Je možné se zaměstnancem uzavřít dohodu o tom, že mu nebude vypláceno stravné při pracovních cestách? Pokud ne, lze nějakým způsobem stravné alespoň snížit?
Jaroslava Svobodová, Brandejs
Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci stravné, které představuje náhradu zvýšených výdajů na stravování, například v restauracích, kde se zaměstnanec obvykle nestravuje. Stravné je tedy určeno jen ke krytí zvýšených výdajů zaměstnance na stravování při pracovní cestě, nikoliv veškerých výdajů na stravování. Výše stravného je stanovena paušální částkou a nemusí vždy odpovídat skutečným výdajům zaměstnance při pracovní cestě, proto se také nevyžaduje prokazování těchto výdajů.
Podle § 163 zákoníku práce poskytne zaměstnavatel zaměst-nanci za každý den pracovní cesty stravné nejméně ve výši 58 korun, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, 88 korun, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin (nejdéle však 18 hodin) a 138 korun, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Nárok zaměstnance na poskytování stravného obecně nelze zcela vyloučit, a to ani dohodou. Minimální výši zákonem stanoveného stravného lze však krátit ve smyslu § 163 odstavec 2 zákoníku práce, a to za podmínky, že zaměstnanci je během tuzemské pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá. Krácení je možné za každé uvedené jídlo až o hodnotu 70 procent stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, 35 procent stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin (nejdéle však 18 hodin) a 25 procent stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Dejme tomu, že zaměstnanec byl vyslán na dvoudenní seminář v České republice. Pracovní cesta začala v pondělí v 8:00 hodin a skončila v úterý v 19:15 hodin. V rámci ubytování v hotelu byla zaměstnanci poskytnuta v úterý snídaně a v rámci poplatku za seminář hrazený zaměstnavatelem mu byl poskytnut po oba dva dny oběd. Ve vnitřním předpise zaměstnavatele je stanovena možnost krácení stravného za bezplatně poskytnuté jídlo charakteru snídaně, obědu a večeře ve výši odpovídající maximální míře krácení podle § 163 odst. 2 zákoníku práce. Zaměstnanci tedy za tuto pracovní cestu náleží stravné za pondělí (16 hodin) ve výši 88 korun krácené za jedno poskytnuté jídlo o 35 procent, tedy 57,20 korun, a za úterý (19 hodin) ve výši 138 korun krácené za dvě poskytnutá jídla o 2 x 25 procent, tedy 69 korun. Celkem tedy zaměstnanci za tuto pracovní cestu náleží stravné ve výši 126,20 korun.
Pro účely krácení stravného musí jít vždy o poskytnutí bezplatného stravování, to znamená, že zaměstnanec na toto stravování nesmí přispívat. Pokud by zaměstnanec přispěl na zajištěné stravování zaměstnavatelem na pracovní cestě i sebemenší částkou, nepůjde již o zabezpečení bezplatného stravování a stravné nelze krátit. Za zabezpečení bezplatného stravování se nepovažuje například pohoštění podávané během pobytu v letadle nebo občerstvení při jednání či školení, které nemá charakter snídaně, oběda nebo večeře (to znamená například chlebíčky a káva). Pro krácení stravného je rozhodné, že zaměstnanec na jídlo nijak nepřispíval, nikoliv kdo zaměstnanci jídlo poskytl.
Míru krácení stravného za poskytnuté jídlo musí zaměstnavatel oznámit zaměstnanci před započetím pracovní cesty, dodatečné krácení stravného není možné. Pokud tedy zaměstnavatel nesjedná nebo neurčí před vysláním zaměstnance na pracovní cestu míru krácení stravného, přísluší zaměstnanci stravné v plné nekrácené výši. Míru krácení stravného může zaměstnavatel sjednat též v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpise, případně ji sjednat v pracovní smlouvě.
V případě zahraniční pracovní cesty platí výše uvedené obdobně, s drobnou odchylkou týkající se délky trvání pracovní cesty. Zahraniční stravné je tedy možné krátit za každé jídlo (snídaně, oběd, večeře) až o hodnotu 70 procent stravného, trvá-li pracovní cesta 1 až 6 hodin, 35 procent stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 6 hodin, nejdéle však 12 hodin,
a 25 procent stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin. Zahraniční stravné je stanovováno každoročně vyhláškou ministerstva financí, letos jde o vyhlášku č. 417/2008 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2009.
Zaměstnavatel může před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu určit výši poskytovaného stravného odlišně od částky stanovené pro daný stát touto vyhláškou. Takto určené stravné však nesmí činit méně než 75 procent základní sazby zahraničního stravného stanovené pro tuto zemi ve vyhlášce. Pokud zaměstnavatel výši stravného před zahraniční pracovní cestou tímto způsobem určí, bude se v případě krácení zahraničního stravného vycházet z takto určené hodnoty zahraničního stravného, nikoliv z hodnoty stanovené vyhláškou pro daný stát.
JUDr. Eva Herdová, advokátní koncipientka, advokátní kancelář HÁJEK ZRZAVECKÝ