Prezident člena Grossova gangu moc nemusí, ale dokud od něj dostává dost masa, nechá ho žít
Až dosedne Jaroslav Tvrdík v šéfovské pracovně v budově bývalé Živnobanky, zarotuje doktor Preiss v hrobě, že by ta energie rozsvítila nejednu žárovku. Exministr obrany totiž nepatří v Česku mezi osobnosti, které mají v českém podnikatelském prostředí zrovna nejlepší reputaci od dob, kdy působil jako prezident ČSA a nastartoval jejich let do bezvýznamnosti. A to, že se stal jediným členem představenstva společnosti CEFC Investment Europe Company zastupující zájmy čínského gigantu na evropském kontinentu, je bizarní skutečnost mající své důvody. Přes veškeré posměšky, kterých Tvrdík sklidil za svůj život opravdu dost, je nesporné, že čínské dveře zabouchnuté svého času českým oslavováním dalajlamy dokázal otevřít právě on.
Z Unproforu do ČSA
Nyní sedmačtyřicetiletý bývalý voják začal svou manažerskou kariéru v devadesátých letech jako ředitel společnosti Volareza, což byla organizace zajišťující rekreaci a lázeňskou péči pro vojáky z povolání a zaměstnávající zhruba šest lidí. Předtím sloužil jako finanční náčelník u československého kontingentu vojenské mise Unprofor v bývalé Jugoslávii. V roce 2000 ale svlékl uniformu a pustil se do politiky, kde jeho hvězda vyletěla rychle vzhůru. Nejprve strávil rok v pozici náměstka ministra obrany a v roce 2001, tedy ve svých 32 letech, se vrstevník Standy Grosse
stal ministrem obrany. Tu pozici si udržel i po nástupu Vladimira Špidly, ale jen rok. Pak vláda začala šetřit, a to i na armádě.
Tvrdík údajně na protest proti škrtům ve vojenském rozpočtu rezignoval, ale vzápětí dostal křeslo snů. Prezident ČSA v té době řídil prosperující firmu, navíc v okamžiku, kdy se rozhodovalo o obměně a doplnění flotily. Sice tehdy téměř nemluvil anglicky, což je v letecké branži drobet handicap, ale zato měl ruku otevřenou. Nejen vůči poradcům všeho druhu a společnosti Airbus, jejíž letadla A320 měla tvořit páteř flotily národního dopravce, ale také vůči zaměstnancům, když uzavřel s odborovými organizacemi kolektivní smlouvu, na jejímž základě začaly ve firmě růst dramaticky platy. V roce 2006 však už bylo jeho působení v ČSA neudržitelné a byl odvolán.
Rodná strana se ale o něj postarala a udělala ho volebním manažerem pro kampaně v letech 2006 a 2010. Mezi tím působil jako poradce předsedy strany Jiřího Paroubka a k tomu se živil jako OSVČ. Z té doby se datují jeho blízké vztahy s Jaromírem Soukupem, kterému nyní do jeho firem Empresa a Médea přivedl čínské investory. Podle zdrojů z trhu jsou to pro Soukupa peníze, které už opravdu potřeboval k vyrovnání starých závazků.
Kohout, Birke, Tvrdík
K Číňanům se dostal z titulu své funkce předsedy dozorčí rady Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce. Ta je dítětem PPF, která má v Číně letité obchodní zájmy a snažila se v Česku vždy o politické klima k Číně vstřícné. Jejím koněm v komoře však byl původně exministr zahraničí Jan Kohout. Ten ale v roce 2013 za nejasných okolností skončil ve funkci prezidenta komory a nahradil ho Tvrdíkův dobrý známý Jan Birke, bývalý ředitel kabinetu premiéra Paroubka.
Faktickou hlavou komory se však stal Tvrdík a svou šanci využil.
Hodně mu přitom měl pomoci brněnský hejtman a šéf Asociace krajů ČR Michal Hašek, který Tvrdíka představil vlivným čínským představitelům provincií a těm se hodně zamlouvala Tvrdíkova vojenská minulost a funkce ministra obrany, protože autorita armády je v Číně dost odlišná od našich poměrů. S mocnou PPF v zádech a s novým prezidentem, který vztahy s Čínou povýšil na svou nejvyšší prioritu, pak měl cestu do čínského byznysu umetenou a nutno dodat, že si na ní vedl velmi zdatně.
Prezident Miloš Zeman, pro nějž byl exministr obrany členem Grossova gangu, který ho místo na Hrad v roce 2003 poslal na Vysočinu, vzal Tvrdíka na milost a spolupracuje s ním, nicméně jeden zasvěcený pozorovatel týdeníku Euro řekl: „Miloš Tvrdíka nemusí, ale on je to takový krokodýl, dokud mu nosí maso, tak mu nic neudělá. Ovšem až maso dojde, tak to bude krátký proces.“ Zatím se zdá, že má Tvrdík masa dost.
S mocnou PPF v zádech a s novým prezidentem, který vztahy s Čínou povýšil na svou nejvyšší prioritu, měl Tvrdík cestu do čínského byznysu umetenou.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
