Domácí drůbežáři se děsí zahraničních aktivit
Českému drůbežářství, konkrétně produkci vajec, prý hrozí kolaps. Způsobit ho má německý podnikatelský klan Pohlmannů, který se snaží proniknout do Česka. Ekologičtí aktivisté se bouří, tuzemská profesní lobby bojuje. Na Domažlicku by měla vzniknout největší drůbežářská výrobní kapacita v Evropě. Tento záměr německého investora označují oponenti v Česku za nekalý. Tvrdí, že s firmou Pohlmann se nikdo v Evropě už nebaví. „Neuspěla v Polsku, pohořela v Maďarsku a teď by se chtěla usadit u nás? To tedy ne, hřímají jak podnikatelé, tak ekologové. Záměr a jádro sporu. Na třech místech na Domažlicku chce firma Česká drůbež, s. r. o., postavit haly na produkci vajec a kuřat. Investorem a majitelem je německá firma PST Frischei. Přestože taková koncentrace chovu je Evropě nevídaná, tito podnikatelé tvrdí, že splní všechny normy včetně ekologických předpisů Evropské unie. Zatím jsou v provozu dvě haly pro sto tisíc kuřat, a to na jednom místě, v Myslívi v Přírodním parku Český les. Ekologičtí aktivisté, kteří se organizují v Občanském sdružení proti výstavbě velkokapacitních drůbežáren v okrese Domažlice, vytýkají podnikatelům zejména dvě věci. Zaprvé to, že zdevastují životní prostředí odpadem, tedy trusem drůbeže. Druhou výtkou je chov drůbeže v malých klecích. Nejde o maličkost: Evropská unie v tomto smyslu již přijala směrnice a jen v České republice odhadují drůbežáři náklady potřebné k tomu, aby se vyhovělo normám unie, a na celkovou modernizaci oboru na zhruba jednu miliardu korun. Bouří se také podnikatelé, reprezentovaní především Českomoravským svazem výrobců a zpracovatelů drůbeže a vajec. Ti zazlívají vládě, že dovolí vystavět v republice tak velkou kapacitu na produkci drůbeže a hlavně vajec, která je může zlikvidovat. Tvrdí, že na jedné straně se stát snaží chránit tuzemské podnikatele (v zemědělství třeba regulací trhu s mlékem nebo obilím), na druhé pouští na český trh nebezpečnou „škodnou . V Česku je totiž dlouhodobě nadprodukce vajec a vývoz přebytků je vzhledem ke světovým cenám ztrátový. Domácí aktivisté i podnikatelé pak svorně poukazují na to, že investoři, podle nich rodina Pohlmannů, byli při svém podnikání v Německu několikrát odsouzeni právě za to, že porušili normy při chovu drůbeže. Důvěryhodnost. „Jméno Pohlmann – a nezáleží na tom, je–li to Anton Pohlmann či další členové rodiny – je vždy synonymem krutosti páchané na zvířatech. Policejní záznam Antona Pohlmanna je v Německu velmi dlouhý, uvádí česká organizace ekologů Skupina pro zvířata. „Jak je možné, že u nás jim to projde, když v Německu by si takovou akci naprosto nemohli dovolit? ptá se Martin Synek z Občanského sdružení Domažlicka. „Samozřejmě že mám hlavní výhrady proto, že takto si agrární politiku našeho státu nepředstavuji. Ale kromě toho nechápu, že zde mohou podnikat lidé s takovou pověstí, bouří se předseda svazu zpracovatelů František Novák. V tiskovém materiálu Skupiny pro zvířata se jako příklady deliktů rodiny Pohlmannových objevuje například padělání data snášky vajec a manipulace s jejich váhou z roku 1982 (pokuta 465 tisíc marek) nebo použití nikotinu pro dezinfekci krmiva drůbeže z roku 1996 (pokuta 2,1 milionu marek). „Pohlmann to zkoušel například i v Polsku nebo v Maďarsku, ale tam ho vypoklonkovali, tvrdí František Novák. To potvrzuje i vyjádření Pétera Földiho, zastupujícího maďarské drůbežáře. Tvrdí, že v Maďarsku byl spuštěna proti záměrům Pohlmannů velká kampaň, která přiměla Budapešť aktivitu německých podnikatelů odmítnout. Stefan Pohlmann ovšem podobná tvrzení odmítá. „Žádné problémy nemám, naše firma je naprosto čistá. Jsem majitelem společnosti PST Frischei, která v České republice