BETHEL HENRY STROUSBERG Německý železniční podnikatel Bethel Henry Strousberg měl v polovině 19. století velké plány - na Rokycansku chtěl vybudovat jeden z největších železářských závodů Evropy. Své síly však přecenil a roku 1875 skončil pro milionové účetní podvody za mřížemi.
BETHEL HENRY STROUSBERG Německý železniční podnikatel Bethel Henry Strousberg měl v polovině 19. století velké plány - na Rokycansku chtěl vybudovat jeden z největších železářských závodů Evropy. Své síly však přecenil a roku 1875 skončil pro milionové účetní podvody za mřížemi.
Okolí Rokycan patřilo mezi tradiční železářské oblasti již od středověku. Vyskytovala se zde velká ložiska železné rudy i kvalitního uhlí. Prudký rozvoj podnikání ale nastal teprve po roce 1862, kdy byla vybudována železniční trať z Prahy do Plzně.
Všechny podniky zde patřily nejprve státu a o jejich prodeji soukromníkům bylo rozhodnuto teprve koncem 60. let 19. století. Mezi prodávanými objekty byl i korunní statek Zbiroh, na jehož území se nacházelo největší naleziště železné rudy v oblasti.
Roku 1868 ho získali vídeňští bankéři Simundt a Kirchmayer, v jejich majetku ale dlouho nezůstal. Zdejší oblast měl totiž dopředu vyhlédnutou německý železniční podnikatel Bethel Henry Strousberg, který nutně potřeboval nové zdroje železné rudy. Hned roku 1868 proto panství od bankéřů za 9,4 milionu zlatých odkoupil a začal z něj budovat jedno z největších železárenských center Evropy.
FINANČNÍ WATERLOO
Bethel Henry Strousberg se narodil roku 1823 v pruském Neidenburgu (dnešní Nidzica v Polsku) v rodině chudého židovského právníka. Původně se jmenoval Baruch Hirsch Strausberg, avšak poté, co ve dvanácti letech osiřel a odešel k příbuzným do Londýna, jméno si poangličtil.
V Británii zpočátku prodával uhlí. Později redigoval články v časopise London Magazine a krátce působil i ve Spojených státech, kde obchodoval s textilem a vystudoval práva. Měl ale větší ambice, proto se již roku 1850 vrátil zpět do Evropy.
Rozhodujícím pro jeho budoucí kariéru se stal rok 1856, kdy v Berlíně vstoupil do služeb pojišťovací společnosti Waterloo. Využil znalostí anglického prostředí a brzy si získal důvěru zámožných anglických finančníků. Ti ho pověřili funkcí takzvaného generálního podnikatele, který měl za úkol investovat svěřený kapitál. Strousberg se šance chopil znamenitě a brzy začal i s vlastním podnikáním.
VELKOLEPÉ PLÁNY
Věnoval se hlavně železničnímu stavitelství, které bylo tehdy na vzestupu. Postavil Východopruskou dráhu, železnici z Halle do Sohrau, z Hannoveru do Altenbergu i mnohé další. Kromě toho vybudoval také lokomotivku v Eggersdorfu, válcovny v Dortmundu a hutě v Neustadtu. Stal se jedním z nejvýznamnějších průmyslníků Evropy a získal přezdívku „král železnic“.
Aby mohl své impérium dále rozšiřovat, potřeboval ale stále nové zdroje surovin, především železné rudy. Když se proto roku 1868 naskytla příležitost koupit na rudu bohaté panství Zbiroh, neváhal.
Jeho cílem bylo vybudovat zde obrovský železárenský a strojírenský komplex s hutěmi, vysokými pecmi, válcovnami, mostárnou i závodem na výrobu lokomotiv. Dělníky lákal na vyšší plat a nakonec jich zaměstnal více než deset tisíc! Kvůli reprezentaci nechal v letech 1869 až 1870 nákladně přestavět i zbirožský zámek, který se poté stal jeho hlavním sídlem.
