N ě m e c k o
Strany nové německé vládní koalice úspěšně naslibovaly ve svých volebních programech průlom v řešení některých základních problémů německé společnosti, především nezaměstnanosti. Nyní nastoupily politiku drobných krůčků.
Bezkonkurenčně prvořadým tématem kampaně před volbami do 14. Spolkového sněmu byl problém nezaměstnanosti, který se aktuálně týká více než čtyř milionů obyvatel SRN.
Problém nezaměstnanosti však v politické rovině spočívá především v dramatických rozdílech mezi situací v bývalé NDR a starými zeměmi. Téměř dvojnásobně vysoká úroveň nezaměstnanosti v nových spolkových zemích pomohla levicovým stranám porazit dosavadní koalici a částečně tak potvrdila donekonečna opakovanou tezi o tom, že „tyto volby budou rozhodnuty na východě“. Dnes již bývalý kancléř Helmut Kohl kdysi občanům východního Německa slíbil „kvetoucí krajinu“ - toto slovní spojení zaznívalo s hořkou ironií na všech předvolebních mítincích opozičních sil. V srpnu 1998 totiž dosahovala úroveň nezaměstnanosti v nových spolkových zemích více než 17 %.
Frustrace na východě, kde vládne větší sociální nejistota, nahrává pravicovým extremistům, kteří obracejí hněv voličů proti cizincům, těmto domnělým zlodějům práce. Inklinaci k autoritářským řešením svízelné situace potvrdil jeden z nedávných průzkumů veřejného mínění: pouze 22 % obyvatel bývalé NDR hodnotí tržní hospodářství pozitivně a pouhých 30 % si myslí, že je možné řešit německé problémy demokraticky. Tváří v tvář těmto znepokojivým zprávám je tedy nutno hodnotit výsledek voleb kladně, neboť extrémní strany neobdržely takový počet hlasů, jenž by odpovídal náladám ve společnosti.
Daněmi k prosperitě
Volby do Spolkového sněmu, které po 16 letech rozhodly o střídání vládní garnitury, daly příležitost německé levici, aby dostála svým slibům o strukturálních změnách a rekonstrukci sociálně-tržního hospodářství. Jednání o koaliční smlouvě mezi SPD a Zelenými, která trvala rekordně krátkou dobu, vyústila v její podpis 20. října. Nová německá vláda stanovila v tomto padesátistránkovém dokumentu s hrdým názvem „Cesta Německa do 21. století“ za svůj jednoznačně hlavní úkol potírání nezaměstnanosti. Dosažení skutečného zvratu ve vývoji trhu práce se tak stane prvořadým měřítkem úspěšnosti či nezdaru koalice SPD a Zelených. Nástrojem, který by měl rudo-zelené vládě pomoci v řešení tohoto chronického problému se má stát velká daňová reforma, na jejíž zásadách se vyjednavači koaličních stran shodli. Od příjmů z ekologických daní si koalice totiž slibuje, že bude možné snížit vedlejší náklady na práci a zároveň prospět životnímu prostředí. Výchozí úvahou je přesvědčení o nutnosti povzbudit domácí poptávku, která by indukovala ekonomický růst a zaměstnanost.
Své hlavní záměry zařadila vláda do části koaliční dohody relevantní pro oblast podpory zaměstnanosti.
Vláda hodlá podle zmíněného dokumentu bezprostředně svolat komisi složenou ze zástupců spolkové i zemské úrovně, vědy a hospodářských svazů. Cílem tohoto grémia bude navrhnout takové daňové zákony pro podniky, aby od roku 2000 platilo nejvýše 35procentní zdanění právnických osob. Minimální sazba daně z příjmů má být redukována do roku 2002 z 25,9 na 19,9 procenta a nejvyšší sazba z dnešních 53 na 48,5 procenta.
Příspěvky na sociální pojištění budou postupně ve třech krocích redukovány pod hranici 40 procent hrubé mzdy (z dnešních 42,3 procenta), přičemž v první fázi roku 1999 budou dosavadní příspěvky sníženy o 0,8 procenta. Jako kompenzace tohoto oslabení příjmové stránky rozpočtu se plánuje v rámci ekologické daňové reformy zdražení pohonných hmot o 6 feniků za litr, topného oleje o 4 feniky za litr, plynu o 0,32 feniku za kWh a elektřiny o 2 feniky za kWh. Do roku 2002 mají následovat dvě další fáze zdražení obdobného rozsahu. Protože zatím neexistuje evropská harmonizace zdanění energie v rámci EU, bude nutné z tohoto zdražení v první fázi vyjmout energeticky náročná hospodářská odvětví. Pro následné fáze už žádné výjimky platit nebudou.
