Krakonošovi novodobí lyžníci

30. 1. 2017

Skiareály investují, lyžaři utrácejí. Na českých horách se točí miliardy

Přestože uběhly pouhé čtyři roky, působí tehdejší výroční zpráva Skiareálu Špindlerův Mlýn úsměvně. Nebo možná s ohledem na velikost a renomé areálu spíš smutně. Největší skiareál v zemi, který měl v novodobé historii českého lyžování vždy pověst luxusního střediska, se totiž na podzim roku 2012 potýkal s poměrně zásadními existenčními problémy. Provozující akciovka sice v tehdy skončeném finančním roce vygenerovala dvousetmilionové tržby, ale vinou řady předchozích rozhodnutí, když za sebou mimo jiné táhla 160milionový úvěr, neměla ani na pořízení nové rolby, natož na výměnu zastaralé lanovky, která neustále hrozila poruchou a dlouhodobou odstávkou. Český svaz tělesné výchovy (ČSTV), který ve špindlerovském skiareálu ovládal majoritu, navíc tlačil na udržení zhruba 25milionového dividendového výnosu, který se po pádu Sazky do konkurzu stal posledním zdrojem peněz mimo státní dotace.

Pronájem místo prodeje

Zdálo se, že jediným možným vyústěním situace je prodej horských aktivit ČSTV -skiareálů ve Špindlerově Mlýně, Peci pod Sněžkou a Harrachově. Tehdy však zasáhl nově zvolený předseda svazu, který se dnes již jmenuje Česká unie sportu, protřelý lobbista Miroslav Jansta. „ČSTV měl přes 800 milionů dluhů, znalecké posudky oceňovaly naše podíly v horských střediscích na zhruba čtvrt miliardy. Všichni na mne tlačili, ať to prodáme - sportovci, města, podnikatelé, miliardáři… Ale věřil jsem, že model, který jsme v novém vedení svazu vymysleli, je životaschopný,“ vzpomíná Jansta, jak musel bojovat za myšlenku pronájmu krkonošských lyžařských areálů.

Zkušený bafuňář dokázal přesvědčit nejen členy ČSTV a další akcionáře horských středisek, ale zároveň zvládl „uspokojit“ všechny zájemce o vlekařský byznys z řad lobbistů, místních, ale také vlivných pražských byznysmenů. Dnes díky tomu majitelům areálů ve Špindlu a Peci plyne roční nájemné kolem 60 milionů korun, provozovatelé investují do infrastruktury stovky milionů a lyžaři - čeští i ti ze zahraničí - jezdí na krkonošské kopce stále častěji.

Vládci Krkonoš

„Byznys jde zatím velmi, velmi dobře. A to jsme dosud neudělali tu nejdůležitější investici - propojení Svatého Petra s Medvědínem,“ říká Igor Rattaj ze společnosti Tatry Mountain Resorts (TMR), která je nejsilnějším hráčem ve firmě Melida, jež má v pronájmu Skiareál Špindlerův Mlýn. Zatímco původní management areálu ještě nedávno nenašel ani osm milionů na novou rolbu, Melida za čtyři roky proinvestovala již téměř polovinu z 800 milionů korun, kterými se zavázala zvelebit Špindl po dobu 20letého pronájmu. Zmiňované propojení obou špindlerovských kopců by mělo přijít na další téměř miliardu korun. „Je to náročná akce, která nás však posune úplně jinam. Vten moment nebude mít Špindl v Česku srovnatelnou konkurenci,“neskrývá ambice Rattaj.

Podobně hovoří i Petr Hynek ze společnosti Mega Plus, která má v pronájmu areál v Peci pod Sněžkou. Firma také provozuje střediska na Černé hoře (Janské Lázně), v Černém Dole, Velké Úpě a Svobodě nad Úpou, které společně s Pecí zastřešila pod jednotnou značkou SkiResort. „Chceme se stát nejsilnějším hráčem v lyžařském byznysu v Čechách. Máme konkrétní plány, jak pomocí lanových drah a lyžařské cesty propojit jednotlivá střediska do komplexního resortu, kde se lidé budou pohybovat mezi areály na lyžích,“ říká Hynek, zatímco s hrdostí popisuje dosud poslední investiční aktivitu Mega Plus - rozšíření černohorského areálu o zbrusu novou sjezdovku s odpojitelnou šestisedačkovou, krytou a vyhřívanou lanovkou na Hofmankách.

