Kšeft pro Zemák

Ústecký hejtman je v pasti. Kolaps veřejné dopravy se může kdykoliv opakovat

Je v tom obrovský kus naivity i diletantství. Vedení Ústeckého kraje v čele s hejtmanem Jiřím Šulcem (ODS) si myslelo, že vleklé tahanice o peníze se společností Dopravní podnik Ústeckého kraje vyřeší jednoduše tím, že si veřejnou autobusovou dopravu objedná u sousední ČSAD Česká Lípa. Mohlo by to být východiskem z krize, kdyby však českolipský přepravce byl skutečným konkurentem ústeckého podniku. Jak ale vyplývá z informací týdeníku EURO, oba subjekty mají totožného majoritního akcionáře (viz box). A tak se minulý týden na Ústecku místo řešení konfliktní situace vyhrotila - autobusy nevyjely vůbec. Nemůže být překvapením, že ČSAD Česká Lípa v okamžiku, kdy dostala šanci linky skutečně převzít, zařadila zpátečku (s odkazem na právní rizika související s převzetím příslušných licencí). Otázkou je, zda tento scénář, který mnozí nazvali „habaďůrou“, měla firma připravený již v době, kdy vstupovala do výběrového řízení, jež ve všech spádových oblastech kraje s přehledem vyhrála.

**Vícero špatných řešení.**

Kolaps veřejné dopravy nakonec trval jen čtyři dny. Dopravní podnik se v pátek odpoledne rozhodl provoz obnovit, přestože žádná dohoda s vedením kraje nebyla předtím deklarována. Firma podle mluvčího Marka Ženkla ale vzala na vědomí skutečnost, že kraj vyjádřil ochotu za veřejnou službu zase platit. Svých práv se firma chce domáhat soudní cestou.
To ovšem neznamená, že se situace nemůže opakovat. Celá věc má i politickou dohru. I někteří vrcholní představitelé ODS připouštějí, že se dostali do pasti, z které profituje ČSSD. Na první pohled nejjednodušším východiskem skutečně je splnění finančních požadavků dopravního podniku - uhradit mu zpětně „prokazatelné ztráty“, jak je vyčíslil. Jestliže ale kraj kapituluje, neochvějné postavení dopravce na severočeském trhu se ještě posílí a firma může v budoucnu své finanční požadavky dále šponovat. Je to hra vabank. Jaké jsou jiné možnosti? Zabezpečit dopravní obslužnost prostřednictvím menších firem nelze ze dne na den. Přitom čas hraje proti Šulcovi. Kdyby se na Ústecku znovu konaly volby, vyhrál by je Jiří Paroubek, který byl v kraji lídrem ČSSD, a to s daleko větším rozdílem než v červnu. Však si dosluhující premiér nenechal ujít šanci na ODS v této věci zaútočit. Žádá odstoupení Šulce i radního pro dopravu Milana France. „Bylo to jejich selhání a série chyb, které nyní dopadly na tisíce lidí,“ říká. A má pravdu.

===== Nakažlivé téma.

Někteří lidé z ODS mají dokonce podezření, že za ústeckým problémem mohou být i jiné motivace než čistě ekonomické. „Až nápadně mi to připomíná aktuální situaci ve sněmovně,“ hledal minulý čtvrtek paralelu nejmenovaný poslanec za ODS. Nelze vyloučit, že podobné akce by se v případě úspěchu dopravního podniku mohly v nějaké podobě opakovat i v dalších krajích. Veřejná doprava by se tak mohla stát vedle zdravotnictví dalším tématem, na němž ČSSD ukáže veřejnosti „možné neblahé důsledky nekontrolované vlády ODS“.

Sever ovládaný z Barrandova Zjistit, kdo je dnes vlastníkem severočeských dopravních firem, není jednoduché. Nevědí to ani mnozí zaměstnanci. Podle informací týdeníku EURO je většinovým majitelem akcií Dopravního podniku Ústeckého kraje i ČSAD Česká Lípa Československá eskontní společnost, sídlící v Praze na Barrandově v ulici Lumiérů 1025. V obou firmách údajně drží 68 procent akcií. V barrandovském objektu také oba dopravní podniky sídlí. Dům patří jistému Jaroslavu Havlátkovi, který je zároveň předsedou dozorčí rady ČSAD Česká Lípa i Dopravního podniku Ústeckého kraje. Havlátko je též šéfem dozorčí rady i další zde sídlící firmy - společnosti Ekobus, která vyrábí v České Lípě autobusy s pohonem na stlačený zemní plyn. Jejich největšími odběrateli jsou právě severočeští dopravci. ČSAD Česká Lípa stejně jako ústecký dopravní podnik byly až do roku 2004 součástí ČSAD BUS Ústí nad Labem, kde Havlátko působil na pozici předsedy představenstva a později šéfa dozorčí rady.
Řada těchto skutečností by tak mohla naznačovat, že právě Havlátko je klíčovým vlastníkem tohoto dopravního impéria, ovšem nápadně často se ve firmách vyskytují i další osoby: Roman Hynek, Karel Havel, Michal Jergl. Sehnat kohokoliv z nich je problém. „Všichni jsou teď od rána do večera v terénu,“ říká do telefonu muž z barrandovské recepce. V orgánech zmíněné Československé eskontní společnosti je možno nalézt i řadu osob s trvalým bydlištěm na Slovensku, takže nelze vyloučit ani slovenský kapitál.