Seriál Benjamina Kurase
Čerstvost, pestrost, lokálnost a ekologičnost jsou základní pilíře pravicového konzervativního kuchaření. Jestliže vám jeden z nich chybí, celá kulinární harmonie se vám nahne do leva. Jestliže chybějí dva, zhroutí se.
Nejpravicovější gastronomii najdete v malých rodinných hostincích v evropském Středomoří. Kuře mají z vlastního nebo sousedova dvorku, zeleninu z vlastní nebo sousedovy zahrady, pečivo z vlastní pece nebo od místního pekaře, křepelku právě zastřelenou na sousedním poli, rybu ráno přivezenou na místní břeh, sýr od vlastních nebo sousedových krav a koz, víno z vlastního nebo sousedova vinohradu. Nejchutnější pokrmy u nich bývají ty, které neprojdou účetnictvím a nejsou potřísněny zdaněním.
I ty se ale už hroutí pod levicovými regulacemi EU, které pravicovou kulinární vynalézavost ne-li úplně znemožňují, tak přinejmenším finančně znevýhodňují. Rodiny, které je stále láskyplně udržují, jsou obětaví hrdinové našeho věku. V Česku po pádu komunismu ještě ani nestačily pořádně vzniknout a už jim zase hrozí zánik.
Začíná to u získávání surových ingrediencí. Všechny jejich pilíře jsou zde smrtelně ohroženy a s nimi přežití domácího potravinářství. Jak smrtelné to ohrožení je, jsem si uvědomil, když jsem si zase po půlroční absenci zajel v Česku nakoupit. Do dvou z těch „levných“ supermarketů, jejichž všudypřítomnost je na první pocit pohodlná. To než se člověk začne v jejich regálech pídit po pravicových položkách, z nichž by si doma sestavil pravicovou večeři. A najde v nich takovéto kulinární krutosti:
Místo olomouckých jakési „tvarůžky jemné“ – vyrobené v Německu. Místo tradičních znojemských nakládané okurky z Německa. Místo českých sýrů bohatý výběr německých. Místo českých uzenin – německé. Místo výběru deseti českých piv taktak dvě - a vedle nich haldy německých, podřadných a neznámých. Místo českých cukrovinek regál za regálem oplatků, sušenek a čokolád – německých. Místo starých českých marmelád (pardon, jamů, či je to džemů?) ovocně vypadající šlahajdy s méně než polovičním obsahem ovoce – vyráběné v Německu.
No, tak dobře, najdete tam taky konzervovaná italská rajčata (abyste si po italsku omáčku na špagety mohli pravicově udělat sami, ne si ji industriálně předkuchtěnou na ně levicově kydnout ze zavařovací sklenice), norského uzeného lososa, španělské olivy, italský olivový olej a pár druhů francouzských vín.
Ale i tam něco neladí. Láce, prý? Extra panenský olivový za 120 korun? To je na eura 4,20. Ten vás v tomtéž supermarketu v Německu stojí 2,99. Láhev podprůměrného bordeaux za 69 korun? To je 2,50. V Německu ho máte v témže supermarketu za 1,59. V české vesnici obklopené alejemi jabloní a se zahradami plnými rajčatových keřů kupujete v místním smíšeném zboží jablka z Francie a rajčata z Holandska. Pak se divíte, když se při takto provozovaném obchodování nemůžete nikam prodrat tou záplavou smradlavých kamionů.
Protože jsem od přírody paranoik, nabyl jsem přesvědčení, že se stáváte obětí dobře organizovaného spiknutí supermarketů a evropské zemědělské politiky, jehož cílem je postupná a už viditelná likvidace českého potravinářství a okupace Česka podřadnými „západními“ produkty s pomocí evropských subvencí. Ohroženo, zdá se, je už i to pivo. A jak praví staré přísloví pravověrných paranoiků, to že jsi paranoidní, ještě neznamená, že po tobě opravdu nejdou. Nehledě na to, že každá moje novinářská paranoia se vždy bez výjimky nakonec ukázala být oprávněná.
Tak než si začneme vzájemně sdělovat tvůrčí pravicové recepty stavěné na těch čtyřech pilířích, musíme si je nejprve zachránit. Při tempu, jakým jejich likvidace probíhá, bychom se každou chvíli mohli probudit bez nich. Pravicová gastronomie se nám pak stane jen předmětem historického bádání a z levicového myšlení se nikdy nevybrodíme. Na obraně by se měli podílet všichni pravicoví labužníci, pěstitelé a výrobci potravin, domácí distributoři, finančníci, investoři, veřejní činitelé a ovlivňovatelé mínění. A s nimi taky všechny „zelené“ organizace, instituce a asociace, od parlamentní strany po Greenpeace a všelijaké svazy a cechy zahrádkářů, zelinářů, řezníků, houbařů, mlynářů, cukrářů či sodovkářů, ať už samy sebe pokládají za levicové či pravicové.
Obranná kampaň by měla probíhat takto:
Sběr a zveřejňování informací o všech nezdravých praktikách distributorů potravin a případné korupční spolupráci veřejných činitelů. Sběr a zveřejňování informací o pěstitelích a výrobcích těmito praktikami poškozených. Soudní stíhání porušovatelů zákonů. Organizování bojkotů. Vytváření nových distribučních sítí pro výrobky lokální, čerstvé a ekologicky čisté.
Jestli nevíte, kde začít, posílejte to sem: benkuras@seznam.cz.
Základem pravicového myšlení je tato důležitá vlastnost: Nenechat ze sebe dělat osly.
Olomoucký tvarůžek Pravicový Nejpravicovější český sýr. Jak jsme již uvedli v seriálu Jak jíš, tak volíš, Češi ho dlouhá léta omylem pokládali za vagabundsky vulgární, ovšem olomoucký tvarůžek je mezi světovými sýrovými labužníky dávno uznávaný jako jeden z desítky nejzajímavějších sýrů světa známý pod jménem olmutzer. K vychutnání jeho pravicovosti se musíte zbavit starého socialistického zvyku jej zasypávat a přerážet paprikou, kmínem či cibulkou a musíte jej jíst „nahý“. Buď sám o sobě, nebo položený na krajíček čerstvě upečeného hanáckého polorežného chleba namázleho troškou másla. Lahodně ladí s vínem, a to jak červeným, tak bílým