Celý projekt je výjimečný jak výší investice, která se pohybuje kolem 150 milionů, tak luxusem přepravního zařízení, ale zejména schopností areálu vyjednat s úřady státní správy povolení vybudovat kompletně novou sjezdovku. „Byl to největší projekt ve dvacetileté historii firmy, o kterém jsme dlouho uvažovali. Nicméně komfort je úplně někde jinde, což nám pomohlo se odlišit od jiných středisek a zároveň nalákat nové hosty. Z jejich nárůstu i konkrétních ohlasů vyplývá, že to byl jednoznačně správný krok,“ přikyvuje šéf Mega Plus.

Špičák a Špičák

Pokud jde o konkrétní data podtrhující zvýšenou návštěvnost českých a moravských hor, nechtějí provozovatelé skiareálů po předchozích třech extrémně špatných zimách jít příliš do detailů.

Pověrčivost je nedílnou součástí oboru, který je přes rozsáhlé investice do systémů technického zasněžování stále závislý na počasí. „Dosavadní průběh letošní sezony je pozitivní, nárůst tržeb v návaznosti na návštěvnosti je kolem 50 procent,“ uvádí Michal Kopecký, ředitel Skiareálu Rokytnice nad Jizerou. „Díky brzkému startu byly všechny naše areály v provozu již na Vánoce. Prosincová i lednová návštěvnost je zatím velmi dobrá,“ popisuje Petr Bažant ze SKI Bižu, provozujícího tři střediska v Jizerských horách. Dva dny před koncem roku 2016 zaznamenali na Tanvaldském Špičáku historický návštěvnický rekord -3100 lyžařů.

Pozitivně hodnotí dosavadní zimu i na šumavském Špičáku v obci Železná Ruda. „Minulou sezonu jsme začínali jezdit až 7. ledna, letos jsme lyžovali o pět týdnů dříve. Pokud se nic nepokazí, znamená prosinec,navíc' asi o20 procent lepší tržby než vloni,“ vypočítává Vladimír Kasík ze společnosti Sport service. Díky tomu, že firma v posledních letech průběžně investuje do systému technického zasněžování, dokážou děla nastříkat dostatek sněhových vloček na všech čtyřech hlavních sjezdovkách šumavského Špičáku během šesti mrazivých dnů. „Náš byznys však významně ovlivňuje počasí a já pevně doufám, že klimatické změny spojené s oteplením v minulých sezonách nejsou trvalé,“ říká Kasík. Za zimní sezonu považuje za průměrnou návštěvnost kolem 100 tisíc lyžařů, přičemž loňská sezona, kdy zcela vypadlo ekonomicky důležité období o vánočních svátcích, byla o více než čtvrtinu horší. „O to víc se musíme soustředit na pestrou nabídku pro letní sezonu, která dnes tvoří přibližně pětinu celoročních tržeb,“ snaží se Kasík najít řešení na špatné zimy. Provozovatel tak láká turisty na novou rozhlednu na vrcholu šumavského Špičáku, ale třeba i cyklisty na bikepark či dlouhý sjezd.

Tepla moc, srážek málo

Podle údajů Asociace horských středisek ČR (AHS ČR), která sdružuje největší skiareály v zemi, je dlouhodobý teplotní průměr vzduchu v zimním období v Česku 0,8 stupně Celsia, zatímco poslední zimy se pohybovaly v rozmezí 1,6 až dva stupně nad nulou. „Navíc byly všechny tři srážkově podprůměrné. Takže se oba negativní faktory pro lyžaře a skiareály sešly ve shodném období - větší teplo a méně sněhu,“ vypočítává Libor Knot, ředitel AHS ČR.

Z důvodů ekonomicky nepříliš úspěšných zimních sezon a také kvůli právní nejistotě spojené s předkupním právem majitelů pozemků (viz box Legislativa pro lanovky a vleky) klesl v posledních letech počet nově vybudovaných přepravních zařízení a celkově se snížil objem investic do horských středisek. Zatímco před letošní zimou proinvestovali členové AHS ČR zhruba 650 milionů korun, rok předtím to bylo o půl miliardy více, především pak do systémů pro umělé zasněžování.

