Totální divadlo
Tadeusz Kantor (1915-1990) je jednou z nejvýznamnějších osobností polské poválečné kultury. Problém tkví jedině v tom, kam tohoto multifunkčního umělce zařadit. Zda ho spíše považovat za výtvarníka, nebo za divadelního režiséra. Samotný Kantor to v jedné ze svých básní formuloval myšlenkou:
Žili jsme spolu „v trojúhelníku“, / já, malířství a divadlo. / Žil jsem s nimi „na divoko“. / Ale oběma jsem byl věrný. / Bez obou jsem nemohl žít.
Pestré a mnohovrstevné dílo připomíná dvojdílná výstava Umění a paměť v Českém muzeu výtvarných umění a v premonstrátském klášteře na Strahově.
Kantorovy umělecké počátky spadají do období druhé světové války, kdy v Krakově s přáteli vytvořil ilegální divadelní soubor. S divadlem je také tím či oním způsobem spjata téměř veškerá jeho tvorba. Divadlo v Kantorově pojetí neznamenalo pouhou inscenaci literárního textu. Mělo naopak být naprosto autonomním uměním, v němž sehrávají všechny jednotlivé prvky osobitou roli a působí vlastní expresivní hodnotou. Divadelní scéna a rekvizity se stávají rovnocennými partnery herců a představení nabývá charakteru totálního uměleckého díla, ve kterém je vlastní text hry pouze dílčím prvkem, zdaleka ne nejdůležitějším.
Jednotlivé rekvizity či celé scénické výstupy, původně použité v některé z inscenací, Kantor často následně rekonstruoval jako samostatné umělecké objekty a instalace. V románských sklepeních strahovského kláštera se proto lze setkat se „sousošími“, která jsou variacemi na nejslavnější Kantorova divadelní představení, v čele s hrou Zemřelá třída (viz fotografie). Premiéru měla v roce 1975 a Kantor za ni obdržel řadu mezinárodních ocenění. Vystavená instalace černě oděných dětských figurín rozsazených ve starých dřevěných lavicích vznikla ale až rok před umělcovou smrtí. V prostorách Českého muzea výtvarných umění v Husově ulici jsou pak k vidění Kantorovy obrazy a konceptuální díla.
Polský historik umění Jaroslaw Suchan Kantorův význam kdysi charakterizoval slovy: „Říct, že Kantor je jedním z nejvýznamnějších polských umělců druhé poloviny dvacátého století, je velice málo. Kantor má pro polské umění stejný význam, jako měl Joseph Beuys pro německé a Andy Warhol pro americké umění.“ Od výstavy, která je vůbec první přehlídkou Kantorova díla v České republice, si organizátoři slibují, že se stane nejen poctou umělci, ale také pokusem o znovuoživení česko-polských kulturních vazeb.
Tadeusz Kantor - Umění a paměť
České muzeum výtvarných umění, Husova 19-21
Románské síně Královské kanonie premonstrátů na Strahově
do 22. června 2003, otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin
vstupné: 50 Kč, snížené 20 Kč
