Zvýšení platů policistů ohrožuje celou reformu, tvrdí Kalousek
EURO: Jaký máte pocit z tohoto rozpočtu? Myslíte, že je sestaven skutečně v intencích schválené reformy veřejných financí, nebo změny ve vládě vyvolaly určité posuny?
KALOUSEK: Změna vlády nemohla způsobit žádné posuny, protože ta je složena ze stejných politických subjektů stejné politické síly. Každý, kdo absolvoval sedmou třídu základní školy, ví, že pokud se skládají stejné síly, tak z nich nemůže vyjít jiný vektor. V rozpočtu je vidět jediná změna: uplatnil se mechanismus výdajových limitů. Poprvé politická scéna - a možná jen určitá část veřejnosti - pochopila, v čem tkví význam limitů jako základního nástroje snižování deficitů. Schodek není jediným závazným ukazatelem, ale jsou zde nějaké výdajové limity. Nyní nastal okamžik, kdy příjmy jsou o něco lepší, než se očekávalo před rokem v transformačním projektu či konvergenčním programu. Určitá část politického spektra přichází s nadšením, že máme o deset miliard vyšší příjmy, a tak můžeme o deset miliard více utratit. Jiná část politického spektra však říká: To nejde. Zde máme kromě kritéria výše deficitu také maximální výdajové stropy. K tomu jsme se sami zavázali naší veřejnosti a ona nám na to dala důvěru. Konstanta není deficit, ale maximální výše státních výdajů.
Pokud se příjmy vyvíjejí lépe, tak pánbůh zaplať, ale my potom snižujeme deficit. V tom je půvab principu výdajových limitů. Letos byl uplatněn poprvé a mám z toho radost.
EURO: Takže máte dobrý pocit? KALOUSEK: Ne úplně dobrý pocit mám z toho, že důvodová zpráva, která hovoří o prioritách státního rozpočtu, vůbec nekoresponduje s čísly, která v tom rozpočtu jsou. Na rozdíl od slohového cvičení v důvodové zprávě, do které můžeme napsat cokoli, čísla nelžou. Takže říká-li důvodová zpráva, že prioritou číslo jedna je věda a výzkum, a přitom vycházím z lisabonského procesu, tak to prostě není pravda. A říkám to jako zpravodaj k tomuto rozpočtu. Prioritou číslo jedna jsou platy bezpečnostních sborů. Žádná jiná položka ve státním rozpočtu takto neroste.
EURO: Aktivní politika zaměstnanosti roste dokonce o 43 procent.
KALOUSEK: Ano, ale to jsou zřetelně menší položky. Nicméně lze konstatovat, že prioritou jsou platy v bezpečnostních sborech a umělé vytváření nekonkurenceschopných pracovních míst. To je pro diskusi v rámci druhého čtení státního rozpočtu. V prvním čtení se schvalují pouze výše příjmů a výdajů, výsledné saldo a vztahy k místním rozpočtů a nově vztahy k rozpočtu Evropské unie.
Diskuse pro druhé čtení je limitována tím, že naprostá většina výdajů je ze zákona povinná. V této souvislosti stojí za to říci, že rozpočtová politika je dynamický, a nikoli statický proces. Proto je základní chybou diskutovat o státním rozpočtu jen jedenkrát v roce. Chcete-li něco udělat se strukturou rozpočtu pro rok 2006, musíte už nyní zahájit práce na změnách příslušných zákonů.
EURO: A tento rozpočet respektuje příslušné zákony? Vždyť počítá s úsporami, které závisí na schválení určitých změn. KALOUSEK: Ve velkých objemech respektuje platné zákony. Jsou do něj ale zapracovány i dopady zákonů, které ještě neplatí. Jde třeba o zákon o zaměstnanosti a některé další novely týkající se reformy veřejných financí. Jsou to zákony, které momentálně procházejí legislativním procesem. Pokud by nebyly schváleny, dojde ke kolizi se státním rozpočtem, ale není to v kolizi s platnou legislativou. Řekněme si, co asi bylo dříve, zda vejce, nebo slepice. Vláda předkládá nějaký návrh rozpočtu a vedle toho návrh změny zákonů a je přesvědčena, že umí prosadit všechno.