Vláda prosadí povinnost platit sociální pojištění i u tzv. míst za 620 DM měsíčně (což je plat stanovený minulou vládou, na kterou se tato povinnost nevztahovala). Vláda plánuje jak pokračování v jednáních se Svazem pro práci, tak zavedení dodatečných podpůrných programů na trhu práce. V rámci Svazu pro práci se bude hledat řešení k vyškolení a integraci mladých nezaměstnaných a k flexibilizaci pracovní doby (například částečná pracovní doba, rušení přesčasových hodin apod.). Mimořádná pozornost je věnována usnadnění vstupu mladých lidí na trh práce a situaci v nových spolkových zemích, kde bude vzhledem k nedostatečné vlastní dynamice pracovního trhu potřeba dále rozvíjet aktivní politiku zaměstnanosti.
Vláda se zavazuje postupovat co nejostřeji proti mzdovému dumpingu a zamýšlí drasticky zvýšit pokuty za ilegální zaměstnávání. Splněním předvolebních slibů levice je zrušení liberalizačních opatření minulé vlády v oblasti pravidel pro vypovězení pracovní smlouvy a znovuzavedení vyplácení plné mzdy v případě nemoci. Nezdanitelné existenční minimum a přídavky na děti budou navýšeny. Na snahu o přerozdělování seshora dolů, tj. od vyšších příjmových vrstev k nižším, jasně ukazuje omezení legálních možností ke snižování daní pro firmy a osoby s vysokými příjmy (celkem jde o více než sedmdesát položek, jako například snížení odpisů, zvýšení zdanění úroků z úspor apod.). Zelení prosadili do koaliční smlouvy záměr ještě v tomto volebním období uzákonit upuštění od užívání atomové energie a výstavby nových jaderných reaktorů.
Konec zdrženlivosti
Rozpaky nad předloženým hospodářsko-politickým receptem rudo-zelené vlá-dy neskrývaly jak opo-ziční strany, tak představitelé hospodářských kruhů. Vyjádření odborníků z předních německých výzkumných ústavů však nebylo v hodnocení ekonomické části koaliční dohody odmítavé. Nešťastným krokem, který ztížil start nové vlády, bylo odmítnutí designovaného ministra hospodářství, bezpartijního úspěšného podnikatele Josta Stollmanna, přijmout za SPD místo v kabinetu. Jeho krok totiž hodnotila pravice jako podvod na voličích, kapitáni průmyslu zase jako další důkaz nevhodného směru hospodářské politiky, na který původní kandidát Stollmann, rozmrzelý z ohlášeného záměru redukovat kompetence Spolkového ministerstva hospodářství, pouze adekvátně reagoval.
Podnikatelské svazy reagovaly na výsledek koaličních jednání značně kriticky. Zástupci německých hospodářských kruhů jsou zatím připraveni zúčastnit se jednání Svazu pro práci, avšak neočekávají od něho velké pokroky. O budoucí hladké součinnosti zaměstnavatelů, odborů a vlády nemůže být ani řeč za situace, kdy například předseda Spolkového svazu německého průmyslu Olaf Henkel odhaduje dodatečné finanční zatížení firem a soukromých podnikatelů vlivem daňových změn v nastávajícím volebním období až na 100 mld. DEM a odbory, povzbuzené příznivými zprávami o budoucím vývoji ekonomiky, již signalizovaly konec zdrženlivosti. Nová opozice argumentuje tím, že zamýšlená daňová reforma není dostatečným stimulem zlepšení na trhu práce, protože snížení daňového zatížení v celkovém úhrnu do roku 2002 ve výši zhruba 10 mld. DEM je příliš nízké na to, aby podnítilo hospodářskou konjunkturu. Obviňuje levicovou vládu ze snahy po vyšším přerozdělování, posilování role paternalistického státu, omezování zodpovědnosti jednotlivců a návratu ke starým receptům socialistického myšlení 70. let. Plánované opuštění jaderné energetiky a zdražení energie podle konzervativní opozice zhorší v Německu celkové podmínky pro potenciální investory, a bude tak nepřímo zamezovat získávání nových pracovních příležitostí. Povinnost platit pojištění u příjmů do 620 DM měsíčně nepřinese očekávané příjmy do státní pokladny, ale mnohem spíše povede k rozkvětu práce načerno a zničení takového typu pracovních míst, která přestanou být pro zaměstnavatele výhodná. Kritika tohoto záměru se ozývala pochopitelně zejména z pozic malého a středního podnikání a sektoru služeb.
