Bulharsko minulý týden oznámilo, že vstoupí do takzvaného mechanismu směnných kurzů ERM 2 a do dvou let zavede společnou evropskou měnu. Asi by to pro tuto balkánskou zemi neměl být problém. Veřejné finance udržuje celkem v pořádku a stání dluh má nižší než Česko. Kromě toho je leva dávno pevně navázán na euro. Eurooptimisté mohou jásat nad dalším úspěchem evropské integrace. Prostě pokrok vítězí.
Možná by ale měl někdo do bulharštiny přeložit knihu Hanse-Wernera Sinna V pasti eura, jejíž dotisk v Česku dorazil nedávno na trh. Když by zjistili, jak vypadá opravdu hodně rozzlobený německý profesor ekonomie, zřejmě by s tím eurem tak nespěchali. Ta útlá brožurka je opravdu strašlivou popravou společné měny a kritikou, která v Německu a ze strany německých ekonomů není neznámá. Jen jí někdy nebývá mimo Německo moc rozumět.
Původní příznivec společné měny v útlé brožurce velmi srozumitelně popisuje, jak se budoucí penze německých, ale i finských či nizozemských důchodců pomocí mechanismů fungování měnové unie v dluhové krizi přesouvají do jižních států.
Tam jsou zcela neefektivně investovány a rozpuštěny na úhradu starých dluhů vůči privátním bankám a finančním institucím, aniž by těmto zemím jakkoli pomohly. A jak tomu německá vláda pranic nebrání.
Esej: Zamávejte eurobusu
Pochopitelně si klade otázku, co se stane, až tuhle skrytou a utajovanou politiku ti budoucí němečtí důchodci na svých důchodových nárocích pocítí. Ona ta Evropa má s rozzlobenými Němci opravdu dost zkušeností z nedávné historie a vskutku jen málokdo si to chce zopakovat.
Kde bude evropský mír, který je prý hlavním smyslem té stále těsnější integrace, jejímž nejzřetelnějším symbolem euro je? Co řeknou Bulhaři na to, že si léta utahovali opasky a zodpovědně šetřili, aby v budoucnu spolu s Němci platili nesplatitelné řecké dluhy u francouzských bank, z jejichž úroků si tamní akcionáři vysáli tučnou dividendu?
A až Francouzi prosadí společné dluhopisy zemí eurozóny, budou ty parazitické hladové krky ještě nenasytnější. No, tak šťastnou cestu, Bulhaři.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
