Zadlužení obcí vloni vyskočilo na 92 miliard korun. Příběhy malých obcí ukazují, jak může být vidina rychlého zbohatnutí zrádná
Postavit si akvapark ve vesnici s 320 obyvateli ležící 735 metrů nad mořem, kde není ani zdroj pitné vody, je nápad hodný zlatokopeckých devadesátých let. Nyní, po patnácti letech sporů obce Bublava a stavební firmy Skanska, dospěl sokolovský soud k verdiktu. Rozestavěné a chátrající torzo akvaparku bude patřit stavební firmě a obci musí navíc zaplatit prostavěných 57 milionů plus dalších 33 milionů na úrocích. Vesnici by zatím nepravomocný rozsudek pomohl dostat se z finanční pasti, do níž spadla před dvanácti lety.
Bublavá koupel Bublava je jedním z nejznámějších jmen mezi zadluženými českými obcemi. Její chod se v podstatě zastavil 17. května 1999. V ten den na svém zasedání vzali obecní zastupitelé na vědomí, že jim za humny vyroste akvapark. Měl lákat turisty, přinést pracovní místa a peníze na rozvoj. Tři roky nato už bylo jasné, že projekt nedopadne dobře. Obec zůstala zadlužená, dodnes nesmí přijímat státní ani evropské dotace.
Že zdroj peněz vyschl, je důvodem dalšího reliktu kovbojských časů. Při takzvaném porcování medvěda posílali poslanci peníze mimo rozpočtová pravidla, tedy jen vahou své vůle, na projekty do regionů. Bublava měla štěstí v letech 2000 a 2001. O rok později ne, i když projekt podporoval i tehdejší šéf sněmovního rozpočtového výboru Vlastimil Tlustý z ODS.
Stavba akvaparku se pak zastavila a došlo na spory. Soudní líčení začalo v roce 2004. Skanska coby následovník původního stavitele IPS chtěla 19 milionů za nezaplacené faktury. Nové vedení Bublavy zase argumentovalo, že smlouva na stavbu je už od počátku neplatná. V obci se kvůli dluhům neopravovaly chodníky ani silnice, na torzo akvaparku se jako na symbol pýchy přijelo sem tam podívat pár turistů.
Sokolovský soud dal nakonec Bublavě za pravdu. Soudce Jaroslav Simet opřel své rozhodnutí o hlasování zastupitelstva z května 1999, mimochodem jediné, které se mamutí stavby týkalo. Pouhé „vzetí na vědomí“ prý bylo při tak rozsáhlé investici nedostatečné. Zastupitelé měli vyjádřit v hlasování jasný souhlas.
„Není možné, aby obec projevila vůli jinak než aklamací,“ uvedl v odůvodnění rozsudku.
Skanska podle něj sice nikdy nechtěla být vlastníkem akvaparku, ale pokud je smlouva neplatná a byť se staví na pozemku obce, vlastníkem je ten, kdo dílo vytvořil. Firmě tak za desítky milionů připadne torzo budovy. Pokud obec skutečně vyhraje a peníze dostane, chce nejprve doplatit dluhy státu. Zbytek chce starosta Igor Jirsík začít v obci investovat. „Nemohli jsme žádat o dotace z Evropské unie či z ministerstev. Nyní bychom se pustili například do oprav komunikací a základních věcí, o které byli lidé v obci deset let ochuzovaní,“ dodal. Spor ale ještě nekončí. „Podali jsme odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově,“ řekla týdeníku Euro mluvčí firmy Skanska Lucie Laňáková. Černá listina Ministerstvo financí pravidelně vydává seznam zadlužených obcí. V roce 2004 totiž vláda přijala usnesení o regulaci zadluženosti obcí a krajů. Pokud se obec dostává do neúměrných dluhů, pošle jí ministerstvo dopis s upozorněním a čeká na odpověď, proč se obec do potíží dostala.
Seznam je dostupný i na internetu, není ovšem stoprocentně vypovídající.
Ukázalo se to naposledy třeba na příkladu Horních Heřmanic. Malá obec na Třebíčsku byla nejzadluženější v kraji, její jméno figurovalo v přehledech, které se objevovaly v tisku. Za vším ale byly dotace, které vesnice získala na opravu chodníků a likvidaci černých skládek.
Akce byly rozloženy do dvou let a zastupitelstvo jen čekalo, až přijdou peníze z Evropy. Práce mezitím pokračovaly na dluh, schválené dotace však dorazily a krátkodobý řízený výkyv obecní finance nerozvrátil.
