VAMBERECKÁ KRAJKA - Rodinné zlato či stříbro může vypadat různě. Jednu z podob na sebe bere v podobě výjimečné krajky z Vamberka, která je pojmem i ve světě značek. Setkat se s ní můžete nejenom na oděvech, ale i v podobě bižuterie či obrazů.
Zručnost žen z Orlických hor dokázala ještě v minulém století zachránit jejich rodiny před zimou a hladem. Z kopřiv, lnu, konopí nebo ovčí vlny vytvořily mnohem víc než jen trochu textilií. Vamberecká krajka se stala svébytným uměleckým pojmem. Paradoxně za jejím vznikem nestojí jen šikovnost českých paličkářek, ale také vytrvalost jedné obdivuhodné Belgičanky.
Roku 1642 na své panství ve východních Čechách přijela šlechtična Magdalena Grambová, aby zdejší obyvatele seznámila nejen s belgickými krajkovými vzory, ale také s novým způsobem zpracování vlákna – paličkováním na podušce, jinak řečeno herduli. Stačilo jen Čechům toto umění ukázat a výrobci paličkované krajky byli obratem k vidění v celém pásmu Orlických hor, zejména na Vamberecku. Historikové tvrdí, že z Vamberka se stalo díky Magdaleně Grambové evropské středisko krajkářské výroby.
Proč? Kvůli jejím organizačním a obchodním schopnostem. Krajka, vyráběná dříve i z kopřivových vláken, ale také ze zlatého a stříbrného dracounu, dnes z nití bavlněných, hedvábných či lněných, byla určena zprvu pro ozdobu oděvů, ale i jako doplněk interiérů – třeba kostelních. Ceněné jsou dodnes ručně paličkované obrazy s nejroztodivnějšími motivy. Standardně se ručně paličkovaná krajka objevovala i jako grafický list k zarámování či jako bižuterie.
Druhou polovinu 19. století můžeme označit jako krajkářský boom na Vamberecku, v té době dokonce vznikl i paličkovací stroj. Strojní výroba umožnila rozvinutí výrobního programu a obohacení sortimentu o ubrusy a ložní soupravy.
Krajkářky paličkovaly navzdory politice
V květnu 1946 se soukromí výrobci sdružili do družstva Vamberecká krajka Vamberk. Nadšení paličkářek ale přečkalo i dlouhá desetiletí a dodnes je znatelné na kvalitě jejich výrobků. Finanční situace firmy přesto nebyla dobrá, podnik se ocitl na pokraji krachu. Záchranou byl paradoxně kolaps socialistického zřízení a příchod odpovědných majitelů.
Od 1. prosince 2003 noví majitelé převzali fyzickou kontrolu nad chodem firmy a nastartovali změny, které přivedly „rodinné stříbro“ zpět mezi špičkové exportéry jedinečných českých textilních produktů. Společnost Euro Management Consult nenechala vambereckou krajku zemřít.
„Družstvo Vamberecká krajka doplatilo v polovině 90. let na fakt, že neumělo samo obchodovat v cizině. Po rozpadu podniků zahraničního obchodu zůstala firma bez obchodního zastoupení a pohybovala se pouze na omezeném tuzemském trhu, který ji nemohl uživit. Proto chceme radikálně změnit orientaci směrem k vývozu,“ míní jednatel společnosti Karel Menšík.
Zaslouží si muzeum
Dnes už je firma opět natolik úspěšná, že uvažuje o vybudování nového muzea ve Vamberku. „Celkové náklady jsou odhadovány na 50 milionů korun. Otevření skanzenu plánujeme na květen 2009 se zahájením turistické sezony,“ chlubí se Menšík.
Součástí skanzenu by měla být současná muzejní expozice krajek, která je a zůstane v majetku Královéhradeckého kraje. Vznikne i výtvarný ateliér, kde budou paličkovat vamberecké krajkářky. Svou práci tu předvedou také umělci a návrháři. Přibude audiovizuální sál, v němž se bude promítat nový dokumentární film o výrobě ručně paličkovaných krajek. Něco pěkného na památku si pak návštěvníci pořídí v prodejní galerii. „Chceme přitáhnout zejména mladé návrháře a výtvarníky,“ vysvětluje Marie Stoklasová, jednatelka firmy Vamberecká krajka CZ.
Krajkářky této společnosti vyrobily pro ostravskou radnici největší závěsnou krajku v polistopadové historii podniku, který jako jediný v tuzemsku může své výrobky opatřovat certifikátem Pravá ruční vamberecká krajka. Paličkovaná výtvarná práce zobrazuje stylizovaný, umělecky pojatý obrys Nové radnice v Ostravě. „Rozměry krajky 1,5 na 1,5 metru jsou skutečně úctyhodné. Navíc dosud nebyl vyvzorován do ruční paličkované krajky žádný ostravský motiv. Je to naprosto úžasná krajka, přijďte se podívat,“ láká Stoklasová.
