Před 16 lety otevřela návrhářka šperků Jitka Kudláčková s přítelem Dušanem Mlynarčíkem svůj první obchod v zastrčené ulici na pražském Žižkově. Dnes mají dvě prodejny na těch nejlepších adresách v metropoli a patří k nejuznávanějším ve svém oboru.
Vybudovat prosperující rodinnou firmu bez jediné koruny dluhů, to se v českém prostředí každému nepodaří. Rodinná šperkařská firma JK Jitka Kudlackova Jewels byla však od začátku svého působení založena na fungování selského rozumu, který dal přednost postupnému rozrůstání bez dluhů před rychlou expanzí podloženou úvěry. „Cítila jsem, že jsem si tím měla projít. Abych věděla, že to jde, vybudovat firmu bez úvěrů, postupně,“ říká Jitka Mlynarčíková. Přestože po svatbě přijala manželovo jméno, firma si zachovala původní název.
Do Venezuely na zkušenou
Pomalejší růst se změnil v jednu z hlavních konkurenčních výhod firmy. „Když jsme v roce 2001 otevřeli prodejnu ve Slovanském domě, začali se nám najednou hrnout nabídky do dalších obchodních center v Praze, Brně a dalších městech. Byla to veliká šance, najednou jsme mohli mít během roku 15 obchodů. Ale nakonec jsme tento model nezvolili. Na řetězcích, které tu již tehdy působily, jsme viděli jejich neduhy. Máte 100 zaměstnanců a ani ty lidi neznáte. Ztrácel se z toho osobní přístup,“ vysvětluje Dušan Mlynarčík.
Kromě sázky na postupný růst bez dluhů stálo za úspěchem šperkařské firmy také velké nasazení a odříkání. Krátce poté, co se dnešní manželé v roce 1991 seznámili, odjela Jitka Kudláčková na rok do Venezuely, kde měla příležitost získat zkušenosti v dílně luxusního klenotnictví s mezinárodním obsazením, setkat se s unikátními drahými kameny a mezinárodním designem.
Po návratu domů si nejdříve otevřela malou zlatnickou dílnu v opravené prádelně činžovního domu a v roce 1996 následoval první obchod. „Měli jsme našetřeno na malý byt. Namísto toho jsme peníze dali do podnikání. Jitka si otevřela obchod a já jsem měl malou restauraci. Říkali jsme si, že na byt si můžeme ušetřit i později, ale unikátní příležitost začít podnikat se již nemusí opakovat,“ říká Dušan Mlynarčík. Podobná situace se opakovala před dvěma lety, kdy se manželé rozhodli pro nové sídlo firmy v BB Centru. Kvůli investici museli prodat svůj byt. „Jako matce tři dětí mi z toho bylo špatně. Vzalo mi to hodně energie a sil. Pak jsem si řekla, že mě to má něco naučit a obrovsky mě to posílilo,“ vzpomíná Jitka Mlynarčíková.
Svoji strategii firma postavila na originálním designu a osobním přístupu. Nic o tom nevypovídá lépe než nová prodejna, kterou manželé Mlynarčíkovi otevřeli v budově Filadelfia v administrativním BB Centru. Kromě samotného prodejního místa a administrativního zázemí jsou totiž její součástí i dílny, kde šperky vznikají. Zákazníci mohou vidět práci zlatnických mistrů buď okénkem z jednací místnosti, nebo se jít podívat přímo do dílen. Za důležité pro své podnikání Jitka Mlynarčíková pokládá fakt, že si část českých zákazníků zvykla vyžadovat kvalitu. „Vidím to i na tom, že když uvedeme novou kolekci, nejlepší kusy z ní jsou jako první prodané,“ poznamenává.
