Internetové galerie versus kamenné
Loni jsme prodali víc děl než kterákoliv kamenná galerie zabývající se současným uměním, tvrdí sebevědomě Ondřej Sýkora ze společnosti Art.cz, která provozuje internetovou galerii. Konkurenční projekty však spíše redefinují podnikatelské záměry: spokojují se s rolí doplňků kamenných obchodů nebo hledají sponzory a v tichosti čekají na lepší časy.
Na konci devadesátých let se zdálo, že je jen otázkou času, kdy se celý svět přesune na internet. Vedle internetových knihkupectví, virtuálních prodejen potravin a ochodů s elektronikou vznikaly také galerie, které chtěly prostřednictvím internetu nabízet špičková umělecká díla. Od samého počátku sice zaznívaly pochybovačné hlasy, že umění, alespoň to opravdu kvalitní, se prostřednictvím internetu prodávat nedá. Nikdo přece nekoupí obraz, který zná jen z obrazovky počítače, namítali skeptici. Noví milionáři ze Silicon Valley však již zdánlivě vyvrátili tolik jiných zásad rozumného podnikání, že podobné námitky se odbývaly mávnutím ruky.
Na portálu eBay například v květnu 2000 jistý Holanďan nabídl více než 135 tisíc dolarů za abstraktní obraz, který mylně považoval za dílo uznávaného amerického malíře Richarda Diebenkorna. Šlo o geniálně jednoduchý trik. Prodávající netvrdil, že jde o Diebenkornovo dílo. Naopak se tvářil, že vůbec netuší, že by obraz mohl být jakkoliv cenný. Dlouho mu prý jen zabíral místo v garáži. Signatura RD a historka o původu obrazu ale zároveň, jakoby mimoděk, potvrzovaly, že se jedná o Diebenkornovu práci. Dražba nakonec byla zrušena. Ne proto, že by se přišlo na podvod, nábrž proto, že prodávající porušil aukční pravidla, když sám na obraz několikrát přihodil.
Kousek z bubliny
Úspěch ale slavily i seriózní firmy. Německo-americká společnost Artnet.com například při primárním úpisu akcií na frankfurtské burze v květnu 1999 získala úctyhodných 49 milionů dolarů. Svůj obchodní záměr v jedné z tiskových zpráv s jistou nadsázkou formulovala větou: „Kupujte Picassa v pyžamu.“ Během prvních osmi měsíců prodala společnost v on-line aukcích 870 děl v celkové hodnotě 1,9 milionu dolarů. Šlo o práce umělců jako Marc Chagall, Andy Warhol nebo Roy Lichtenstein. Vůbec nejdražším prodaných dílem se stalo jedno z pláten Lucia Fontany, jehož cena se vyšplhala na 168 tisíc dolarů. Hans Neuendorf, generální ředitel Artnetu, tehdy prorokoval: „Za tři, za čtyři roky se budou všechny důležité obchody s uměním dít na webu.“ Pak přišel pád akcií technologických firem.
Artnet začátkem roku 2001 oznámil zásadní revizi cílů. Zcela upustil od pořádání aukcí a z prodejní galerie se změnil v poskytovatele konzultantských služeb na trhu s uměním. Nyní provozuje placenou databázi aukčních výsledků, která obsahuje 2,4 milionu záznamů dvacet let nazpátek, a jako zprostředkovatel spolupracuje s 1300 světovými galeriemi. V září loňského roku společnost v tichosti opustila frankfurtský Neuer Markt.