EURO: Je návrh rozpočtu skutečně realistický? Nejde o kreativní rozpočtování a přesouvání výdajů mimo rozpočet?
KALOUSEK: Rozpočet je realistický. Mně vadí, že jde o dopočítávání a seškrtávání na poslední chvíli a není jasný koncept. Problém zcela zřetelně působí zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
Reformu můžeme sice kritizovat, ale byla spočítána dobře. Nepočítala s tím, že poté, co bude schválena, budou přijaty zákony, které její další průběh zatíží masivním zvýšením mandatorních výdajů. To se stalo a zákon o služebním poměru extenduje výdaje pro bezpečnostní složky o miliardy korun každý rok. To se do mantinelů reformy logicky nemůže vejít.
Jde o kukaččí vejde, které bylo nakladeno do docela slušně spočítaných parametrů reformy. Pokud někdo trvá na tom, že tam to vejce musí zůstat, tak to odskáčou všichni ostatní. To je problém nejen tohoto rozpočtu, ale hlavně dalších let.
EURO: Původní představy říkaly, že nejdůležitější oblastí úspor je zabrzdění růstu mezd ve státním sektoru. To se nedaří, protože platy rostou o jedenáct procent. Kde se tedy bude bude šetřit, aby byly dodrženy ony skromné parametry reformy?
KALOUSEK: Trochu bych vás opravil. Nejdůležitější měly být úspory v sociálním systému, tedy v oblasti dávek státní sociální péče a státní sociální podpory. Nicméně souhlasím s tím, že s takovým růstem platů státních zaměstnanců se nepočítalo.
Hovoříte o jedenácti procentech, ale berním úředníkům a dalším pracovníkům ve státní správě se může o takových nárůstech jenom zdát. Průměrný nárůst je dán jenom zvýšením platů v bezpečnostních složkách o 27 procent. To je, jako když si dám kuře a vám pohodím jedno křidélko. Přesto jsme v průměru oba měli půl kuřete. S takovým postupem nesouhlasím. Těch 8,2 miliardy, jimiž je naprosto neodůvodnitelně posílena kapitola ministerstva vnitra, je kukaččí vejce, které je v roce 2005 ještě snesitelné, ale v dalších letech je naprosto neudržitelné, protože obrovsky narostou výdaje na odchodné a renty. Musíme se rozhodnout, zda chceme služební zákon, nebo dodržovat elementární finanční disciplinu a sociální soudržnost. Nemůžeme mít obojí současně. Jestliže zákon vstoupí v platnost, tak nejsme schopni dodržet Konvergenční program, ke kterému jsme se zavázali Evoropské unii. Tento zákon znamená každý rok další a další požadavky na další a další miliardy a my s tím nebudeme moci nic dělat, protože půjde o výdaje ze zákona. Ani novela zákona nic nespraví. Za čtyři nebo pět let budeme potřebovat dvacet miliard, které buď sebereme za cenu obrovských sociálních frustrací někomu jinému, nebo nesplníme Konvergenční program a budeme sankcionováni Bruselem.
Navíc těch osm miliard je epicentrem mzdové chřipky. Neexistuje žádný důvod, proč by jedna skupina státních zaměstnanců měla mít platy vyšší o 27 procent, zatímco ostatním se přidává několikanásobně méně. Logicky vzniknou tlaky na snížení tohoto rozdílu a velmi pravděpodobně budou úspěšné. Tento tlak se samozřejmě přenese i do hospodářské sféry. Lze těžko zdůvodnit, proč by v podnikatelské sféře měly být nižší platy než ve státní. Pokud by růst mezd výrazně předstihl růst produktivity, je to riziko pro zvýšení inflace a je ohrožen nadějný hospodářský růst. Na to doplatíme všichni, dokonce i ti policisté, kteří dostanou přidáno.
EURO: Vláda ale slibuje škrtat v sociální oblasti. KALOUSEK: Vedle těchto osmi miliard korun, z nichž za chvíli bude miliard dvacet, jsou ostatní pokusy o snížení mandatorních výdajů v oblasti zákona o státní sociální péči a podobných zákonů marginální.