Cesta se vždycky najde
Přestože se nová prodejna nachází uprostřed administrativního komplexu, kde sídlí firmy jako ČEZ, HP, 02 nebo Microsoft, i tady jsou vidět dopady krize. „Cítíme, že i naše zavedená klientela je nyní opatrnější, s nákupy více vyčkává,“ říká Dušan Mlynarčík. Na druhou stranu přináší krize i nové obchodní příležitosti. V důsledku oslabování důvěry v některé finanční produkty nebo cenné papíry roste v posledních letech velmi výrazně cena zlata, takže zájem o zlaté cihličky je výrazně vyšší než v době před krizí. „Zejména pokud se zprávy o zhodnocování zlata objeví v médiích, poptávka prudce stoupá,“ poznamenává Dušan Mlynarčík. Zhodnocování zlatého kovu ale zároveň dostává pod tlak cenu šperků. Nicméně zlatníci se s tímto fenoménem naučili žít a oboru to v podstatě pomohlo. „Jako designér musím hledat cestu, jak se s rostoucí cenou zlata vyrovnat, a vždycky ji najdu. Trend, který byl před několika lety, tedy velké těžké řetězy, je díky tomu nenávratně pryč. Mění se ve šperk, který je designový, zajímavý, hledá nové tvary a prvky,“ říká Jitka Mlynarčíková a pokračuje: „Pro mě je to výzva. Až těch posledních pár let jsem se našla. Je to přesně věc, kterou chci dělat.“
Skutečné hodnoty
I když firma nyní patří k nejznámějším v České republice, všechny sny se jí splnit nepodařilo. „Moje primární představa byla, že budu dělat šperky pro všechny české ženy. Přinesu kulturu nošení šperků a ženskosti, která tady byla ubitá za komunismu. Až nedávno jsem pochopila, že jsem si dala úkol, který nemůžu splnit. A hrozně se mi ulevilo. Asi tři dny poté, co jsem opustila tuhle myšlenku, které jsem se tak dlouho držela, se mi ozvala katarská televize, že o mně chtějí točit dokument. Úplně jsem se rozbrečela, protože jsem viděla, že jsem něco pustila a něco nového přišlo,“ říká Jitka Mlynarčíková.
Celou dobu společného podnikání se oba manželé učí, jak co nejlépe skloubit soukromý život a podnikání. „Zaměstnanci vždy vycítí, když mezi námi není vše v pořádku. Je to těžké, když jsme manželé, máme tři děti, společnou firmu… Zlom nastal, když jsme se dohodli na rozdělení rolí. Já se Jitce nepletu do designu. A večer se zásadně nebavíme o práci, protože bychom o ní mohli mluvit pořád,“ vysvětluje Dušan Mlynarčík.
Postupem času si také stále více uvědomují, že úspěch v podnikání není to jediné ani to hlavní v jejich životě. „Zjišťujete, kde jsou skutečné hodnoty. Nechci propásnout se svými mladšími dětmi to, co mi uteklo u nejstaršího syna. On mi to teď připomíná, a má pravdu. Byla jsem úplně pohlcená prací, ale asi to jinak nešlo. Až později si člověk uvědomí, že děti jsou budoucnost, a musí najít rovnováhu mezi prací a časem kvalitně stráveným s dětmi,“ popisuje Jitka Mlynarčíková svoji životní zkušenost.
Kromě zápalu prvních let podnikání se na nedostatku času, který mohla dříve věnovat dětem, podepsaly i nedostatky tuzemského sociálního systému. „Byla jsem třikrát těhotná a ani jednou jsem nebrala mateřskou. Z prostého důvodu. Nikoho nenapadlo, že žena-podnikatelka může jít na mateřskou. Musela bych zavřít firmu,“ říká Jitka Mlynarčíková a pokračuje: „Takže jsem pracovala do posledního dne, ale u třetího dítěte jsem se už cítila absolutně vyčerpaná.“
I když ekonomika na tom není zrovna dobře, Jitka Mlynarčíková tvrdí, že se máme vlastně dobře. „Nedávno jsem viděla filipínský film a ten propastný rozdíl v kvalitě života našich kultur. Za mnohé přitom vděčíme řemeslu. Proto bychom měli ruční práci a řemesla, která nyní rychle mizí, rozvíjet a držet se jich. Až si jednoho dne nebudeme schopni vyrobit boty nebo kalhoty, budeme v šoku,“ uzavírá úspěšná designérka šperků. Sama se snaží jít příkladem, a proto kupuje zboží od českých výrobců a návrhářů.
JK Jitka Kudlackova Jewels
První zlatnickou dílnu otevřela Jitka Mlynarčíková v roce 1992, první obchod v roce 1996. V současnosti má v Praze dvě prodejny, kromě hlavní provozovny v budově Filadelfia v michelském BB Centru také v Paláci Flora na Vinohradech. Vlastní značku snubních prstenů Tolerance. Společnost zaměstnává dvě desítky pracovníků.