Na stejném seznamu ale figurovaly i Turovice.
Vesnice na Přerovsku se zhruba dvoumilionovým rozpočtem dlužila 80 milionů za nedokončenou stavbu domova pro seniory. Nepohodla se s firmou, která v souhrnu dvaapadesát bytů stavěla. Spor se točil kolem prodražení zakázky, řeší ho jako v případě Bublavy soud. Obec tvrdí, že prodražení jde na vrub stavební firmy, ta zase říká, že dostala chybný projekt. Turovicím ale mezitím propadla 42milionová dotace a na krku má stejně velké penále. Teď jdou téměř veškeré obecní peníze na splátky dluhů a hlídání rozestavěného areálu.
V Turovicích alespoň vědí, proč mají finanční potíže. Lidé v Nových Lublicích na Opavsku dluží, pokud by se na ně dluh převedl, každý deset tisíc (celkem dva a půl milionu korun) a nevědí pořádně proč. Podle současného starosty Libora Kotláře dluhy nadělalo bývalé vedení vesnice v čele se starostou, vše mělo začít půjčkou na vytvoření územního plánu. Starosta i radní teď neberou odměny, zřekli se jich, aby se rychleji zaplatil dluh. Dluhy mají Lublice u sousedních obcí, u České správy sociálního zabezpečení i u zdravotních pojišťoven kvůli odvodům za obecní zaměstnance.
Upozornění na dluhy, které Turovicím, Heřmanicím nebo Lublicím přišlo do schránky, zavedlo ministerstvo financí poté, co se ukázaly první mezery ve finanční odpovědnosti obcí. Příkladem je Rokytnice nad Jizerou. Vydala obecní obligace za 120 milionů, převzala úvěr za stavbu lanovky na Lysou horu za dalších 155 milionů a nebyla schopna závazky splácet. Dluh pak v roce 1999 od České spořitelny musel odkoupit stát, respektive Česká konsolidační agentura, protože penále neúnosně narůstalo. Stát také prominul Rokytnici z dluhů 430 milionů. Přesto obec zaplatila tvrdou daň. Prodat musela většinu svého majetku. V roce 2002 šlo do dražby jejích 21 objektů a 50 pozemků.
Byly to bytové domy, garáže nebo bývalé kino. Z dluhů se obec dostala v roce 2005.
Hrozba bankrotu visela několik let i nad Harrachovem. V roce 1993 měl převzít dluh Crystalexu spolu s dalším jeho majetkem, například rozestavěnými bytovkami. Zatímco domy město dostavělo, k úvěru se zastupitelé neznali a ten spolu s penále časem vyšplhal k hranici 100 milionů korun, tedy tří obecních rozpočtů. Soudy rozhodovaly různě, jednou Harrachov čelil i exekuci, z níž jej však další soudní rozhodnutí dostalo ven. Před pár dny královéhradecký krajský soud nepravomocně rozhodl, že majetek bývalého Crystalexu na město nepřešel, protože podobně jako v případě Bublavy není jasně deklarované rozhodnutí zastupitelů. Jinou věcí je, že z rozsudku vyplývá, že na obec neměly přejít ani bytové domy a další majetek, to ale nebylo předmětem sporu. Jistinu původního úvěru ve výši 16,8 milionu má pak společnosti J. F. World Brokers zaplatit ministerstvo financí. J. F. World Brokers vlastní nyní původní pohledávku špatně zprivatizovaného Crystalexu. Ministerstvo financí jakožto pokračovatel FNM upozornilo, že se proti rozsudku odvolá.
Majetek musela v minulosti prodávat i Smržovka na Liberecku, i ona se dostala do potíží po vydání obecních obligací, které nezvládala splácet. Ministerstvo financí vydalo čerstvý přehled zadluženosti obcí a krajů. Přestože celkové zadlužení roste (celkem na 92,2 mld.
Kč), malé obce si podle čísel dávají větší pozor. A dobře vědí proč.
92,2 mld. Kč celkově dluží obce v Česku.
3239 měst a obcí z celkového počtu 6248 bylo vloni zadluženo.
905,5 mil. Kč poskytlo vloni ministerstvo financí Ústeckému a Karlovarskému kraji kvůli potížím způsobeným chybami při čerpání eurodotací z Regionálního operačního programu Severozápad.
O autorovi| Petr Weikert • weikert@mf.cz
