Jsme-li poslední s téměř čtyřprocentním růstem, není to špatný výsledek
Václav Klaus prohlásil minulý týden na EURO Business Breakfastu, že krátkodechým číslům příliš nevěří. Měl na mysli údaje o ekonomickém růstu, které mimochodem nepovažuje za „příliš ohromující“. Něco na tom bude. Údaje o hrubém domácím produktu (HDP) se poslední dobou mění dost často. To je patrně důsledek trendu k jejich zpřesňování, ale momentálně to vždy komplikuje právě hodnocení trendů.
„Sladění čtvrtletních národních účtů za rok 2003 s údaji předběžných národních účtů za tentýž rok“, jak konstatoval Český statistický úřad, zvýšilo odhad růstu HDP v minulém roce z 3,1 na 3,7 procenta. To je dost. David Marek z Patria Online dokonce mluví o změně představ o vývoji české ekonomiky. Loňské statistické zrychlení růstu totiž pochopitelně mělo vliv i na letošní čísla. Původní 4,1 procenta růstu ve druhém čtvrtletí ČSÚ snížil o dvě desetiny bodu, takže Česko je podle vývoje HDP opět těsně poslední mezi novými členy EU ze střední Evropy. To už ale nějakou dobu víme, protože Maďaři, které jsme podle původních údajů ve druhém čtvrtletí předstihli, také revidovali. A i ve třetím kvartále rostla jejich ekonomika rychleji než naše.
Jsme-li poslední s téměř čtyřprocentním růstem, není to špatný výsledek. Tím spíš, že jde o dlouhodobý stav. Vicepremiér Martin Jahn ve vyjádření k údajům o HDP ve třetím čtvrtletí 2004 uvedl, že česká ekonomika tímto tempem roste už dvě čtvrtletí po sobě. To byla ovšem na vládního představitele přílišná skromnost. Tempem zhruba na nynější úrovni (ve třetím čtvrtletí stoupl HDP meziročně o 3,6 procenta) roste hospodářství podle revidovaných údajů ČSÚ už od jara 2003. S vrcholem v loňském druhém pololetí. Letošní výsledky jsou o něco slabší a nepotvrzují urychlení, s nímž se ve vládě počítalo.
Kdyby bylo Česko jedinou novou zemí, která alespoň v rychlosti růstu dominuje nad rozpačitou „starou“ Evropou, nebylo by co řešit. Pohled na ještě úspěšnější sousedy radost trošku kalí. I když zrovna ve třetím čtvrtletí se výrazně zlepšila struktura růstu. Hlavním impulsem zůstaly investice, ale přidal se i zahraniční obchod, zatímco pozitivní vliv spotřeby domácností se snížil. Právě zahraniční obchod je ovšem faktor nejistý a není důvod k závěru, že by se měnil trend. Naopak, v závěru roku lze předpokládat, že výsledky zahraničního obchodu začnou tempo růstu ekonomiky opět snižovat.
V celém středoevropském regionu se zdá být nesporný pozitivní vliv zahraničních investic. To opravňuje Miloše Zemana k přesvědčení, že na současné výkonnosti české ekonomiky má významný podíl jeho vláda. Ze specifických vnitřních příčin je třeba připomenout centrální banku. A to přesto, že pan prezident ze vcelku pochopitelných důvodů nemá tuto instituci a její představitele v oblibě. K postklausovským vládám však centrální banka přistupovala a přistupuje s porozumění, jakého se Václav Klaus od Josefa Tošovského nikdy nedočkal.