Zdražení pohonných hmot, topného oleje, plynu a elektřiny postihne výrazně německé zemědělce, kteří se také obávají zvýšení byrokracie v oblasti ochrany přírody a životního prostředí. Pro konkurenceschopnost chemického průmyslu, který má v Německu dlouhou tradici, je zavedení ekologických daní téměř pohromou, protože již nyní je cena elektřiny a zemního plynu v SRN o 30 až 40 procent vyšší než u hlavních konkurentů v EU.
Nizozemsko jako vzor
Paralelně se zveřejněním koaliční smlouvy se mohla veřejnost seznámit s odhadem vývoje německého hospodářství v příštím roce, který vypracovaly tamější vědecké ekonomické ústavy. Podle jejich podzimního dobrozdání jsou současné vyhlídky německé ekonomiky spíše dobré, ačkoli bylo nutné redukovat dosavadní optimistická očekávání hospodářského růstu v roce 1999 na 2,3 procenta. Letošní růst německé ekonomiky dosáhne zhruba 2,7 procenta. Počet nezaměstnaných poklesne za tento rok o sto tisíc oproti roku 1997, také v příštím roce očekávají odborníci pokles o dalších 200 tisíc osob. Podle všeho se však nepodaří stabilizovat počet nezaměstnaných pod psychologickou hranicí čtyř milionů. Zástupci výzkumných institutů sice ocenili směr daňové politiky nové vlády, avšak považují její konkrétní kroky za nepříliš odvážné. Za chybný naproti tomu považují záměr zmrazit důchodovou reformu (zrušení plánu minulé vlády redukovat postupně důchody ze 70 na 64 procenta hrubé mzdy) a pesimisticky se vyjadřují k budoucnosti tzv. Svazu pro práci. Německo je státem blahobytu a problémy financování jeho vymožeností jsou toho důsledkem. Málokteří němečtí odborníci však doporučují dramatické škrty v sociálních výdajích státu, spíše se přiklánějí k reformám, zjednodušením a přesněji cílenému přerozdělování. Problémem evropských zemí obecně je nízká flexibilita na trhu práce. Dalším problémem je vysoký podíl zaměstnaných v neproduktivním veřejném sektoru. Dlouhodobým směrem řešení pro SRN je jednak větší pružnost pracovního trhu a jednak rozvoj sektoru pracovně intenzivních služeb, které jsou relativně málo placené.
Přestože je jasné, že Německo nemůže v žádném případě kopírovat americký model (díky kontinentální tradici orientované na sociální konsenzus), je jak německými politiky, tak nezávislými odborníky často poukazováno na úspěšné postupy ze zahraničí. Nejčastěji je uváděn příklad sousedního Nizozemska, kde se podařilo kombinací částečné pracovní doby a dlouhodobě zdrženlivé politiky odborů úspěšně potírat nezaměstnanost.
Průlom se nekoná
Všechny politické strany se v předvolebním boji shodovaly na tom, že je potřeba zlevnit náklady na pracovní sílu. Východisko spatřovaly ve snížení daní a vedlejších nákladů na práci. Obligátní formulí se stala flexibilita. Situace na německém trhu práce však naznačuje, že není možné očekávat převratné změny s výměnou politického vedení země. Skutečných a realistických alternativ k dosavadním řešením konzervativní koalice je ve skutečnosti velmi málo. Pochybnosti, že se nové vládě nepodaří odstranit přílišnou regulaci trhu práce, jsou více než odůvodněné. To, zda nová německá vláda úspěšně obstojí v řešení otázky nezaměstnanosti, závisí na celé řadě těžko odhadnutelných prvků. Mezi ty rozhodující patří míra skutečného zlevnění práce a cenová pružnost poptávky po tomto výrobním faktoru, dále míra vlivu zdražení energie na její spotřebu a na pokles výroby, který se promítne do počtu pracovních míst.
Velká a systémová změna, onen „průlom“, který slibovala levice před volbami, se podle dosavadních poznatků konat pravděpodobně nebude. Vzhledem k tomu, že se ve vládě sešly dva levicové subjekty, které k sobě mají programově relativně blízko, bude množství voličů dožadujících se podstatných změn ve finanční a sociální politice zklamáno. Koaliční dohoda sice přinesla mnoho dílčích novinek, jejich charakter lze však sotva označit za systémový. Jedná se spíše o množství drobných změn poznamenaných snahou o široký konsenzus.
Nezaměstnanost v jednotlivých zemích v SRN (29 kB)
Vývoj počtu nezaměstnaných (18 kB)
