V rozhovorech s tkadlenami, seřizovači, obchodníky i řediteli textilek nabudete dojmu, že krize textilu je hluboká, permanentní a nedá se s ní nic dělat. Mají pravdu? Jejich reakce vychází, dovolte mi to porovnání, z kufříku s dvojím dnem.
V rozhovorech s tkadlenami, seřizovači, obchodníky i řediteli textilek nabudete dojmu, že krize textilu je hluboká, permanentní a nedá se s ní nic dělat. Mají pravdu? Jejich reakce vychází, dovolte mi to porovnání, z kufříku s dvojím dnem.
V jeho prvním patře najdete především omluvy: Rozpadl se trh socialistických zemí, domácí velkoobchod nefunguje, odběratelé nechtějí platit za zboží, zahraničí tvrdě uplatňuje ochranářskou politiku svých výrobců a nepustí nás na svůj trh. Zároveň tu uvidíte obavu – a oprávněnou – z nesolventnosti a vyložených spekulací obchodních partnerů, kterým hraje do ruky další odložení zákona o konkurzu a vyrovnání.
Ve spodní přihrádce, která se pro hosty neotevírá, můžete najít neschopnost vedení podniku změnit zaběhaný stereotyp rozhodování a přístupu k (ne)podnikání, nechuť dělat něco, co dříve nebylo zvykem, přibrat si nové činnosti a snaha vyčkat, co nám privatizace udělá a ukáže.
Důležitou úlohu při změně chování má proto banka, která musí důrazně říci: Úvěr vám nedáme, protože jste neperspektivní nebo zase naopak – podržíme vás, protože vaše záměry mají perspektivu. Tím, že se banka „přehrabe“ v obou částech kufříku a dohlédne na to,aby se vedení textilky zbavilo zbytečné sentimentality, obav a někdy i strýčkování, udělá více, než když dá opět úvěr na výrobu zboží, které zůstane na skladě. Odpovědnost vedení podniku a banky není totiž v tom, že se snaží zachovat dosavadní stav, zaměstnanost a vedoucí posty, ale v tom, že se pustí do neúprosné analýzy vlastních chyb a omylů a vzdušných zámků, které zmizí při prvním setkání s konkurencí.
Řada textilek nechce otevřít spodní přihrádku onoho kufříku, protože tím by mohl vzniknout průvan, který by třeba odvál do-
savadní vedení. V moravskotřebovské Hedvě se tohoto provětrávání nezalekli a mohou tvrdit, že jsou už z nejhoršího venku.
Jan Hábík
Profit č. 42/1992