podniká prostřednictvím společnosti Česká drůbež. Pochybnosti, o nichž se hovoří, se prý týkají mého otce Antona. Ten s mojí firmou nemá nic společného, nesídlí ani v Německu, ale ve Spojených státech. Osobně se samozřejmě stýkáme, ale s podnikáním v České republice to nijak nesouvisí, uvedl v telefonickém rozhovoru s týdeníkem EURO Stefan Pohlmann. „Chceme vybudovat v České republice provoz, který bude nejmodernější v Evropě, pochopitelně splňuje i veškeré normy Evropské unie i ty, o jejichž zavedení se uvažuje do budoucna. Mimo jiné do pohraničí přineseme i pracovní místa, půjde přinejmenším o padesát až sto pracovních příležitostí, dodává Stefan Pohlmann. Zástupce německého investora v České republice, jednatel společnosti Česká drůbež Petr Červený, se k pověsti německého investora nevyjadřuje. „Otevřeně řečeno, něco jsem slyšel, ale zabývat se tím není moje práce. Já se starám o chod podniku. Investice na jednu farmu nosnic, které dosahují kolem 150 až 200 milionů korun, musíme zužitkovat, konstatuje Červený. Rána pod pás. Čeští producenti vajec, reprezentovaní zmíněným svazem, se snaží proti konkurenci lobbovat především ekonomickými argumenty, i když předseda svazu Novák dodává, že v úvahu by se měla brát také pověst německého podnikatele. „Je pravda, že se i naše podniky na produkci vajec potřebují modernizovat. Samozřejmě bychom byli rádi, aby na to zčásti přispěl i stát. Přitom víme, že bez našich vlastních investic to také nepůjde. Jenže kde na to máme vzít peníze? Připadá nám proto opravdu neférové, když nám stát připustí takovou divnou konkurenci v situaci, kdy je u nás vajec přebytek, říká Novák. Chápeme, ale… Svaz producentů vajec se samozřejmě snažil intervenovat na ministerstvu životního prostředí, kde poukazoval na možné negativní ekologické dopady. Úřad vypracoval systém monitorování toho, jak se s odpadem z drůbežáren bude zacházet, a podmínil tím do budoucna fungování farem. Nicméně celému projektu prý nemůže zabránit. Lobbovalo se samozřejmě také na ministerstvu zemědělství. To zatím vyjádřilo pro názor českých drůbežářů „pochopení , ale samo prý také nemůže nějaké zákazy pro zahraniční investory vydávat. „Chápu, že jde o významnou věc třeba z pohledu ochrany životního prostředí. Ale žádná legislativa bránící zmíněnému projektu samozřejmě neexistuje. Na druhou stranu není standardní, aby se podnikatel, který hodlá velice významně zasáhnout do nějakého podnikatelského oboru v Česku, s příslušným ministerstvem ani nekontaktoval. Není to jistě jeho povinnost, ale jde o určitý zvyk. Firma Česká drůbež nás zatím neoslovila, říká první náměstek ministra zemědělství Antonín Kalina. „Chceme být opatrní, není čas na definitivní soudy, dodává. Podobně reaguje také Státní veterinární správa. „Je pravda, že do budoucna se například od klecových technologií chovu drůbeže bude ustupovat, mimo jiné pod velkým tlakem ekologů. Ale v tomto konkrétním případě my nic rozhodovat nemůžeme, je to na našich regionálních orgánech, vysvětluje mluvčí správy Josef Duben. Pouze protesty. „Životní prostředí si rozhodně ničit nenecháme, budeme stále protestovat, teď třeba čekáme na odpověď z německé ambasády, tvrdí aktivista z občanského sdružení Martin Synek. „Chceme například prosadit to, aby byl zákonem vyhlášen limit na velikost drůbežích farem. Do toho by se v souladu s trendem v Evropě nemohl záměr německých investorů vejít, říká za podnikatele František Novák. Dodává ale, že zatím vůle k takovému kroku ze strany státu není. „Protesty ekologů proti velkofarmám by snad mohly pomoci, připomíná ještě. „Jsme ochotni věcně o všem diskutovat, ale v našem záměru pochopitelně pokračujeme, konstatuje jednatel firmy Česká drůbež Petr Červený.
