Možná jste se s tím již setkali. Přijde za vámi zaměstnanec a řekne, že se mu ztratila osobní věc, kterou si přinesl do práce. Obecně platí, že odpovědnost za škodu na zmizelých věcech má zaměstnavatel. Realita naštěstí není tak jednoznačná a zaměstnavatel by měl být schopen dopad takové odpovědnosti na svou peněženku minimalizovat. Jak na to?
Odpovědnost zaměstnavatele za odložené věci upravuje Zákoník práce. Ten říká, že zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů zaměstnanců, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Z toho vyplývá, že zaměstnavatel odpovídá za škodu způsobenou na těchto věcech (nejčastěji krádež nebo jiné poškození).
Jednostranným prohlášením se odpovědnosti nezbavíte Určitě to znáte z restaurací a podobných zařízení, kde se píše na velkých tabulích cosi o tom, že provozovatel restaurace neručí za věci odložené. Bohužel podobně jako v restauraci se ani v zaměstnání zaměstnavatel nemůže z odpovědnosti jednostranným prohlášením vyvléci. Toto jednostranné prohlášení sice může u mnoha zaměstnanců vyvolat pocit nejistoty, ale z pohledu práva nemá žádný význam. Samozřejmě to dnes již ví i zaměstnanci a v případné konfrontaci se zaměstnavatelem toto svoje právo dokážou účinně prosadit. Naučte lidi si brát do práce jen skutečně nejnutnější věci Zákoník práce bohužel staví zaměstnavatele do poměrně nevýhodné situace, neboť ten ručí za odložené věci neomezeně (jde-li o věci obvyklé). Vůči zaměstnancům je dobré jednoznačně vymezit věci, které se do zaměstnání obvykle nosí a které ne. To je totiž klíčové z pohledu případné finanční kompenzace, protože odpovědnost zaměstnavatele u věcí obvykle nošených do zaměstnání je v podstatě neomezená (u věcí neobvyklých je ohraničena deseti tisíci korunami). Bohužel nebo možná bohudík zákoník práce nepracuje s žádným taxativním vymezením věcí, které jsou považovány za věci obvyklé a které nikoli. Každá záležitost se musí posuzovat individuálně a pohlíží se na ni z více faktorů: •Obvyklost věci z pohledu zastávané pozice ve firmě (jiné u manažera nebo dělníka např.) • Srovnatelnost s totožnými pozicemi ve firmě • Vazba na konkrétní den, kdy došlo k pojistné události • Místo, kde došlo ke škodě • K újmě došlo při plnění výkonu práce Co tedy má zaměstnavatel dělat pro to, aby minimalizoval svoji odpovědnost? Určitě informovat zaměstnance a připravit jim co možná nejvhodnější prostor pro úschovu věcí (například bezpečnostní zamykatelné skříňky apod.) Dále by měl mít zpracovanou interní směrnici, která stanoví a definuje obvykle nošenou věc u jednotlivých pracovních pozic. Přestože takový interní předpis nemůže přebít ustanovení Zákoníku práce, tak je dobré seznámit zaměstnance s tím, co firma považuje za obvykle nošenou věc a co nikoli. Sami určitě cítíte rozdíl v situaci, kdy se ztratí ze skříně oblek za dvacet tisíc korun dělníkovi nebo generálnímu řediteli. V případě krádeže obleku dělníkovi sice také zaměstnavatel za ni nese odpovědnost, ale v případném sporu uplatní asi objektivní námitku, že se nejedná o věc obvyklou (plnění bude ohraničeno deseti tisíci). Na druhé straně ukradený oblek řediteli je nutnou výbavou pro důležitá jednání, a tudíž je zde odpovědnost zaměstnavatele neomezená. Dalším důležitým aspektem při posuzování obvyklosti či neobvyklosti poškozené věci bývá srovnávání s totožnými pozicemi ve firmě. Pokud poškozený zaměstnanec prokáže, že odcizenou věc mívá v práci většina kolegů, tak má velkou pravděpodobnost, že půjde o věc obvyklou v případě sporu (například i u soudu). Krádež vám musí být ohlášena nejpozději do 15 dnů Zaměstnanec je povinen škodu oznámit zaměstnavateli nejpozději do 15 dnů od zjištění této újmy. Pokud lhůtu nestihne, tak vaše odpovědnost za škodu zaniká. To je asi poměrně nepravděpodobné a těžko některého zaměstnance v tomto ohledu nachytáte. Většina z nich bude krádež hlásit okamžitě, avšak co kdyby… Výplatu raději posílejte na účet. Riskujete odpovědnost za její ztrátu Jak postupovat v případě, že vám zaměstnanec sdělí krádež výplaty, jež před chvílí inkasoval? Ztratí-li se příjemci výplaty v hotovosti veškerá výplata z jeho peněženky, tak v den výplaty je ztracená částka považovaná za věc obvyklou (zaměstnavatel ručí v celé výši). Na druhou stranu dojde-li k nahlášení takové krádeže v jakýkoli jiný den, tak zaměstnavatel účinně zpochybní krádež faktem, že nejde o věc obvyklou. Dvacet či více tisíc v peněžence není obvyklou částkou nošenou v peněžence do zaměstnání. Z toho vyplývá jednoduché ponaučení – posílejte výplaty zaměstnancům převodem, neboť si tím ulehčíte život. Věc musela být v okamžiku krádeže na obvyklém místě – toho se držte vždy.
Velmi důležité je místo, kde došlo ke krádeži, neboť zaměstnanec je povinen takové věci uchovávat na vyhrazených místech nebo alespoň na těch obvyklých. Asi těžko je při ztrátě peněženky obhajitelné jako místo krádeže stolek v kuřácké místnosti atd.
Je tu ještě jeden bod k zamyšlení. K újmě musí dojít pouze během plnění pracovních povinností. Pokud by měl zaměstnanec dovolenou a šel se podívat na kolegy do práce a při tom došlo ke krádeži, tak v takovém případě jako zaměstnavatel za škodu neodpovídáte.