Nicméně v letech 2000 až 2013 vyrostlo po celé zemi nových či staronových 70 lanovek. „Před pár lety bylo běžné, že se každé léto v Česku postavilo šest až sedm nových či repasovaných lanovek, v poslední době to byl opravdu jen zlomek. Se změnou legislativy by se výstavba mohla zase rozjet, pro letošní rok evidujeme minimálně tři projekty moderních přepravních zařízení,“ říká Knot pro týdeník Euro.

Skiareál jako nákupní centrum

Doba vzniku nových lyžařských areálů je však podle jeho názoru u konce, spíš než „množení“ skiresortů předpokládá jejich propojování - lyžařsky i majetkově - a především pak další modernizaci. „Hlavním trendem je nárůst komfortu a komplexnost, tedy propojenost sjezdovek a celých středisek. To, co lidé žádají v nákupních centrech, chtějí mít i na svahu. Takový vývoj pozorujeme nejen u nás, ale kdekoli ve vyspělé Evropě,“ popisuje Knot s tím, že stejně jako v Alpách jsou na prodej menší resorty - třeba za jediné euro -, bude v Česku přibývat areálů s pár vleky a bez technického sněhu, které budou k mání. „Nebo je provozovatelé, často tělovýchovné jednoty, jednoduše zavřou,“ dodává šéf AHS ČR.

Horská asociace si nechala od partnerů (KPMG, T-Mobile atd.) změřit návštěvnost na českých horách a spočítat důležité ekonomické efekty byznysu spojeného s lyžováním. Na základě dlouhodobého anonymního sledování mobilních telefonů a přepočtení na celou populaci vyšlo najevo, že mezi koncem roku 2014 a začátkem roku 2016 činila celková návštěvnost hor v Česku 25 milionů lidí.

Krkonoše, Šumava, Beskydy

Metodika KPMG, podobně jako terminologie Českého statistického úřadu, rozlišuje „návštěvníka“ (označovaného také jako výletník), tedy jednodenního účastníka cestovního ruchu v horách, bez přespání, přičemž přijet může i opakovaně. Takových ve sledovaném období bylo 12,9 milionu.

Člověk, který na horách přenocuje, je pak považován za „turistu“. Za každou noc, kterou ve středisku stráví, se započítává jeden turistoden. Takových turistodnů strávili hosté v roce 2015 na českých horách 12,1 milionu.

Nejčastěji se jezdí do Krkonoš (6,3 milionu, tedy více než čtvrtina, z celkové návštěvnosti horských středisek), na Šumavu (5,1 milionu) a do Beskyd (3,2 milionu).

KPMG ve své studii pro AHS ČR také uvádí, že 94 procent zimní návštěvnosti na horách tvoří domácí hosté, ze zahraničních turistů je pak téměř každý druhý Němec, každý čtvrtý pochází z Polska. Nicméně poměry domácích a cizinců se liší středisko od střediska. Například v Jizerských horách se Češi podílejí na návštěvnosti 80 až 90 procenty, na Monínci tvoří 90 procent klientely, v Rokytnici nad Jizerou je to přibližně padesát na padesát. A na sjezdovce ve Špindlu byste na Čecha narazili jen jako na každého třetího hosta. „Druhou třetinu klientely tvoří Poláci, pak jsou stále častěji vidět Němci, zejména z východní části země, a nejvíce rostou Holanďané,“ vypočítává Igor Rattaj.

S Alpami se nesoutěží

Nečekané jsou i údaje AHS ČR o počtu strávených nocí na horách. „Zatímco Češi přenocují na horách v průměru 2,8 noci, což odpovídá víkendu či prodlouženému víkendu, zahraniční turisté jen 1,6 noci,“ říká Knot.

To částečně popírá tezi o tom, že Alpy ubírají návštěvnost českým skiresortům.

