Kapitola 188
Solidarita, nebo chamtivost * Který Václav? * Náhodná podobnost * Bobošok se nekonal * Někdo si tu něco popletl * Myšlenky a inspirace Chance Gardenera
===== Solidarita, nebo chamtivost =====
Stalo se zbohatlickou módou nazývat solidaritu krádeží. Jeden člověk může výjimečně hodně vydělat i sám. Většinou však k tomu tak či onak potřebuje druhé lidi. S nimi je moudré a výhodné být solidární, má-li být výdělek opakovatelný.
Solidarita není sprosté slovo. Věděli to i magnáti, kteří onehdá žádali prezidenta USA, aby nesnižoval daně. Znají historická ponaučení o přiměřené míře sociálního pnutí. Je-li malé, jsou podniky líné a nevydělávají. Je-li však příliš velké, mohou o podniky dokonce přijít. A pokud jde o rovnou daň, měli ji v USA krátce na počátku 20. století. Pak zavedli daň progresivní a nastal hospodářský zázrak.
Polská Solidarita byla jedním z nejúžasnějších jevů 20. století. Geniálně nazvané odborové hnutí vítězně vzdorovalo komunistům, neboť skutečná solidarita hory přenáší. Anarchista kníže Kropotkin kritizoval Charlese Darwina, že svou tezí o přežívání nejsilnějších pouze ospravedlňoval mocné. Ve skutečnosti dle Darwina přežijí nejpřizpůsobivější. Dle Kropotkina však nejlépe prosperují nejkooperativnější.
Uvidíme, čím se bude inspirovat Evropa při zajišťování energetické bezpečnosti. Teoreticky by mohla případnému používání „plynové páky“ Gazpromem čelit podobně jako při přerušení dodávek ropy z arabských zemí v roce 1973. Tehdy se Evropa podělila o to, co měla k dispozici. A důvěra v arabské dodavatele klesla na bod mrazu. Plynové páce by mohla odolat znovu jen evropská solidarita. Rusové jsou však zřejmě klidní, neboť tuší, že chamtivost volného trhu jim Evropu složí na kolena.
Který Václav?
Hned po návštěvě papeže Benedikta XVI., ještě na svatopetrském náměstí ve Vatikánu, oznámil před televizními kamerami podezřele spokojený český prezident Václav Klaus, že na konci září tohoto roku přijede papež do ČR. Na třídenní návštěvu, dodal Klaus s nenapodobitelným nápěvem, „která je do jisté míry vázaná na termín svatováclavských oslav“.
Posluchače rozhlasu mohlo z modulace Klausova hlasu napadnout to, co televizního diváka při spatření jeho prozářené tváře napadnout prostě muselo: Jaký Václav se letos v září vlastně bude oslavovat?
Náhodná podobnost
Na internetu se objevil článek Jak si svobodný odpor získal respekt. Jakoby fiktivní příběhy úspěšného brutálního zastrašení protiextremistických aktivistů jsou vkomponovány do situací, v nichž se dotyčné „nefiktivní“ osoby až příliš dobře poznají – třeba v detailech, které by měly znát jen ony samy. Tímto rysem však tento hnusný elaborát až příliš připomíná „Baštův“ či „Zemanův“ kufřík. Kauza z roku 1996, která byla hloupými či zaplacenými články uměle diskreditovaná a vysmívaná, měla tvrdé a velmi reálné jádro – dokonce se vědělo, kdo tehdy na výrobu obsahu kufříku vybral čtyři miliony, ale zaplatil jen šest set tisíc korun. A kdyby to nebyla pravda, těžko by nestíhání autorů onoho podvrhu bylo možné vyhandlovat za prohlasování státního rozpočtu.
Něco se tedy opakuje. Zda jsou za tím titíž lidé a tytéž zájmy, je dosud předčasné říkat. Rozhodně to však k sobě nebude mít daleko, neboť modus operandi tomu napovídá. A extremistická profilace některých politických sil na naší scéně také. Premiér Jan Fischer by měl urychleně jednat a nechat si zdokladovat činnost státních orgánů zodpovědných za to, že vědí – aby mohly jednat orgány činné v trestním řízení. Už opravdu není na co čekat.
===== Bobošok se nekonal =====
Současný ředitel České televize Jiří Janeček se pozoruhodným způsobem stal současně novou, neokoukanou a nápady a inovacemi hýřící akvizicí ČT. V prvním kole volby dostal nejvíc hlasů on a Jana Kasalová. Ve druhém kole hlasovalo pro Janečka devět radních a pro Kasalovou pět. Ředitele však lze zvolit nejméně deseti hlasy. Pak několik radních kamsi odešlo. Po půl hodině se vrátili a ve třetím kole dostal konečně Janeček vytoužených deset hlasů.
