Spor o Benešovy dekrety, divoká obvinění soupeře z nacismu a nakonec inzerát proti němu zadaný bývalým agentem komunistické tajné služby. Levicový populista Miloš Zeman do své volební kampaně povolal děsivou plejádu duchů minulosti. Ještě děsivější ovšem bylo pozorovat, jak lehce a úspěšně lze s těmito duchy v české politice zacházet. Téma Benešových dekretů a poválečného vyhnání německých Čechů stále probouzí v Češích hluboko usazené obavy, především v pohraničních oblastech.
Je strašidelné, jak snadno se krvavými dějinami 20. století dají ještě dnes vířit emoce. Česko v tom není samo. V Budapešti se sní velkomaďarské sny, v Polsku zase doutná nenávist k německé menšině. Právě naše sousedství s Čechy se dodnes zcela nezotavilo ze svých složitých dějin.
Že nový prezident tyto dějiny nestydatě využívá v předvolebním boji, není dobré znamení pro další roky. Lze se obávat, že také v Rakousku už jsou připraveni mistři osvědčených resentimentů proti zlým Čechům, aby napravo od středu získali pár laciných bodů.
The Independent: Jak utratit peníze
Politická přitažlivost nové rychlotrati je nabíledni. Představa pasažérů, kteří prosviští mezi Londýnem a Birminghamem za méně než hodinu, zapadá do rétorických cvičení o moderní Británii přátelské k byznysu. Projekt High Speed 2 spojující Londýn a sever země je také skvělým nápadem pro vládu, která se potýká s kulhající ekonomikou. Stavba trati by vytvořila pracovní místa, vyřešila izolaci severu od jihu a zvýšila konkurenceschopnost, jak tvrdí ministr financí i premiér.
Tak co je špatně? Mnohé, říkají ti, kteří se bojí o své vesnické dvorky. Tratě se děsí především ti, kteří by měli žít v jejím blízkém okolí. Pokud by byly ekonomické přínosy stavby nezpochybnitelné, bylo by možné tyto výkřiky přejít. Jenže ekonomické argumenty kolem HS2 moc přesvědčivé nejsou. Bezprostřední efekt bude minimální – stavba nezačne před rokem 2015. Ani dlouhodobé výhody nejsou dvakrát jisté. Rychlé cestování je vítaná věc, ale v době 3G sítí už nepředstavuje hlavní mezník mezi produktivitou a promrhaným časem.
The Washington Post: Následky nečinnosti jsou jasné
Může se zdát, že hrůzy v Sýrii už nemohou být horší. Přesto se postupně, týden po týdnu, zhoršují. Jedním z měřítek může být situace kolem uprchlíků. Za poslední měsíc uteklo ze Sýrie 30 tisíc lidí jen do sousedního Jordánska. Více než 200 tisíc Syřanů je dnes v Libanonu, 150 tisíc v Turecku a 75 tisíc v Iráku.
Skupina senátorů, která nedávno navštívila jeden z uprchlických táborů, slyšela děsivé příběhy o zločinech režimu Bašára Asada stejně jako hořké stížnosti na fakt, že západní státy pomáhají málo nebo vůbec. Spojené státy by mohly udělat mnohé, aby ovlivnily vývoj v Sýrii, i bez účasti amerických vojáků. Mohly by poskytovat pomoc přímo syrským uprchlickým organizacím, jak už celé měsíce činí Francouzi. Mohly by poskytnout zbraně umírněnějším frakcím rebelů, aby mohly soupeřit s džihádisty.
Pokračující pasivita má jasný následek – syrská krize je den za dnem horší stejně jako její důsledky pro USA.
Čtěte také:
Politologové: Zvítězila negativní kampaň a „česká otázka“
Kdyby Hrad patřil Zemanovi, zvítězila by lež, píší Němci
Rusko evakuuje občany ze země svého chráněnce Asada