„Není to tak, že bychom soutěžili se středisky v Rakousku, Itálii či Francii. Nadmořskou výškou, počtem kilometrů ani kvalitou sjezdovek nemůžeme a ani nechceme Alpám konkurovat. Spíše se musíme snažit o to, aby šíře nabídky a kvalita oslovila lyžující (a snowboardující) Čechy natolik, aby vyráželi do domácích areálů na kratší pobyty či dovolenou s dětmi,“ vysvětluje Knot.

Zajímavé také je, že Češi do tuzemských hor vyjedou dvakrát až třikrát za rok, podle odhadů utratí za jeden den 1046 korun (včetně ubytování), zatímco zahraniční návštěvník, většinou bydlící v kvalitnějším typu penzionu či hotelu, utratí za den 1490 korun. „Český klient stále častěji žádá službu ve vysokém standardu, stává se náročnějším. Obecně spíš odpustí dodavateli vyšší cenu než horší službu,“ tvrdí Vladimír Kasík ze šumavského Špičáku.

Byznys za 48 miliard

Analýza KPMG mimo jiné vypočítává celkovou útratu návštěvníků v českých horách. Ta ročně dosahuje přibližně 23,8 miliardy korun (zima se podílí z 80 procent), přičemž areály si v podobě skipasů ukousnou jen 12 procent z celkové finanční spotřeby návštěvníků horských středisek. Nejvíc lidé utratí za ubytování a dopravu (shodně po 24 procentech), pětina utracených peněz pak putuje do občerstvení a gastronomie. „Na každou jednu korunu utracenou návštěvníkem skiareálu připadá dalších sedm korun utracených za ostatní služby horského střediska,“ dodává Knot.

Díky multiplikačním efektům, kdy návštěvníci skiareálů utratí další peníze za pořízení či vypůjčení potřebného lyžařského vybavení, zaplatí dopravu do hor a utratí další peníze, generuje činnost horských středisek celkový byznys ve výši asi 48 miliard korun ročně. „Jen přínos pro veřejné rozpočty státu, obcí, krajů a zdravotní pojišťovny je v úrovni asi deseti miliard.

Soukromé společnosti díky tomu generují zisk v úrovni 3,3 miliardy korun,“ přidává Knot tvrdá ekonomická data.

Dosavadní průběh aktuální zimní sezony navíc dává „vlekařům“, ale i správcům municipálních kas a státního rozpočtu naději, že se horský byznys po hubenějších letech znovu nadechne k růstu. „Náš byznys je hodně o počasí. Areály jsou stále lépe vybaveny systémem technického zasněžování, ale není to vše. Když padá sníh i v nížinách a Praha je bílá, lidé se snáz naladí na zimu a často vyrazí na víkend do českých hor. Psychika vtomto směru funguje spolehlivě,“uzavírá Knot. 9 Kde se dobře najíst na horách, čtěte na str. 50 Aktuální přehled o sněhových podmínkách na horách najdete na www.nasvah.cz

35 700 plných ročních úvazků vytváří lyžařský cestovní ruch. Představuje to čtvrtinu všech pracovních míst v horských střediscích. 80 % útraty návštěvníků hor připadá na zimní sezonu. Technický sníh i v teple Monínec, menší středisko ve středních Čechách, je oblíbený zejména díky své výhodné poloze poblíž metropole. Vloni pak majitel areálu, developerská společnost Trigema, pořídila na Monínec unikátní technologii technického zasněžování, která na rozdíl od klasických sněžných děl funguje i v teple. „Proces výroby se odehrává, bez jakýchkoli chemických přísad, v uzavřeném okruhu. Neobsahuje žádnou zbytkovou vlhkost, je tvořen malými šupinami, které si vytváří vlastní chlazení, a sníh tak taje velmi pomalu,“ popisuje ředitel Monínce Jaroslav Krejčí. Výroba pomocí technologie Snowfactory, zvnějšku připomínající přepravní kontejnery, může probíhat i v 15stupňovém teple, nicméně otázkou je spíš jeho udržení v takovém „hicu“. Přibližně 50milionová investice se Trigemě začala vyplácet hned první sezonu. V minulosti se na Monínci lyžovalo nejčastěji od Vánoc, aktuální sezona se rozeběhla již 26. října. Nutno zmínit, že výroba takového typu technického firnu je zhruba trojnásobně dražší než u konvenčního sněžného děla. 10 mld. Kč ročně je odhadovaný finanční přínos pro státní a veřejné rozpočty z horského byznysu.