EURO: Co říkáte tomu, že vláda nesplní svůj závazek snížit počty státních zaměstnanců? KALOUSEK: Je to samozřejmě neobhajitelné a jsem přesvědčen, že vláda položí na stůl dostatečně průkaznou statistiku, že počty skutečně snížila.
EURO: Ale z návrhu rozpočtu to nevyplývá. KALOUSEK: Z návrhu na rok 2005 to skutečně nevyplývá, ale věřím že z rozpočtu na rok 2006 to vyplývat bude.
EURO: Opět se objevily pokusy zablokovat přesun peněz pro regionální školství na kraje. Jaký je váš názor na tuto záležitost?
KALOUSEK: To je obrovská ostuda. Rozhodovací pravomoce i odpovědnost dávno přešly na kraje, ale příjmy, z nichž to má být financováno, nikoli. Chtěl bych věřit, že to není proto, že sociální demokracie drží pevně v ruce centrální fondy, ale už zdaleka není tak silná v rozhodování o fondech krajských. Doufám, že je to jenom zlovolná myšlenka, ale upřímně řečeno na jiný argument nemohu přijít.
Návrh zákona předpokládá, že příjmy centra budou o 56 miliard štíhlejší a příjmy krajů o 56 miliard bohatší. To je částka, která spravedlivě odpovídá převodu majetku a kompetencí, týkajících se silnic druhé a třetí třídy, školství, zdravotnictví a tak dále.
My jsme na kraje na základě zákona, který oni nemohli ovlivnit, navalili spoustu odpovědnosti a péče o majetek, ale nezajistili jsme odpovídající příjmy. Buď kraje dostanou svůj podíl na výnosech daní, nebo si na reformu státní správy jenom hrajeme. Znepokojuje mne proto, že nejsilnější vládní strana zvažuje, že svůj vlastní návrh na změny ve sdílení daní upraví o padesát procent v neprospěch krajů.
EURO: Jsou zde ještě mimorozpočtové fondy, které hradí běžné výdaje, zatímco příjmy jsou většinou z privatizace. Nyní se koalice dohaduje na novomaželských půjčkách, podpoře družstevní bytové výstavby a dalších programech, které mají být také financovány z těchto fondů. Nemyslíte, že je to riziko? KALOUSEK: To otáčíte nožem v ráně. Jestli někdo protestoval proti vzniku fondů dopravy a bydlení, tak jsem to byl já. To je produkt opoziční smlouvy. Tyto fondy do rozumné rozpočtové politiky nepatří a že tam jsou, je společnou odpovědností ČSSD a ODS. Registruji obrovské množství lidové tvořivosti, která směřuje k využití mimořádných a neopakovatelných příjmů v těchto fondech na dlouhodobé a rostoucí výdaje. Je to nesmírně riskantní. Příjmy dojdou, ale tlak na výdaje zůstane stejný. Pevně doufám, že zdaleka ne všechny výkřiky této tvořivosti, které slýchám zejména v souvislosti s fondem bydlení, se stanou společenskou realitou.
EURO: Znamená to, že tyto programy se nakonec nezrodí? KALOUSEK: Znamená to, že si se zájmem čtu v tisku o představách ministerstva pro místní rozvoj a věřím, že rozum zvítězí.
EURO: Ale Fond národního majetku (FNM) stále vyplácí do fondů desítky miliard, ačkoli tomu očekávané výnosy privatizace neodpovídají. KALOUSEK: Nejvíce FNM vyplácel ve sladkých dobách, kdy vládla sociální demokracie za podpory ODS. A obě strany dobře věděly, proč se tyto fondy vytvářejí.
EURO: Věříte stále, i přes úlety v podobě platů policistů, že scénář reformy naplníte? KALOUSEK: Jsem o tom přesvědčen. Koncept reformy veřejných rozpočtů, který je bolavým a kritizovatelným kompromisem, je pořád lepší než nic. Nic by znamenalo zhruba o tři sta miliard korun více zbytečně utracených peněz. Jsem si vědom, že nesu odpovědnost za řadu špatných řešení, ale vzhledem k tomu, že alternativy, které připadaly v úvahu, byly mnohem horší, nesu tu odpovědnost hrdě.