Kamenná je kamenná
Také na českém internetu se objevila řada virtuálních galerií. Většinou však neaspirovaly na postavení konkurentů kamenných institucí. Přímý prodej byl od začátku sekundární. „Úspěšnost ArtFora posuzuje náš sponzor, společnost ICZ. Kritériem jeho hodnocení není prodejnost, ale sledovanost a ohlas veřejnosti,“ říká například Petr Kraus z galerie ArtForum, která sídlí na adrese www.gallery.cz. „Vzhledem k tomu, že je ochoten galerii pátým rokem podporovat, je patrně spokojen a my můžeme existovat, aniž bychom byli závislí na prodeji, který je pro nás věcí velmi okrajovou.“
Opravdovou prodejní galerií věnovanou současnému českému umění měl být server iGalerie.cz, který zahájil činnost na podzim 2000. Nabízel například díla Adriany Šimotové, Vladimíra Škody, Jiřího Černického, Krištofa Kintery nebo Ivany Lomové. Ceny se pohybovaly od tří do devadesáti tisíc korun. Do jara 2001 iGalerie uspořádala čtyři on-line aukce, aniž však cokoliv prodala. Poté byl provoz serveru pro nedostatek financí pozastaven. „Původně jsme si představovali, že není třeba mít kamennou galerii, že stačí dobře přístupný depozitář,“ říká Vladimír Měrák, spoluzakladatel serveru. „Tak to ale není. Výtvarné umění, nikoliv cetky, lze na internetu prodávat pouze jako doplněk k existující, nejlépe již zavedené kamenné galerii. Elektronická galerie může sloužit jen jako flexibilní a multimediální katalog. Nic více, nic méně.“
Success stories
Popsaným způsobem funguje například GalerieArt.cz, která je pobočkou stejnojmenné chrudimské galerie. Na jejích internetových stránkách si lze objednat obrazy, grafiky i sochy. Mezi autory, které zastupuje, patří Adolf Born, Oldřich Kulhánek, Jitka Válová, Olbram Zoubek či Jiří Anderle. V těchto týdnech v Galerii Art probíhá výstava litografií Juana Miró a všechny vystavené práce jsou nabízeny také k on-line prodeji. Ceny se pohybují v rozpětí od pěti do 135 tisíc korun. „Striktně nerozlišujeme, co prodáme přes internet a co v kamenné galerii. I ti klienti, kteří si díla zamluví přes internet, se k nám na ně z velké části ještě přijedou podívat. Myslím si, že kombinace internetové a kamenné galerie je optimální řešení,“ říká Luboš Jelínek, jeden z majitelů galerie. Ročně galerie prodá několik stovek uměleckých děl. „Dílo, které si na internetu závazně objednáte, vám bude doručeno do druhého dne. Vše, co na našich stránkách vidíte, máme fyzicky k dispozici a můžeme okamžitě dodat,“ zdůrazňuje Jelínek.
V miniaturní kanceláři v pražském Kongresovém centru sídlí společnost, která razí opačnou cestu. Art.cz založili v rámci projektu Inkubátor E-konomu dva pardubičtí studenti Ondřej Sýkora a Tomáš Lexa spolu s o generaci starším historikem umění Radanem Wagnerem. Loni prodali několik set obrazů. Přesná čísla ale nechce Sýkora prozrazovat. Ani Art.cz není ryze internetovým obchodem. Vyžaduje například platby v hotovosti a v kupní smlouvě se standardně předpokládá, že kupec si dílo vyzvedne v galerii. „Umění je něco jiného než ledničky a pračky. Nemůžeme fungovat stejným stylem jako třeba bílé zboží.cz,“ vysvětluje Sýkora. „Zákazníci většinou chtějí dílo vidět na vlastní oči, dřív než je koupí. Objednávky přes internet jsou z devadesáti procent pouze nezávazné. Přímo prodáváme maximálně grafiku, jen občas obraz.“
Art.cz na svých stránkách právě nabízí přes dva tisíce uměleckých předmětů v celkové hodnotě kolem 80 milionů korun. Vedle prací renomovaných tvůrců Stanislava Kolíbala, Věry Janouškové, Michala Rittsteina či Jaroslava Róny také práce studentů AVU a „Umprum“. Společnost ovšem nedisponuje ani rozsáhlým depozitářem, ani není spojena s kamennou galerií. Teprve v okamžiku, kdy obraz nebo sochu označí zákazník na internetu, kontaktují galeristé autora a vyžádají si vybrané dílo. Nejpozději do dvou dnů je k dispozici v sídle společnosti. Umělci jsou sice povinni oznamovat, pokud své dílo prodají jinde, ale zcela bezchybně to nefunguje. Sýkora připouští, že se již stalo, aby obraz, který si někdo vybral na internetu, byl již prodaný. Fatální problém v tom však nevidí: „Naši kupci většinou vědí, jak to s umělci chodí.“
Internetové galerie
Domácí:
Art.cz
(www.art.cz, zal. 2000) - Prodejní galerie současného českého umění. Nabízí vše od obrazů a soch až po sklo a šperky.
ArtForum
(www.gallery.cz, zal. 1997) - Internetová prezentace české grafiky a fotografie. Prodej je pouze okrajovou záležitostí.
Galerie Art
(www.galerieart.cz, zal. 1999) - Pobočka kamenné galerie v Chrudimi. Spolupracuje se stálým okruhem výtvarníků, nabízí také světovou grafiku.
Zahraniční:
Art.com
(www.art.com, zal. 1995) - Prodej reprodukcí uměleckých děl a plakátů.
Artnet
(www.artnet.com, zal. 1995) - Z prodejní galerie vznikl odborný server o trhu s uměním.
Sotheby‘s
(www.sothebys.com, zal. 1999) - On-line aukce výtvarného umění pořádané ve spolupráci se serverem eBay.
