KARLOVARSKÉ OPLATKY Reklamní slogany na obalech výrobků bývají matoucí a spotřebitel se v záplavě nápisů "pravé", "originální" či "tradiční" ztrácí. Jak je to třeba s "tradičními" Karlovarskými oplatkami? Jak poznáte, které lázeňské oplatky opravdu navazují na karlovarskou tradici?
KARLOVARSKÉ OPLATKY Reklamní slogany na obalech výrobků bývají matoucí a spotřebitel se v záplavě nápisů „pravé“, „originální“ či „tradiční“ ztrácí. Jak je to třeba s „tradičními“ Karlovarskými oplatkami? Jak poznáte, které lázeňské oplatky opravdu navazují na karlovarskou tradici?
Výrobci „opravdových“ Karlovarských oplatek mají problém -trápí je německá konkurence. Přímo za hranicí s našimi západními sousedy je totiž možné pořídit známé krabičky s nápisem Karlsbader Oblaten hned od několika producentů, o malovýrobcích ani nemluvě.
PÉCI JEN NA KARLOVARSKU
Jak je to tedy s ochrannými známkami v kauze Karlovarské oplatky? Samo označení „lázeňské oplatky“ je pouze druhové, dá se přirovnat ke spojení bramborové lupínky, a nelze na něj uvalit chráněné označení původu. Specifickou podmínkou pro Karlovarské oplatky je užívání vřídelní vody s obsahem minerálních solí. Tuto podmínku splňují pouze dvě firmy - karlovarská Phobos a jáchymovská Bodam, která si varskou vřídelní vodu do své oplatkárny dováží. Druhou podmínkou je péci oplatky na Karlovarsku.
Z tohoto důvodu němečtí výrobci „zaručeně pravé“ Karlovarské oplatky vyrábět nemohou, i kdyby minerální vodu vozili přes hranice. Jednatel pekárny Phobos Ladislav Jaroš odmítá i možnost, že oplatky v Německu pečou potomci německých pekařů odsunutých z Karlových Varů po druhé světové válce. „A i kdyby se tím někdo hájil, tak ani to by nebylo v souladu s právním systémem,“ říká Jaroš. „Cejch pravosti“ v dané lázeňské lokalitě mohou i dnes získat další pekárny. Stačí, aby pekly na Karlovarsku, užívaly vodu z místních pramenů a přihlásily se do Sdružení výrobců Karlovarských oplatek. Jen tak mohou zažádat o velmi cenné chráněné označení původu a legalizovat tak nápis „Karlovarské oplatky“. Dvě zmíněné firmy nikomu bránit nebudou.
NEETICKÉ, NIKOLI NEZÁKONNÉ
Není třeba připomínat, že v případě Karlovarských oplatek jde o prestiž, potažmo obchodní kontakty, tedy o peníze. „Jen drážďanská firma Dr. Quendt vyrábí »pravé« Karlovarské oplatky za tři čtvrtě miliardy korun ročně, a to nepočítám drobné bavorské pekaře,“ stěžuje si Jaroš z Phobosu.
Bránit se proti německým „padělkům“ však nyní nemůže. „Je to neetické, ale soud bychom zatím prohráli,“ uvádí Jaroš. Po vstupu Česka do Evropské unie se změnila legislativa a národní ochrana výrobků přešla pod Evropskou komisi. Každý, kdo chtěl získat chráněné označení původu, musel podat žádost do Bruselu. Potvrzení žádosti rovná se celoevropská ochrana výrobku a možnost bránit se před „plagiátory“.
To je přesně případ karlovarského cukroví. Karlovarští oplatkáři proto založili Sdružení výrobců Karlovarských oplatek, podali žádost do Bruselu a nyní musí počkat na rozhodnutí Evropské komise. Ta by měla vydat evropské Chráněné označení původu, na jehož základě by bylo možné jít do soudního sporu s německými výrobci. Více než současný stav děsí firmy Phobos i Bodam možnost, že by Brusel jejich žádost nepotvrdil. „Je to nepravděpodobné, ale kdyby Evropská komise žádost opravdu zamítla, tak padá platnost i národního Ochranného označení původu,“ říká právní expert Miroslav Kupka a dodává, že bez chráněného označení by karlovarské firmy proti nekalé německé konkurenci nic nezmohly.
Phobos je na kladnou dpověď Bruselu připraven. „Okamžitě bychom rozšířili výrobu a snažili se vstoupit do německých prodejních řetězců, které zatím ovládají tamější výrobci,“ uvádí Ladislav Jaroš.
ORIGINALITA JE ZÁKLAD Firmy Phobos i Bodam si na pravosti zakládají. Kromě Chráněného označení původu, mají obě společnosti kombinovanou ochrannou známku. „Díky těmto ochranám jde 85 procent výroby na export. S klienty se lépe jedná, pokud vidí byť jen české osvědčení,“ vysvětluje jednatel firmy Bodam Tibor Herák. Obě oplatkářské firmy mají českými úřady chráněny obaly i loga, které se mírně liší. „Kdo by chtěl, může si ochránit i vyražený obrys lázeňské fontánky na oplatkách, ale to už není tak podstatné,“ komentuje Herák. Vrátíme-li se do historie, dohledání historicky tradičních a originálních Karlovarských oplatek už dnes není možné. Zástupce ředitele Karlovarského muzea, historik Stanislav Burachovič vysvětluje: „Před válkou tu byly desítky oplatkářů, ti za komunistů nevyráběli. V polistopadové džungli nezbývá než respektovat rozhodnutí úřadů. Teď už nelze dohledat, které oplatky jsou doopravdy ty historicky pravé. Ono to asi ani určit není možná. Vždyť oplatky dnes prodávají i Vietnamci na trhu.“ A co zbývá spotřebiteli? Ladislav Jaroš za Phobos radí: „Každý, kdo chce pravé oplatky z Karlových Varů, ať si koupí ty s nápisem Karlovarské oplatky na obalu a měl by mít jistotu, že koupil kvalitní a tradiční oplatky z Karlových Varů.“ DÁVNÁ HISTORIE Oplatky se v Karlových Varech podle písemných pramenů pekly už v roce 1788, jejich tradice sahá až do 16. století. Od poloviny devatenáctého století oplatky vydělávaly, byl to byznys stále výhodnější. Dokládá to i počet oplatkáren, který se za na konci 19. století zvedl z osmi na dvaadvacet. Peklo se i v průběhu obou světových válek a oplatky získaly prestiž. Ale v té je háček. Které oplatky navazují na karlovarskou tradici? První oplatkárnu založil rod Bayerů, jejichž podnikání, stejně jako živnosti desítek dalších pekařů, utnuli komunisté. „Zaručeně pravé“ Karlovarské oplatky se v tomto mezidobí vyráběly ve Varech a v Německu. Dnes jsou tradičním producentem české firmy Phobos a Bodam, kterým znepříjemňují život němečtí plagiátoři. JAK OCHRÁNIT ZBOŽÍ? Zboží lze chránit dvěma způsoby. První se nazývá ochranná známka a druhý chráněné označení původu. Karlovarské oplatky užívají obě ochrany. Ochranná známka vydávaná Úřadem průmyslového vlastnictví (ÚPV) chrání vzhled výrobku. U lázeňských oplatek se nejčastěji užívá kombinovaná známka, čili ochrana vzhledu a log na krabičkách. Pro výrobce je ale důležitější chráněné označení původu, díky němuž mohou dané zboží vyrábět jen některé firmy na určitém místě, což mimo jiné zvyšuje hodnotu daného výrobku. Tento druhý typ ochrany brání například Karlovarské oplatky před zahraničními výrobci. Stejná ochrana může po splnění registračních podmínek platit i pro oplatky z jiných měst. Díky tomu mohou být třeba Luhačovické nebo Poděbradské. KOLIK STOJÍ REGISTRACE?**
Registrace ochranné známky na Úřadu průmyslového vlastnictví stojí pět tisíc korun. Tato částka obsahuje ochranu tří specifikací. Chce-li někdo další charakteristiku, musí si za každou novou specifikaci připlatit pět set korun. Tato ochrana má desetiletou platnost, poté se musí obnovovat. Registrace probíhá podle starého známého: kdo dřív přijde, ten dřív mele. Na Úřad průmyslového vlastnictví stačí podat žádost, nechat ji tři měsíce viset ve věstníku a pokud nikdo nevznese protest, může úřad za příslušnou sumu vydat registrační oprávnění. Nezkoumá se pak zpětně, zda někdo nevyráběl stejný obal před registrovanou firmou.
