Mezzosopranistka Markéta Cukrová patří k naší pěvecké špičce, především v oboru barokní hudby, která jí také otevřela dveře do světa. Koronakrize, během níž byly zrušeny stovky tisíc kulturních akcí po celé Evropě, zasáhla negativně i její kariéru. Je totiž na volné noze, nemá stálé angažmá v příspěvkové či soukromé instituci, spadá tedy do kategorie osoby samostatně výdělečně činné, která se na vládní seznam potřebných dostala až nakonec.
„Nejhorší zásah jsou Velikonoce. Tam se tradičně kumuluje mnoho akcí doma i v zahraničí, takže díky Velikonocím pak rodině většinou zaplatím celý první půlrok,“ říká pěvkyně, samoživitelka se dvěma většími dětmi. „Na vytváření zásob není moc čas, člověk prostě jede v tom kolotoči, a když ten se zasekne, jako teď kvůli opatřením proti koronaviru, nemá najednou ze dne na den nic. Ale z něčeho účty platit musím. A kdo jiný než vláda, která to takto rozhodla, a já nerozebírám, jestli dobře, nebo špatně, by teď měla pomoci?“ ptá se umělkyně, která byla velmi ráda, když vláda oznámila, že OSVČ dostanou po tři měsíce 15 tisíc korun, tedy de facto minimální mzdu. „Aspoň něco, to člověku pomůže. Půjčky, které vláda pro OSVČ schválila, jsou totiž pro mě nepraktické. Než to vyřídíte v bance a k nějakým penězům se dostanete, bude po epidemii.“
To ještě Cukrová netušila, že pomoc pro OSVČ bude znovu změněna. Vláda zřejmě došla k závěru, že finanční injekce je příliš rozsáhlá, a schválila jinou jednorázovou pomoc ve výši 25 tisíc korun. Takzvaná Pětadvacítka, jak projektu říká ministryně financí Alena Schillerová, má ale tak šílené podmínky, že na ni skoro nikdo nedosáhne. Místo rychlé a efektivní pomoci jde spíše o pětadvacet ran tvrdou holí. Prokazovat propady příjmů ve srovnání s předchozím lednem je naprostý nonsens, protože nouzový stav byl zaveden až 12. března, od kdy také nefungují divadla a neprobíhají hudební produkce.
„To opravdu nechápu. My jsme v lednu, únoru i na začátku března normálně hráli, výpadek tam nebyl proti loňsku žádný.
Ale jako každý rok i letos musíme překlenovat období, kdy čekáme na kladné vyřízení grantu na ministerstvu kultury a na brněnském magistrátu,“ říká Jiří Honzírek, divadelní režisér a šéf brněnského Divadla Feste, které hraje zhruba sedm představení do měsíce. „My jsme například měli v březnu a dubnu nasmlouvaná festivalová představení, která jsou pro nás vždy dobrým výdělkem, a teď z toho nebude nic. Tahle ztráta ale ministerstvo v nastaveném programu vůbec nezajímá. To prostě nedává smysl, tohle není žádná pomoc,“ zlobí se Honzírek, otec dvou malých dětí, který se jako OSVČ snaží překlenout těžkou dobu třeba přepisováním rozhovorů pro vědeckou činnost na pedagogické fakultě. „Každý se snaží, jak to jde. Do dubna to nějak asi poslepuji, ale potom nevím. A to ještě jako divadlo máme zaplatit překladatelce nebo Romanu Sikorovi, autorovi divadelní hry o Petru Kellnerovi, kterou teď po internetu začínáme zkoušet. Na to peníze teď nemáme,“ shrnuje Honzírek. „Jeho“ herci jsou na tom o něco lépe, protože mají převážně stálé angažmá v obecních divadlech a ve Feste hrají ve svém hereckém volnu.
Státní pomoc OSVČ v kultuře nepomůže ani členům Collegia 1704, významného barokního orchestru světového jména, který také jel svůj program až do poslední chvíle (13. a 14. března měl odehrát dva velké koncerty v Rudolfi nu). „Jsme nezisková společnost, žádné rezervy tedy ze zákona nemáme, a ano, lehké to není, už jsou mezi námi i lidé, kteří musejí pracovat jako pokladní v Bille,“ popisuje situaci dirigent a zakladatel Collegia 1704 Václav Luks. „Kolegové v zahraničí jsou na tom lépe, protože mají i velkou regionální podporu.“ Luksovi by prozatím stačilo, kdyby ministerstvo ponechalo schválené dotace bez ohledu na to, že program nebude zcela naplňován. „To vypadá logicky, to určitě mohu slíbit,“ řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek, který by rád prosadil i další pomoc kultuře ve výši 1,5 miliardy korun. Na to zatím ale vláda nenašla čas.
Otázkou také je, zda z těchto peněz dokáže ministerstvo pomoci i těm, kteří vytvářejí kulturu jako OSVČ. A takových nezávisle působících lidí, jako jsou Cukrová, Honzírek nebo Luks, je v české kultuře spousta. Český statistický úřad uvádí, že v kultuře jako podnikatelé bez pevné smluvní vazby působí dnes přes 80 tisíc lidí. A to už je dav, který politik nemůže jen tak přehlédnout.
O autorovi| Petr Fischer, fischer@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU