TA MYŠLENKA MASOVĚ VEŠLA DO PRAXE PŘED SEDMI DESETILETÍMI: ROOSEVELTŮV NEW DEAL. VYCHÁZÍ Z PŘEDSTAVY, ŽE KAPITALIZMUS NEFUNGUJE A JE TŘEBA MU VE VEŘEJNÉM ZÁJMU NASADIT SOCIALISTICKÝ NÁHUBEK. JEDEN Z NEJBRILANTNĚJŠÍCH PŘEDSTAVITELŮ TÉTO PROTITRŽNÍ ŠKOLY, ROBERT REICH, BÝVALÝ MINISTR PRÁCE V CLINTONOVĚ KABINETU, ZAVÍTAL DO ČESKA MINULÝ TÝDEN.
Při poslechu vzdělaného a erudovaného profesora Reicha liberála napadne, jak úžasný mají levicoví intelektuálové dar řeči. V jedné větě smíchají dva vzájemně si odporující principy se stejnou přirozeností, jako by říkali, že jedna a jedna jsou dvě. V České televizi si Clintonův muž posteskl, že americký kapitalizmus generuje velký růst, ale vytváří velké nerovnosti v příjmech. Pravdivé konstatování nekazí nic, jen zpropadené slůvko „ale“, jež nám sugeruje, že lze mít bohatství bez nerovností. Reich má samozřejmě po ruce řadu receptů, jak tento logický nesmysl zařídit. Mluví přitom o „jiných druzích“ kapitalizmu, což je obdobné, jako by hovořil o různých druzích čísla sedm. Ve skutečnosti jde o to, že svobodný kapitalizmus má být nahrazen socialistickým řízením. Nazývejme věci pravými jmény, byť se za ně příslušníci nekomunistické levice (třeba právem) stydí. Leccos poučného najdeme i v rozhovoru, který ekonomický mozek Clintonovy administrativy poskytl MFD. Jedním z léků na nezaměstnanost má být výstavba dotovaných bytů v místech s dostatkem práce, například v Praze, pro lidi z míst, kde je nezaměstnanost vysoká. Co by to znamenalo pro člověka z metropole? Dnes má lepší možnost sehnat dobré místo, zato musí počítat s tím, že vydá mnohem více za bydlení. Na Reichovu radu by měl z daní platit dotované byty. A proč? Aby se zhoršila jeho konkurenční pozice na trhu práce, aby někdo jiný bydlel levněji a ještě aby sám musel počítat se zdražením nedotovaného bydlení, protože „veřejně prospěšná“ výstavba odčerpá volné kapacity a pozemky. Jiný kapitalizmus? Ne, socializmus jako Brno. Zřejmě aby podepřel nechuť k bohatým, staví je Reich do role neužitečných trubců: „Nedávat daňové úlevy bohatým, protože ti budou utrácet stejně.“ Na adresu prezidenta Bushe poznamenává: „Vystupoval jako umírněný konzervativec a nikdo nečekal, že bohatým poskytne daňové úlevy“. Výborně - kdo snižuje daně bohatým, je nebezpečný extremista. Jenže nejde o to, kolik bohatí vydají na svoji spotřebu (pozůstatek Keynesovy zničující teorie, že blahobyt vzniká z utrácení), ale zda budou mít dost prostředků a chuti investovat. Budoucí bohatství nevzniká z oněch dvou třetin HDP, které se v USA rozdělí na mzdy a projí, ale z pouhých šesti procent, které tvoří čistý zisk kapitalistů. Má velký smysl snažit se toto procento zvýšit snížením daní. Bez peněz, které nezmizí v hladovém potrubí vládního přerozdělování, ale jsou vloženy zpět do podnikání, by nebylo těch šedesát procent na mzdy. Tato čísla lidé jako Reich nechtějí vidět. Místo toho dráždí závist občanů omíláním statistik typu „nejbohatší jedno procento Američanů vlastní čtyřicet procent majetku“. Že tito boháči vydělávají jednu pětinu celkových příjmů, ale plní téměř ze čtyřiceti procent státní kasu? Že růst některých soukromých majetků je vykoupen rizikem ztráty či rovnou krachu, jež je úměrné rozdílům v bohatství? To nejsou podstatné argumenty pro tvůrce „jiných kapitalizmů“. V jistém smyslu jsou tito opraváři horší než komunisté. Těm se nepodařilo kapitalizmus zničit, sofistikovanější levičáci nám chtějí toto slovo ukrást, jako nám už zcizili pojem liberál. V Americe představuje Reich jeden ze soupeřících politických proudů. V Evropě bohužel socialističtí krotitelé kapitalizmu drží bič pevně v rukách.
karikatura: MUNI
