V červnu uplynul rok od účinnosti novely zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Tato novela významně zasáhla do fungování tohoto odvětví, především pak v případě fondů vzniklých v rámci první a druhé vlny kupo nové privatizace. Kuponové fondy tedy načaly druhý rok svého fungování ve změněných legislativních podmínkách.
Přijetí novely předcházelo období, ve kterém se stále více snižovala důvěra v kolektivní investování, a to především v důsledku velmi slabé pozice akcionáře či podílníka fondu. Diskonty i renomovaných fondů se pohybovaly na úrovni 40 a někdy i více procent. Akcionář či podílník tak de facto mohl při prodeji akcií nebo podílových listů získat maximálně jen třicet až šedesát procent majetku připadajícího na jeden cenný papír. Rovněž nakládání fondů se svěřeným majetkem neb ylo zcela průhledné. Protože neexistovala téměř žádná zákonná informační povinnost vůči akcionářům a podílníkům, docházelo k situacím, kdy tito investoři neměli v některých případech k dispozici ani základní údaje o majetku ve fo ndech. Aniž bychom se věnovali podrobnostem, lze konstatovat, že novela vedla ke snížení diskontu fondů a k pozitivním změnám ve struktuře jejich investičního chování a portfolií.
Pokusme se ale nyní soustředit na otázku, jakou budoucnost mají kuponové fondy před sebou? Pokud ji budeme posuzovat v krátkodobém výhledu zhruba jednoho roku, je možné očekávat, že u většiny fondů dojde k jejich otevření v souladu s oznámenými záměry správců. Pokud se budou záměry správců výrazněji odlišovat od požadavků Komise pro cenné papíry, která je ze zákona institucí posvěcující akt otevření každého fondu, lze očekávat mírné korekce záměrů. Tyto korekce se patrně budou nejvíce týkat nastavení adekvátní úrovně srážky uplatňované při zpětném odkupu podílových listů, respektive zlikvidnění či odprodeje nevyhovujících aktiv.
Co se týče očekávaného výnosového potenciálu, ten zůstává relativně stále stejný. Zatímco v červnu 1998 dosahoval reálný výnos fondů (nadvýnos vůči výnosu peněžního trhu) 12,1 procenta, o třináct měsíců později se snížil jen nepatrně na 9,8 pr ocenta.
Z dlouhodobého pohledu lze očekávat, že v okamžiku, kdy zejména klíčoví podílníci fondů vycítí nejvhodnější okamžik ke zpětnému prodeji, pak ho také uskuteční. Především na tom, jak rychle k tomu dojde, bude záviset, zda daný fond tento akt př ežije, to jest zda nedojde ke snížení počtu podílových listů pod minimální úroveň akceptovatelnou zákonem.
Avšak ani v případě, kdy dojde k zániku fondu, se zřejmě nebude jednat o tragickou situaci - správce bude mít patrně snahu spojit více svých fondů s podobným osudem dohromady. Tím dojde k žádoucímu zefektivnění správy a s n ejvětší pravděpodobností rovněž k přechodu na její nový model, při němž každá takto nově vytvořená skupina se bude investičně zaměřovat na konkrétní segment trhu. Zcela tak zanikne dřívější model správy, v jehož rámci byly fondy nezřídka využív ány jako nástroj k získání majoritní majetkové účasti, respektive kdy měly fondy ambice výrazněji se podílet na řízení vlastněných společností. Tento přechod na portfoliově orientovaný typ správy bude lépe čitelný rovněž pro podílníky fondů.
Především však nově vzniklé otevřené fondy budou obecně vystaveny mnohem tvrdším konkurenčním podmínkám, neboť podílník se bude moci v kterémkoli okamžiku rozhodnout o případném odchodu jinam. O tom, že si to většina správců největších fo ndů uvědomuje již nyní, svědčí mohutné reklamní kampaně zaměřené na získání (lépe řečeno znovuzískání) podílníků, kteří v budoucnu budou otevřené kuponové fondy opouštět. Jak úspěšná tato snaha bude, závisí také na tom, jaký rozsah produktů a především pak v jaké kvalitě budou schopni investiční správci potenciálním investorům nabídnout.
Pokud tedy závěrem shrneme roční zkušenosti s fungováním novely zákona o fondech, je zřejmé, že svůj základní cíl splnila, a to dokonce částečně ještě před datem své účinnosti. Napomohla výraznějšímu zrovnoprávnění vz tahu správce (fond) - klient a donutila řadu fondů či jejich správců změnit léta zaběhané stereotypy. To se projevilo mimo jiné ve změně přístupu ke správě a dále ve zvýšení aktivity zaměřené na informování klienta. Úspěšné fungování novely nap omohlo také k výraznému zhodnocení majetku, a to především těch akcionářů či podílníků, kteří zůstali investicím do fondů věrni od počátku kuponové privatizace. Ačkoli bohužel nelze říci, že se tento fakt týkal akcionářů či podílníků všech uzav řených fondů, lze s upokojením konstatovat, že v globálním pohledu vydělal nejvíce na novele zákona o investičních společnostech a investičních fondech nejdůležitější aktér, tedy akcionář či podílník fondu.
(redakčně kráceno a upraveno)
