Argentinské vinařství se šesti oblastmi, přichýlenými - s výjimkou Ria Negra - k východnímu úpatí And, se propracovalo na pátou pozici ve světě z hlediska množství produkce. Kvalita tamních vín, která se (jako téměř na celé jižní polokouli) rozvíjela především v posledních dvaceti letech, vystoupala dnes na přední místa tabulky. Obrovský potenciál v kvalitě hroznů, stále více erudovaných winemakerů, současné špičkové technologie, to je kapitál, který každoročně posouvá argentinská vína o krůček blíže ke světové špičce.
Dominantní odrůdou v zemi pod Andami je malbec, následují především merlot a syrah, z exotických barbera a bílá sorta torrontes. Doby - nepříliš dávné -, kdy argentinská vína zaplňovala trhy především v segmentu základních, nijak oslnivých vín, zřejmě definitivně pominuly. Ne že by taková vína byla špatná, ovšem stále poučenější konzument hledá dnes více. A jednoduše komponovaná, snadno čitelná vína, která se odhalila hned v prvním doušku a dále už neměla čím překvapit, se už přežila. Především proto se vinaři v Argentině pustili jinou cestou. Jejich strategií je připravovat bohatá, chuťově široká vína s maximálním využitím všech kvalit optimálně vyzrálých hroznů. Taková, která jsou například součástí nabídky sklepa Pascual Toso v Mendoze. Objevují se v nabídce českého dovozce Jaroslava Kšány, sic neširoké rozsahem, zato však mimořádné kvalitou.
Malbec 2004 Pascual Toso, Maipu vinayards - Mendoza. Tmavý nach, prozařovaný jiskrou světla procházejícího vínem, je prvním kontaktem, který k nám víno vysílá. Výrazný, obsažný bábel chutí, v němž se o prvenství perou lesní bobule i lehké květinové tóny, v druhé řadě se prosazují kávové valéry, zmnožené lehkým polibkem vanilky.
První vizitkou chuti, stejně obsažné jako buket, jsou hravé ovocité ataky, provázené živoucí stopou kyselinky. V zápětí vyrazí vzhůru kořenitý „předek“ se stále ještě lehce svíravými taniny, v konci se přidá lehýnké kouřmo a stopa, malá „dětská“ stopa dřeva. Konečný dozvuk se odehrává v celkem již slušné harmonii srovnaném výrazu, kdy jako poslední pozdrav dobíhající chuti zůstává taninový, přítomností kyselinek oživený akcent. Víno ovšem prodělává zajímavý vývoj ve sklence, kdy po krátkém čase se chuti „domluví“ a srovnají ve vojenskému chorálu podobný projev.