu osobnosti. Žalobu na televizi určitě podám.“
Co soudí arcibiskup Kryštof o Igoru Střelcovi? Přece jen v době, kdy mu jedna složka ministerstva vnitra vyhrožovala, Igor Střelec pracoval pro jinou. „Církev není organizací, která by měla zkoumat politické pozadí svých členů či jejich minulost. To není smyslem naší práce. Nicméně když s někým více spolupracujeme, tak se ho samozřejmě i ptáme. Byli jsme tedy seznámeni s tím, že inženýr Střelec pracoval jako elitní důstojník ve složkách federálního ministerstva vnitra. Jestliže tam však pracoval až do roku 1994, nemáme žádné pochybnosti o tom, že prošel prověrkami, a že tedy na něm nebylo shledáno nic, kvůli čemu bychom mu měli nedůvěřovat. Ověřil jsem si, že je to spolehlivý člověk, zapálený pro pravoslavnou církev, za niž se nestyděl ani v dobách minulých. Jeho žena pochází z rodiny kozáků z Rostova na Donu. Kozáci jsou z dějin známí jako obránci pravoslavné církve. Inženýra Střelce to ještě více vybavuje tím, že mu můžeme důvěřovat,“ dodává pravoslavný vladyka.

Traktorista sovětským rozvědčíkem.

Počátky pravoslaví na našem území jsou spjaty s přijetím křesťanství. Kníže Rostislav pozval na Velkou Moravu věrozvěsty Cyrila a Metoděje, kteří přinesli východní liturgii. Podle některých legend kněžna Ludmila přijala křest z rukou svatého Metoděje a také svatý Václav byl pokřtěn za čtení staroslověnských modliteb. Svatý Prokop založil na Sázavě klášter s východním obřadem. Jenže již rok po Metodějově smrti vyhnali latinští kněží Cyrila a jeho žáky z Velké Moravy, a když roku 1079 kníže Vratislav požádal papeže Řehoře VII. o povolení slovanské liturgie v Čechách, hlava katolické církve jeho žádost odmítla.
Pravoslaví tak sice historicky patří k našemu území přinejmenším stejně jako západní křesťanství, ale jeho obraz je zde velmi falešný. Osobním ztělesněním tohoto rozporu by mohl být devadesátiletý pravoslavný Rus Konstantin Miščenko, který již deset let žije v Čechách. Konstantin Miščenko je tchánem Igora Střelce, týdeník Respekt o něm již před řadou let napsal, že byl vysokým důstojníkem sovětské vojenské rozvědky GRU, a většina médií to nyní opakovala. „Manželka je Ruska, seznámili jsme se na studiích. Její rodiče jsou také Rusové, a když před pěti lety psal Respekt o tom, že její otec byl důstojníkem GRU, sovětské vojenské rozvědky, rozesmálo mě to jako pitomost. Už tehdy jsme se měl soudit, jenže tchánovi bylo pětaosmdesát let a tahat ho po soudech nemělo smysl. Už by moc netušil, o co jde. Přitom to vůbec nebyla pravda. Tchán byl sirotkem, což v bývalém Sovětském svazu znamenalo, že se musel nějak sám živit, jinak by zemřel hladem. Ani základní školu nemohl dokončit, protože neměl nikoho, kdo by ho živil. Pak začala válka, nastoupil tedy do armády a stal se tankistou. Při osvobozování cizích území padl do německého zajetí a byl poslán na nucené práce. Tam se dočkal osvobození a pak se vrátil do Ruska. Z historie víme, že vojáci, kteří padli do zajetí, byli následně v Sovětském svazu perzekvováni a často skončili v gulagu. Nakonec byl nucen najít si místo v kolchozu jako traktorista, vyučil se zedníkem a u této práce zůstal celý život. Pokud si někdo myslí, že lidé, kteří neměli ani základní vzdělání, se stávali vysokými důstojníky GRU, nemá ani ponětí, která bije. Své důstojníky si GRU vybírala z jiných kádrů,“ říká Igor Střelec. A dodává, že jeho tchán si zaslouží úctu, neboť prožil tak těžký život, že si to dnes jen stěží dokážeme představit. „Vychoval se svou ženou tři skvělé děti a pro mne je hrdinou. A nejen pro mne. Velvyslanec Ruské federace Alexej Leonidovič Fedotov mu jako válečnému veteránovi předal vyznamenání,“ říká zeť Igor Střelec. Arcibiskup Kryštof jeho slova potvrzuje: „Bratr Konstantin je prostý a srdečný, má sice problémy se čtením a psaním, ale lidsky je to krásný člověk. Je ohavné, jaké pomluvy o něm média zveřejňují.“

  • Našli jste v článku chybu?