Čína již o sobě dává důrazně vědět
Všichni to berou tak trochu jako provokaci, ale všichni to citují. Předpověď společnosti Goldman Sachs nevyloučila, že ceny ropy se mohou časem dostat nad sto dolarů za barel. Čeká nás období permanentního ropného šoku. Ozvali se i skeptici. Třeba má jen někdo zájem na tom, aby klíčová surovina zdražovala, a proto podobné předpovědi aktivně živí.
To je snad přehnané. Důvodů k nejistotě je ale dost. Faktorů, které ovlivňují ceny ropy a následně i další strategické suroviny - plynu, je dnes hodně. Není divu, že ceny skáčou sem tam a že se v současnosti pohybují kolem nečekaných výšin, byť ke sto dolarům mají ještě daleko. Některé události včetně třeba teroristických útoků nelze spolehlivě předvídat, a tak nikdo nemůže přesně vědět, co nás čeká. V dlouhodobějším měřítku je teprve nutné otestovat i to, jaký vliv vlastně mohou mít vysoké ceny ropy na světovou ekonomiku v 21. století, neboť její struktura se postupně mění (více na straně 26).
Po desetiletí už platí, že žádná seriózní analýza cen surovin se neobejde bez detailních pohledů na Blízký východ. A také do Spojených států, které spotřebovávají nejvíce ropy. Nyní je jasné, že v takových analýzách nemůže chybět Čína. Všude se mluví o tom, jak hospodářský nástup asijské velmoci zvyšuje poptávku po ropě. Když se objeví dohady, že ekonomický růst Číny by se mohl přece jen zbrzdit, ceny zamíří směrem dolů. A naopak.
Svým způsobem je to pozitivní faktor. Je lepší, když cenu ovlivňuje primárně úroveň poptávky, než když na ni působí šoky na straně nabídky - způsobené válkami, revolucemi a převraty jako v sedmdesátých letech minulého století. Jenže jen člověk zcela odtržený od zpráv ze světa by tvrdil, že žádné podobně výbušné situace nás už nemohou potkat. Velkou lekcí je situace v Iráku. Ten zatím nenaplnil naděje optimistů, podle nichž už mělo z této země proudit na světové trhy mnohem více ropy.
Dokud ceny surovin ovlivňuje především nabídka, působí přirozené vyrovnávací mechanismy. Roste-li ekonomika, poptávka po surovinách stoupá, ceny míří nahoru. Jakmile hospodářství ochabne, padají i ceny. S tím se dá žít. Zvýšená poptávka navíc může pomoci rozvoji alternativních energetických zdrojů a úsporám. Z tohoto pohledu by mohla mít ekonomika kladný vliv i na životní prostředí. Pak lze hledat taková řešení, při nichž není zrovna nutné měnit volant za uzdu.
Ekonomicko-politické souboje o přístup k surovinám však v každém případě zůstanou realitou. Právě sledování nynějších aktivit Číny ukáže, co lze v blízké budoucnosti očekávat. O Číně se poněkud nekonkrétně mluví jako o budoucí hypervelmoci. Novodobá historie ropy a plynu však ukazuje, jaké role ve světové ekonomice se Peking ujal už teď.
Čína posiluje svou přítomnost v různých částech světa od Asie přes Afriku po Latinskou Ameriku, čínské státní energetické firmy expandují, uzavírají se hospodářská partnerství. Aktivita Pekingu jde leckde proti zájmům nynější jediné supervelmoci, Spojených států. Číňané jsou ekonomicky aktivní v zemích jako Írán či Súdán. Tam, kde Američané hrozí hospodářskými sankcemi, nabízí Čína ekonomická lákadla. „Naše schopnost pronásledovat radikály sankcemi je podkopávána,“ prohlásil americký odborník Chas Freeman podle citace listu Wall Street Journal.
Obavy, že napětí kolem strategických surovin zase povede ke globální konfrontaci, rozhodně nelze opomenout. Napětí mezi Čínou a Japonskem před několika dny vzrostlo poté, co Japonci povolili průzkum zásob ropy a plynu ve Východočínském moři, v oblasti, na kterou si činí nárok obě strany. Naději lze hledat v tom, že principy politického realismu snad už zapustily kořeny ve všech nejmocnějších státech dnešního světa.
I čistě ekonomické souboje ovšem slibují napínavou podívanou. Číňané se prostřednictvím svých posilujících společností snaží ovládnout světové firmy, díky nimž mohou získat přístup k moderním technologiím těžby a zpracování surovin. Čínská CNOOC pošilhávala pro americké firmě Unocal, která má velké zkušenosti s plynem, který se distribuuje ve zkapalněné formě. Unocal se stal nakonec soustem pro obří korporaci ChevronTexaco. CNOOC se ovšem poohlíží i jinde a rozhodla se koupit podíl v kanadské těžební firmě MEG Energy. Peking se navíc dokáže od Američanů v lecčem poučit. Nyní podle jejich vzoru buduje své strategické ropné rezervy.
I když se více zaměříme na největší světové konzumenty ropy a budeme analyzovat spíše oblast poptávky po surovinách, zůstane nám do budoucna řada otazníků. Tradiční otázkou je, jak dlouho jsou v Číně udržitelná vysoká tempa růstu. Hlavolamy lze ale najít i ve Spojených státech. Dokáže se americká ekonomika vyrovnávat s vysokými cenami ropy? Zatím se to zřejmě dařilo díky daňovým škrtům administrativy prezidenta George Bushe a nízkým úrokovým mírám. Dnes je ovšem jasné, že nastává obrat, neboť americké deficity (rozpočtový i běžného účtu) jsou příliš vysoké, dolar příliš slabý. Bush musí dávat do pořádku veřejné finance, centrální banka Fed zase zvyšovat sazby. Není vyloučeno, že negativní dopady vysokých cen se teprve začnou výrazněji projevovat. Kdo však chce znát přesnou odpověď, musí si počkat.
