Pouze zhruba třetina restituentů či držitelů podílů v bývalých JZD se dostala ke svému majetku. Pouze část z těch, kteří půdu dosud nezískali, má ještě možnosti o ni usilovat. Většina má však smůlu.
Autor: ČTK
Restituenti, kterým dosud nebyla navrácena komunisty zabavená půda, by měli co nejdříve zažalovat příslušná zemědělská družstva. Sociálnědemokratičtí, komunističtí a lidovečtí poslanci totiž na své prosincové schůzi zablokovali senátní novelu zákona, která měla prodloužit lhůtu pro vydání majetku o pět let. Poslanci tento návrh jednoduše vůbec nezařadili na program jednání. Tím fakticky odstartovali budoucí soudní spory, které jsou v současné době jediným řešením, jak čelit neschopnosti státu vymáhat zákony.
Šanci mají jen někteří
Podle Miloslava Kučery, poradce exministra zemědělství Petra Gandaloviče, jde úhrnem o majetek ve výši 30 až 40 miliard korun. Bohužel pro restituenty je většina tohoto majetku nenávratně „ztracena“. Jak totiž podotýká právnička Sylva Rychtalíková, žaloba musí být podána nejpozději do 17 let od data konání valné hromady, při níž se družstvo transformovalo z původního JZD na podniky, které byly ze zákona povinné majetek vydat. To ale někteří již nestihnou. Část zmiňovaných valných hromad proběhla již v listopadu či prosinci 1992. Kvůli nepřijetí prodloužení pětileté odkladné lhůty pro vyrovnání má již část držitelů příslušných majetkových podílů smůlu. I když ne úplně. Drtivá většina družstev – povinných osob se totiž v průběhu 90. let transformovala ještě jednou na další společnosti, na níž převedla majetek původních povinných družstev, avšak ne jejich závazky. Pokud se přitom oprávněné osobě podaří prokázat, že byl majetek převeden v rozporu se zákonem, například že příslušná obchodní transakce neměla na obou stranách vyjádřenou hodnotu majetku (majetek byl například převáděn bezplatně), je podle Rychtalíkové taková manipulace s majetkem nepromlčitelná. „Bylo by tak možné dosáhnout obnovení likvidace povinné osoby,“ podotýká právnička.
Dalším trestným činem, který byl podle spoluautora restitučních zákonů Miroslava Tyla v družstvech běžnou praxí, bylo nedodržení zákonné povinnosti vést majetek v takzvané restituční rezervě na oddělených účtech. Tento majetek neměl být podle Tyla ani zahrnován do konkurzní podstaty, protože byl především určen na odškodnění držitelů majetkových podílů. Družstva tak lze zažalovat i za toto porušování zákona.
Rozpuštění restituční rezervy do majetků nástupnických organizací původních družstev proběhlo ve zhruba tisíci podnicích. Jak podotýká například obhájce restituentů Jaromír Morávek, průměrná hodnota tohoto majetku na subjekt činila 55 milionů korun. Další možností je prokázání skutečnosti, že většina družstev převádějících majetek z podniků, které měly povinnost majetkově se vyrovnat, na nástupnické organizace, jednala ve shodě. To je samo o sobě trestný čin. Důkazy pro takové jednání existují nejen díky existenci návodné brožurky, která vznikla přímo na tehdejším Ministerstvu zemědělství, ale i díky některým dochovaným zápisům z průběhu transformačních schůzí.
Cesta k vlastnímu majetku
Prvotním předpokladem pro získání majetku je výzva k vydání pozemků. To podle Rychtalíkové většina držitelů majetkových podílů již v minulosti učinila. Druhým krokem je pak podání žaloby, v níž je nutné uvést, kdo o majetek žádá, jaká je jeho hodnota a kdo je povinnou osobou. „Formulace základní žaloby je v podstatě jednoduchá, v praxi je to otázka několika dní. Podstatné je především podchytit termín lhůty, do které měl být majetek vydán. Postupně je možné žalobu doplňovat,“ podotýká právnička. Žaloba by měla být podána k soudu, který je místně příslušný k lokalitě, kde působí povinná osoba. Podstatné je především, aby měl žalobce majetkový list. Žaloby mohou podávat dědici, a to i v případě, že dědictví není ještě vyřízeno.
Můžete si za to sami
Přes zmiňované možnosti se ale zdá, že většina lidí o svůj majetek přijde. Majetek měl být původně vydán v zásadě třem skupinám restituentů, z nichž pouze jedna – lidé, kteří se rozhodli aktivně zemědělsky hospodařit – získala zpět svůj původní majetek ze zhruba 90 procent. Takzvaní čekatelé, jimž měl být majetek vydán původně do sedmi let při využití restituční rezervy, získali podle Kučery odhadem 20 procent nárokovaného majetku. Další skupině byly místo majetku vydány neobchodovatelné akcie, v zásadě bezcenné papíry. Několik stovek tisíc lidí tak podle Kučery přišlo zhruba o 80 miliard korun.
„Je to smutná etapa našich dějin, kdy se souhlasem některých politických stran došlo k okradení statisíců lidí, a takto masivní znehodnocení práva se musí logicky promítnout do vnímání práva v budoucnosti,“ konstatuje Kučera. To potvrzuje i exministr zemědělství Petr Gandalovič, který se neúspěšně snažil ve své funkci změnit transformační zákon tak, aby bylo možné dluhy vymáhat i na nástupnických organizacích původně povinných družstev. „Je to strašně špatná zpráva. Bohužel je třeba říci, že vinu na tom mají i samotní držitelé majetkových podílů. Osobně jsem očekával, že budou tito lidé aktivní, budou se ozývat, domáhat se svého nemalého majetku a vytvoří tak politickou poptávku po vyřešení tohoto problému. Bohužel taková poptávka nenastala, a i kvůli tomu se poslanci některých politických stran necítili být vázáni veřejným míněním a fakticky znemožnili nastolení nějakého právního stavu,“ říká exministr.
Oba zmiňovan
í politici včetně právničky Rychtalíkové přitom zdůrazňují, že jde o dvě strany mince: na jedné straně neexistenci právního povědomí ze strany restituentů, na straně druhé ale i ze strany některých politiků – až na výjimky fakticky napříč politickým i sociálním spektrem. Výsledkem je mnohamiliardový majetek, s nímž nakládají ti, kteří k tomu neměli mít nikdy oprávnění.