OSUDNÝ FOSFOR
V realizaci plánů mu zpočátku přálo štěstí. Krajem se totiž koncem 60. let 19. století prohnaly dvě velké vichřice, kvůli kterým byla povolena nadlimitní těžba dřeva.
Strousberg díky tomu získal značné finanční prostředky, které využil na budování nových podniků.
Brzy se ale ukázalo, že své síly přecenil. Nákladná přestavba zámku i výstavba velkých závodů spolkla víc peněz než předpokládal. Navíc zdejší železo, které mělo sloužit k výrobě kolejnic a vozů, obsahovalo příliš velké množství fosforu, a ten se nepodařilo odstranit ani přivolaným odborníkům z Německa.
Ložiska železné rudy, kvůli kterým Strousberg zbirožské panství kupoval, se tedy nakonec ukázala jako zcela nepoužitelná. Přes velké finanční ztráty ale podnikatel v rozšiřování provozů pokračoval, aby si zachoval důvěru věřitelů.
| Strousbergova hrobka v Berlíně|
NA ŠIKMÉ PLOŠE
Kritický nedostatek peněz brzy přiměl Strousberga k hledání jiných, třeba i podvodem získaných zdrojů. Vydal například emisi akcií v hodnotě 8 milionů zlatých, jejichž počet však ve skutečnosti překročil osminásobek ohlášeného počtu. Korupčními metodami skupoval a prodával stavební koncese, zakládal neexistující společnosti, nekontrolovaně převáděl peníze z účtu na účet a emitoval stále nové série nekrytých cenných papírů.
Roku 1873 navíc padla vídeňská burza, což znamenalo další zadlužení. Po neúspěšném jednání s anglickými finančníky hledal proto Strousberg východisko z krize v Rusku. Pomocí fingované společnosti zde vydal další sérii nekrytých akcií, na něž vybral milionové zálohy. Na podvod se ale brzy přišlo a podnikatel byl roku 1875 v Petrohradě zatčen.
Odseděl si nakonec jen dva roky, jeho podnikatelský sen byl ale navždy ztracen. Veškerý majetek připadl věřitelům, kterých bylo celkem 635. Celkové dluhy se přitom vyšplhaly až na 90 milionů marek!
ROZPAD IMPÉRIA
Zlomený a vyčerpaný Strousberg zemřel roku 1884 v Berlíně v naprosté chudobě. Jeho pád však znamenal i úpadek celého Zbirožska. Závody v Borku, Holoubkově, Františkově, Dobřívi a Strašicích získala roku 1877 vídeňská Hypoteční banka, která je postupně rozprodávala.
Železárny Holoubkov získal roku 1880 bývalý Strousbergův zaměstnanec Max Hopfengärtner (více v Profitu č. 21/2006) a vybudoval z nich moderní strojírenský závod. Továrnu v Borku, která měla být centrem plánovaného obřího koncernu, pak roku 1887 koupil podnikatel Edmund Brandejs a přeměnil ji na velkou slévárnu litiny.
Počet pracovníků ve všech podnicích ale již nikdy nepřekročil dva tisíce. Roku 1929 navíc Čechy silně zasáhla hospodářská krize, kterou většina zdejších závodů nepřežila. Z bývalého Strousbergova impéria tak dnes zůstalo už jen několik továrních budov, bývalý hotel Borek a stará dělnická kolonie.
| BETHEL HENRY STROUSBERG (1823-1884)Německý podnikatel Bethel Henry Strousberg se narodil 20. listopadu 1823 v pruském Neidenburgu, již od dvanácti let však žil u strýce v Londýně. Vyučil se obchodníkem, živil se jako novinář a štěstí zkoušel i ve Spojených státech. Roku 1856 nastoupil do berlínské pojišťovny Waterloo, kde si získal přízeň mnoha finančníků. Začal i s vlastním podnikáním a brzy se stal jedním z největších železničních stavitelů v Evropě. Megalomanské plány s vybudováním železáren ve Zbirohu mu ale nakonec zlomily vaz. Roku 1875 byl pro podvody zatčen a uvězněn. Zemřel 31. května 1884 v Berlíně v naprosté chudobě. |
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Brdy.unas.cz
