KŘESŤANSKÉ ULTIMÁTUM

Politické strany

Šance vytvořit většinovou vládu je stále menší. Lidovci, s jejichž účastí se počítá v obou diskutovaných variantách většinové vlády, si dali ultimátum: pokud do projednávání státního rozpočtu, tedy nejpozději do prosince, nepadne opoziční smlouva, z vládních disputací vycouvají.

Jestliže ODS a ČSSD budou i nadále trvat na zachování opoziční smlouvy, stanou se lidovci podle svých slibů důslednou opozicí. Na tom se shoduje jak předseda strany Jan Kasal, coby odpůrce zbrklého vstupu strany do vlády, tak první místopředseda Cyril Svoboda, který naopak vidí ve společném vládnutí se sociální demokracií a Unií svobody jediné východisko ze současné krize. Ekonomický expert a místopředseda lidovců Miroslav Kalousek ovšem dodává: „Přesný termín ode mě nechtějte, sněmov na o něm hlasuje v prosinci.

Státní rozpočet na příští rok, nejspíše s deficitem ve výši padesáti miliard korun, začne vláda projednávat už před prázdninami. Do Parlamentu musí plán státních financí předložit v říjnu. A jak si lidovci onu důslednou opozici představuj í? Nikdo nemůže napříště počítat s jakoukoliv jejich podporou, pokud nebudou s daným návrhem bezvýhradně souhlasit. „Ve věcech, kde jsme se dříve snažili najít racionální dohodu, budeme-li principiální opozicí, nebudeme mít žádný důvod hledat k ompromisy, říká Kalousek.

Stejnou řečí mluví i Cyril Svoboda. V případě, že se většinovou vládu nepodaří vytvořit, je podle něj nutné okamžitě přestat podporovat vládní návrhy zákonů. A to i kdyby šlo o zákony vnímané jako lidem prospěšné. „Když za námi vláda přijde s žádostí, abychom společně pomohli řezníkům, musíme říct, my proti řezníkům nic nemáme, ale vy jste vláda, pomozte jim sami, říká Svoboda.

Nově zvolené vedení křesťanských demokratů se však ještě hodlá sejít s šéfy ostatních stran kromě komunistů a pokusí se zjistit, zda jejich hrozby zabraly. Především Miloši Zemanovi by se totiž bez občasných lidoveckých kompromisů vládlo ještě obtížněji než dnes. Jen stěží by bez nich například získal parlamentní většinu pro státní rozpočet. V zájmu udržení opoziční smlouvy by pak návrh rozpočtu musela podpořit ODS, které se do toho však příliš chtít nebude. A právě tady vidí křesťa nští demokraté svůj poslední možný manévrovací prostor. Když to nevyjde, bude se muset Zemanův kabinet napříště obracet s žádostí o kompromisy pouze na ODS. „Myslím, že právě projednávání rozpočtu na rok 2000 je tím momentem, dokdy buď tu doh odu nalezneme, nebo ji přestaneme hledat. Pokud dál bude platit opoziční smlouva, umím si obtížně představit, že bychom podporovali státní rozpočet, tvrdí Kalousek.

Většina nového lidoveckého vedení je však k možnosti, že se podaří v daném termínu dojednat většinovou vládu, již teď značně skeptická. Přemluvit Unii svobody k vládnutí se sociálními demokraty se nedaří, středopravou koalici už vzdal i její velký propagátor předseda Unie svobody Jan Ruml. Když odjížděl z lidoveckého sjezdu, řekl: „K variantě 102 jsem skeptičtější než dříve.

A není divu. Vždyť Jan Kasal, ať dává lhůtu jakkoliv dlouhou, ve svém předvolebním projevu zcela otevřeně předjímal, že vyjednávání o vládních variantách bude zbytečné. „Ano, jednat se všemi, kteří přicházejí v úvahu - ne o vytváření koalic - ale jednat o řešení zásadních problémů naší země. Lidovci musí podle něj začít pracovat sami na sobě a do boje o vládní posty vstoupit už jako velká a ilná strana. „Odmítám dlouhodobě přijmout úlohu té takzvané menší strany, kte rá je těm velkým spíše na obtíž, řekl Kasal.

Zda se lidovci v budoucnu přikloní ke spolupráci se sociální demokracií, nebo budou i nadále usilovat o své zařazení na pravé straně politického spektra, lidovecký sjezd neřekl. Zvolení Jana Kasala, který je všeobecně vnímán jako pravičák , se nedá interpretovat jako kladná odpověď na otázku předsedy ODS Václava Klause, který se ve svém vystoupení delegátů zeptal: „Máme brát za platná mediální vyjádření některých vašich představitelů vylučující spolupráci našich dvou politických stran, či je názor nejvyššího orgánu křesťanských demokratů případně odlišný? Klausův projev byl totiž několikrát narušen pískotem. Reakci delegátů později Josef Lux označil za skutečnou odpověď Klausovi.

Lidoveckou schizofrenii umocnili delegáti sjezdu i tím, že z Cyrila Svobody, zastánce sbližování se s ČSSD, udělali druhého muže strany. Navíc schválili jako zásadní sjezdový dokument projev bývalého předsedy Josefa L uxe, který v něm jednoznačně podpořil Svobodovy vize.

Předsevzetí nového předsedy nedělat rozplizlou a nečitelnou politiku tak trochu bere za své. Tlaku politických partnerů, ale i voličů, aby jasně deklarovali, v jaké části politického spektra se chtějí trvale uhnízdit, se lidovci nezbaví, ani když budou, jak říkají, nekompromisní opozicí. Zda je vůbec strana pověstná nekonečným handlováním se svými hlasy schopna bez kompromisů žít.