1046 Kč utratí Čech na českých horách za jeden den (včetně ubytování).

Legislativa pro lanovky a vleky Dvě věty v novele občanského zákoníku, které vstoupí v platnost 28. února, mohou po investičně skromnějších letech znovu rozjet budování nových lanovek na českých horách. Norma totiž nově zavádí institut takzvané liniové stavby a zároveň stanovuje, že taková stavba není součástí pozemku, na kterém je postavena. „Podle dosavadní verze občanského zákoníku má majitel pozemku předkupní právo na přepravní zařízení po skončení životnosti za polovinu ceny stanovené znalcem. Navíc není určeno, na který pozemek se nárok vztahuje, když lanovka prochází přes více parcel,“ vysvětluje Libor Knot, ředitel Asociace horských středisek ČR s tím, že kvůli této legislativní nejistotě většina skiareálů odložila či zcela zastavila výstavbu nových lanovek.

24 mld. Kč je celková roční útrata návštěvníků na českých horách

Umělý sníh? Ročně maximálně 0,4 procenta Orlíku

V poměrně pravidelných vlnách se v médiích objevuje polemika o údajné škodlivosti technického zasněžování sjezdovek na českých a moravských horách. Autoři takových článků či studií svá tvrzení podpírají argumenty o ekologické stopě, kterou podle nich lyžování a především výroba umělého sněhu zanechává v přírodě. Vedení Asociace horských středisek ČR se před časem rozhodlo proti (často tendenčním) tvrzením bojovat a sestavilo jakýsi souhrn klíčových faktů o technickém zasněžování v Česku. „Někteří lidé používají čísla a argumentace, která jsou vytržena z kontextu. Pokud chceme dělat širší závěry o činnosti lyžařských areálů, je třeba na problematiku prohlížet komplexně,“ říká ředitel AHS Libor Knot. Provozovatelé skiareálů podle něj vnímají rizika globálních trendů v počasí včetně dopadu horského podnikání na přírodu. „Každá lidská činnost zanechává nějakou ekologickou stopu, u nás je to oproti jiným odvětvím na horách – jako jsou papírny, sklárny, energetika či jiný těžký průmysl – naprosto marginální záležitost. Co může být na horách ekologičtější než cestovní ruch?“ ptá se Knot.

Asociace spočítala, že celková plocha sjezdovek v zemi jsou zhruba dva tisíce hektarů, tedy asi polovina plochy lipenské přehrady, přičemž uměle zasněžovaných je jen část. „V Krkonoších je zasněžováno zhruba 450 hektarů, což je necelé jedno procento rozlohy celého Krkonošského národního parku,“ říká ředitel AHS. Všechny skiareály v Česku ročně spotřebují na technický sníh přibližně dva miliony kubíků vody, což při srovnání s objemem přehrady Orlík představuje asi 0,4 procenta. Sněhová děla na českých horách jsou většinou moderní, takže z litru vody vyprodukují dva až 2,5 litru sněhu. „Pokud chceme vyrobit souvislou 35centimetrovou vrstvu sněhu, je třeba na jeden metr čtvereční asi sto litrů vody. To je zhruba pětina množství, který se v Česku v létě spotřebuje na závlahu jednoho čtverečního metru zahrady,“ vypočítává Knot. Neobstojí podle něj ani argument o údajně nadměrné spotřebě vody pro technické zasněžování: „Odebíráme výhradně povrchové vody z řek, potoků, přehrad či retenčních nádrží. Vodu nespotřebováváme, jen ji načas zdržíme – přeměníme na jiné skupenství – a časem opět odteče do krajiny. Veškerá povolení vydává příslušný odbor životního prostředí městského úřadu, který stanoví jak maximální odběr za den, měsíc či rok, tak především minimální zůstatkový průtok. Proto by neměla být ohrožena migrace živočichů,“ soudí šéf asociace, který prý nezná jediný areál, kde by provozovatel přidával aditiva do vody pro výrobu umělého sněhu.