Ohlášený konec bankovní transakce za téměř dvacet miliard korun mezi Monetou Money Bank na straně jedné a Home Creditem Petra Kellnera a Jiřího Šmejce na straně druhé, není definitivní. Zůstává otevřena řada možností, včetně obnovení jednání.
Peníze jsou vždycky až na prvním místě. A tak Kellnerovy zásnuby s Monetou, kterou pevnou rukou vede jeho bývalý zaměstnanec, bankéř Tomáš Spurný, zkrachovala na odlišných představách o hodnotě prodávaných aktiv.
Skupina Home Credit chtěla Monetě prodat poměrně draho svou rostoucí hvězdu Air Bank spolu s dceřinou společností Home Credit v Česku a na Slovensku, jejíž byznys je na vrcholu. Dohromady za zhruba 2,0 Price/Book value (poměr ceny k účetní hodnotě). A získat za to podíl ve stabilní a i na konkurenčním trhu svižně rostoucí a rychle se digitalizující bance Moneta (naceněné trhem na 1,5 P/BV).
Nelze se nedomnívat, že ultimátním cílem ze strany Home Creditu bylo ovládnutí banky či alespoň získání zásadního vlivu na její fungování (ostatně v rozhovoru pro Forbes to Jiří Šmejc poměrně jasně naznačuje).
Na druhé straně akcionáři Monety, včetně zahraničních fondů z Londýna a New Yorku, pak neměli zájem vyměňovat svůj podíl v bance za drahá aktiva, ani s vidinou nákladových synergií a potenciálu nově vytvořené banky. A samozřejmě neměli zájem vzdávat se vlivu na její chod.
Velký úklid v ČSOB. Banka se loni zbavila desítek tisíc neaktivních klientů
Nicméně i přes zprávy o konci je jasné, že jednání mezi Kellnerem, Spurným a akcionáři Monety se mohou kdykoliv obnovit a pravděpodobně budou pokračovat. Protože na trhu, kde vládne trojice legacy banks, které mají samy co dělat s transformací, aby se uzpůsobily novým podmínkám a novým požadavkům klientů na trhu, není zas tak obtížné uspět, pokud člověk dovede pružně reagovat. Moneta navíc logicky uvažuje, že největší potenciál (a marže) budou v příštích letech skýtat spotřebitelské úvěry a financování malých a středně velkých firem.
Není tajemstvím, že Moneta si namlouvá ženicha už delší dobu. V minulosti proběhla jednání s italskou UniCredit, francouzskou Société Générale (vlastní Komerční banku) či oťukávání s rakouskou Raiffeisenbank. Nakonec však (napodruhé) byla úspěšná jednání právě s bývalým zaměstnavatelem Spurného Petrem Kellnerem. Samotní akcionáři Monety přitom nejsou proti dalším akvizičním pokusům a není proti nim ani samotná Moneta, kde vítěz obdrží poměrně zajímavé success fee.
Takže v Česku lze ještě letos čekat zajímavé pohyby, nemluvě o tom, že situaci může „rozčísnout“ i velký bankovní hráč ze zahraničí. Každopádně souboj egomaniaků bude pokračovat, protože mezi egem a budoucí výší majetku existuje nepřímá úměra - vidina budoucího zisku lehce potlačí sebevětší ego.
Čtěte další komentáře autora:
