Republikou obchází strašidlo vyvlastňování. Podoba s někdejším znárodňováním není náhodná, jen klíč je jiný. Tentokrát by se vše mělo dít dle litery zákona. Je-li tvé vlastnictví shodou na tobě nezávislých okolností v trase navrhované dálnice, stáváš se potenciálním potížistou a ztrácíš práva, která mají všichni ostatní mimo tuto trasu. A to i u velice podobných staveb, na něž se nevztahuje „rychlostní“ klasifikace tohoto zákona. Alespoň tak si to představují mírumilovně vyhlížející poslanci královéhradecké kliky, která předložila návrh zákona o dálnicích a rychlostních komunikacích. Sněmovnou se převaluje už dva roky, pokaždé do posledního paragrafu rozcupován právnicky vzdělanými kolegy. Byla tu skvělá příležitost pro nenápadný čestný ústup, když byla předloha stažena z jednání, aby vyčkala na novelu stavebního zákona. Leč zarputilost Hradeckých a jejich sympatizantů nezná mezí. Ač je stavební novela v nedohlednu, zákon o dálnicích je znovu na programu sněmovny. Opět v nové kuchyňsky opracované podobě, která se dýchavičně snaží čelit dřívějším nejkřiklavějším výtkám. Tradičně je ještě horší než ta předchozí, k ostudě hospodářského výboru, který se pod ni podepsal.
Nedovařený zákon je znásilněním právního řádu, protože se vážně dotýká ústavních práv občanů, zejména v možnosti svobodně nakládat s jejich majetkem. Je zásahem do nabytých práv. Jestliže předkupní práva zaniknou bez náhrady, poškodí to i další osoby. Návrh zákona je navíc v rozporu s principem nestrannosti správního orgánu, protože zužuje možnost vyloučit podjatého pracovníka. Tento rizikový orgán přitom nad občanem získává mnohem větší moc, protože rozhoduje i o věcech dosud vyhrazených nezávislým soudům. Odvolání proti rozhodnutím přitom nemají odkladný účinek. A to ani v případě, dá-li člověk rozhodnutí přezkoumat soudem. Radost z vyhrané pře pak může zakalit drobný nedostatek: obývákem už mezitím kvapí rychlovlak.
Schválením této přílohy by zákonodárci na sebe vzali boží moc: jen tento a žádný jiný veřejný zájem převažuje nad všemi ostatními. Už samo hrubé pojetí veřejného zájmu pro celou liniovou stavbu je chybné, protože mnohdy lze vést trasu méně konfliktním územím. Zejména u každého nadjezdu, parkoviště a dalších vedlejších staveb je však toto „boží“ rozhodnutí v hrubém konfliktu s obecnými zákony. V těchto případech by měl být veřejný zájem posuzován individuálně. Ale nebude. Ledaže poslanci na svém nejbližším zasedání tento nemravný návrh odmítnou.
ČLÁNKY DO MAILU