Lobbistické kruhy zřejmě pochopily situaci a vysvětlily svým klientům, že svoboda je poznaná nutnost. Vrabci štěbetají, že jeden hlas, který Janečkovi scházel ke zvolení, vyhandlovali prý výměnou současné programové ředitelky Kateřiny Fričové právě za neúspěšnou kandidátku Kasalovou. Uvidíme. Mnozí však litují, že zcela propadla europoslankyně Jana Bobošíková. Zřejmě se jim líbila vize líté řeže na Kavčích horách při zeštíhlování a zavádění způsobů dobrých hospodářů. Možná příště.
===== Někdo si tu něco popletl =====
Podepsali a poslali východoevropští politici americkému prezidentovi Baracku Obamovi prazvláštní dopis. USA se prý baví s Ruskem na náš účet – doslova i přeneseně. A tyto politiky ani jejich děsivé vize lidožravého Ruska už nikdo nepotřebuje. Hrdost v tom dopise není, zato stesky, obavy, až hysterie. Co vedlo ony politiky k napsání takového dopisu? Jejich černobílé vidění světa? Nebo snad vysychající penězovody?
Dopis obsahuje vysloveně podivné formulace. Například „naše naděje, že se vztahy s Ruskem zlepší a že Moskva konečně uzná naši suverenitu a nezávislost poté, co jsme se stali členy NATO a EU, se nenaplnily“. Co to u všech všudy znamená? Rusko neuznává suverenitu středo- a východoevropských států? To nám něco zásadního uniklo, nebo je to jen takový silný žvást? Nepopletli si to přinejmenším naši politici? Existenci České republiky skutečně dodnes neuznává – ale kdepak Rusko! Lichtenštejnsko! Chybička se vloudí, ale tato je pro onen veskrze trapný dopis více než symptomatická.
===== Myšlenky a inspirace Chance Gardenera =====
Poradce nejmenovaného amerického prezidenta byl dotázán, co si myslí o špatném období na burze. Situaci přirovnal přírodnímu cyklu. „V zahradě,“ pravil, „všechno roste dle toho, jaké je období. Není jen jaro a léto, ale také podzim a zima. A po nich zase jaro a léto. Pokud nejsou poškozené kořeny, je všechno v pořádku a dobře to dopadne.“
Prezidenta jeho slova inspirovala: „Mnozí z nás zapomínají, že příroda i společnost mají společný základ. Náš ekonomický systém se chová – stejně jako příroda – z dlouhodobého pohledu stabilně a logicky, a proto se nesmíme bát, že jsme mu vydáni na milost. Radujeme se ze střídání ročních období v přírodě. Období, jimiž prochází naše hospodářství, nás však zlobí! Jsme my to ale hlupáci!“
Když se novináři poradce zeptali, co říká prezidentovu příměru hospodářství k zahradě, z něhož vyvodil, že po období neúrody musí zákonitě nastat období růstu. Gardener odpověděl: „Je to dobrá a zdravá zahrada. Stromy jsou v ní zdravé stejně jako keře a květiny – pokud je však v pravý čas prořezáváte a zaléváte. Zahrada vyžaduje hodně péče. Souhlasím s prezidentem. Až přijde pravý čas, všechno v zahradě vyroste. A pořád je v ní dost místa na nové stromy a květiny různých druhů.“
Pak se prezident vyjádřil ještě poetičtěji: „Je čas, kdy přichází jaro. A čas, kdy nastává léto. Je však také bohužel čas, kdy nás – stejně jako každou zahradu na světě – nemine chlad a vichřice podzimu a zimy. Pokud však semena průmyslu zůstanou pevně zasazená do života země, hospodářství začne určitě opět vzkvétat. Inflace ořeže uschlé haluze úspor, čímž oživí mocný kmen průmyslu.“
Poradce souhlasil: „V zahradě pořád všechno roste, ale předtím to musí uschnout. Stromy musejí shodit staré listí, aby mohlo vyrůst nové a aby kmeny zesílily, zpevnily se a povyrostly. Některé stromy umírají, ale místo nich vyraší mladé. Zahrada potřebuje hodně péče. Má-li však člověk zahradu rád, nehledí na námahu a umí čekat. Až nastane správné roční období, zaručeně ji uvidí v plném květu.“
