Pokud si po volbách potřebujete obalit nervy, nedělejte v kvalitě kompromisy.
Zatímco Česko v posledních měsících hledalo tátu, který ho bude milovat, ctít, chránit a reprezentovat nebo mu alespoň nedělat ostudu, já hledala dokonalou kremroli. S křupavým těstem a jemným bílkovým krémem. Takovou, která není suchá a dusivá, jejíž náplň není zaschlá a je tak akorát velká. Zkrátka bezchybnou kremroli, která vám zlepší náladu za každé situace. Česko neuspělo, já ano.
Hledala jsem všude možně, v Praze i mimo ni. Snědla jsem bezpočet kremrolí a většina z nich se mému ideálu ani nepřiblížila. Největší problém bylo těsto. Většinou komerční, listové plné margarínu či jiného ztuženého tuku, které sice lístkuje, ale také vás při troše smůly udusí.
Udělat náplň z bílků a cukru není žádný kumšt, ale vychytat konzistenci už přece jen vyžaduje trochu zkušeností i přemýšlivost. Že alfou a omegou dobré kremrole, stejně jako jiných cukrářských výrobků, je čerstvost, dodávám jen na okraj. To se přece rozumí samo sebou. Kremrole je dobrá ještě druhý den. Třetí den po upečení a naplnění poznáte její degradaci na krému, které je na koncích oschlý a není už zdaleka hladký, i na těstě, které může být zvlhlé a nekřupavé.
Tu nejlepší jsem objevila v kavárně, která je součástí Zahradnictví Líbeznice, kousek od Prahy. Kremrole, ale i báječné rakvičky a větrníky, tam peče Martina Pavlíková, původně zdravotní sestra, která se našla v cukrařině. Dlouho jsem ji prosila, aby mi prozradila recept a naučila mě je péct, protože žádná jiná kremrole se těm jejím nevyrovná.
Čtěte více o netradičním zážitku v zahradnictví:
Café Líbeznice: Zahradník kuchařem
Nakonec se mi to s velkým úsilím povedlo, slíbila mi, že mě kremrole naučí. V den D jsem pro srovnání nakoupila i momentálně nejpopulárnější pražské kremrole ke slepému degustačnímu testu. Kremrole se dramaticky lišily cenou i velikostí. Nejdražší byla zástupkyně z karlínské restaurace Eska, která se prodává za 65 Kč a za tu cenu ji dostanete poměrně hanebně zabalenou. Na druhou stranu, je obří. Stačila by mi poloviční velikost. V závěsu pak byla kremrole ze sesterské cukrárny Myšák za 55 Kč, která ovšem skutečně poloviční byla. Dále jsme testovaly macatou velkou kremroli z nového Cukráře Skály za 44 Kč, osvědčenou prakticky zabalenou klasiku z Erhartovy cukrárny za 35 Kč průměrné velikosti a tajný tip z vinohradské cukrárny Delikates za 14 Kč.
Výsledek našeho testování dost výrazně ovlivnila čerstvost výrobků. Všechny kremrole jsme zakoupily v den testu a byly uchovávané za stejných podmínek. Většinu z nich jsem ochutnala i v posledních deseti dnech před testem a jejich chuť měla uchovanou v paměti. V den testu některé chutnaly podstatně jinak, než jak jsem si pamatovala, ale hodnocení vycházelo jen z tohoto testování bez ohledu na předchozí zkušenosti. Ostatní hodnotitelky nevěděly, ze kterých cukráren soutěžní vzorky pocházejí.
Shodly jsme se docela snadno. Hodnotily jsme celkový vzhled, korpus a náplň, já hodnotila samostatně i to, jak byly kremrole zabalené. Vítězem se stala kremrole od Lukáše Skály, která mi ještě před pár dny připadala suchá, následována Eskou, Myšákem, Erhartem a Delikatesami. První čtyři jmenované byly z listového těsta.
Žádná z nich se ale nerovná té od Martiny Pavlíkové, takže jestli chcete ochutnat tu nejlepší kremroli na světě, vypravte se do zahradnictví, stejně už je čas chystat zahradu na jaro. Liší se především korpusem. Martina ho dělá z křehkého těsta s vysokým obsahem tuku. Na dvacet kremrolí padne celá kostka másla, ke kterému se navíc přidává i trocha šlehačky. Mléčný tuk dělá divy s konzistencí i chutí. Geniální je i krém, ve kterém není nic než cukr a bílky. Je snad o něco málo tekutější, než je zvykem, ale o to lepší. Úplně nevěřím tomu, že sladké je dobré na nervy, ale když už, tak už. Takže pokud jste momentálně na pokraji nervového zhroucení, dejte si kremroli a zhluboka dýchejte. Ono už to všechno nějak dopadne.
Z food blogu Kláry Donathové dále čtěte:
