Českolipská cvičitelka psů Hana Böhme odletí za pár týdnů do Konga. Její svěřenkyně Cama bude brazzavillským celníkům pomáhat na letišti odhalovat pašeráky ohrožených zvířat
Na rozdíl od nosorožců nebo slonů má plachý, noční savec luskoun, který žije v Asii a Africe, velmi málo mezinárodních ochránců. Osud luskounů, což jsou malí šupinami porostlí hmyzožraví savci podobní mravenečníkům, se proto hodně komplikuje. Například loni 13. května odhalila čínská policie 956 mrtvých luskounů v dodávce v provincii Kuang-tung. Nález tohoto kontrabandu patři mezi největší, jaké byly kdy zaznamenány v Číně, kde je o tyto tvory na černém trhu největší zájem.
O dva týdny později hongkongští celníci podle časopisu Time zachytili náklad z Jihoafrické republiky označený jako „plastiková zvířata“. Místo plastových hraček ale šlo o tunu luskouních šupin. Jejich cena by na černém trhu dosáhla 645 tisíc dolarů, což je v přepočtu více než 13 milionů korun.
popTávKa Z asie Podle Interpolu, podle nějž zabavený kontraband libovolného druhu obvykle nepředstavuje více než dvacet procent skutečného objemu, dosahuje nezákonný obchod s luskouny neuvěřitelného množství. V letech 2011 až 2013 se policistům a celníkům podařilo zabavit přes 23 tisíc pašovaných luskounů. Skutečný počet přepravovaného zvířecího kontrabandu by tak dosahoval statisíců. Uvedené číslo přitom zaznamenalo pouze nahlášené případy zabavených mrtvých nebo živých luskounů, a ne jejich šupin. Hlad po tomto nočním tvoru, který se živí mravenci, je převážně v Číně, kde je luskouní maso vyhledávanou lahůdkou. Šupiny obsahující keratin, podobného složení jako lidské nehty či vlasy, se využívají v tradiční medicíně; údajně prý léčí kožní choroby a astma a podporují tvorbu mléka u kojících matek.
V Asii a Africe žije celkem osm druhů luskounů. Zájem o množství pašovaných tvorů roste podobně jako v případě sloních klů a nosorožčích rohů úměrně tomu, jak se rozrůstá a bohatne čínská střední třída – a zvětšuje se čínská přítomnost v Africe.
Díky nárůstu koupěschopnosti Číňanů se populace luskounů například v Laosu za posledních deset let propadla o více než devadesát procent. Když asijské zásoby těchto zvířat začaly docházet, obrátili pašeráci a podloudní obchodníci pozornost k Africe.
Jako přes kopírák se to stalo v případě nosorožců, které poptávka po jejich rozích v Asii dohnala téměř na pokraj vyhubení.
Z Lípy do Brazzaville Cama je fenka belgického ovčáka malinoise – maliňáka z České Lípy. Její cvičitelku Hanu Böhme s ní zastihnete často na autovrakovišti na Českolipsku a na „cvičáku“. Fenka se připravuje na industriální prostředí, aby se v něm dokázala bez obtíží pohybovat. Bude totiž sloužit na letišti v konžském Brazzaville. „Celkově ji cvičíme na ohrožené druhy zvířat. Je připravovaná na šupiny z luskouna, to umí jako jediný pes v Česku. Učí se také na slonovinu, gorilí srst, šimpanze, hady,“ vypočítává Böhme.
Cama si zvyká na zvířecí pach z pachových konzerv, dodávaných převážně ze Zoologické zahrady v Liberci, gorilí srst poskytla Zoo Praha. Liberecká zoo pomáhá sehnat peníze na projekt, za nímž stojí Artur Sniegon, výcvik psa zatím vyšel na víc než 300 tisíc korun.
„Luskouny umí a ostatní pachy pak jdou daleko rychleji. Zbraně a střelný prach pak budeme vtiskávat až na místě, s tím mají daleko menší problém než se slonovinou a luskouními šupinami,“ pokračuje Böhme. Do Konga obě odletěly 15. února. Budou tam trénovat měsíc a půl a za tuto dobu si Cama musí zvyknout na nového afrického psovoda – konžského celníka z brazzavillského letiště Mbona.
Hana Böhme už v Kongu byla dva měsíce, takže se s Mbonem znají. „Máme teď trošku problém, protože Cama chce cvičit jen se mnou. Pracují tam zatím dva maliňáci z Izraele, na jelight jichž výcviku jsem se podílela. Pes s výcvikem i s letenkou stojí 340 tisíc korun. Pomáhají nám sponzoři a v současné době se bude spouštět projekt pojmenovaný Cama superhrdinka na crowdfundingovém serveru HIT HIT, který pomůže s financováním. Zítra jedeme do Ruzyně na Letiště Václava Havla, aby si vyzkoušela pohyb na pásech, abychom si udělali náskok před Kongem,“ usmívá se cvičitelka.
Plemeno belgických ovčáků je vyhlášené především díky řadě vynikajících povahových vlastností. Ty předurčují tyto psy nejen k ochraně lidí a majetku, ale také k řadě pracovních a sportovních aktivit. Belgický ovčák je chytrý, učenlivý, vytrvalý a pracovitý. Je i výborný obranář, jeho vztah k cizím lidem je proto velice odměřený a v případě potřeby dokáže být velice razantní, tvrdý a nekompromisní. Podle Hany Böhme nejsou belgičtí ovčáci degenerovaní chovem. „Je to jedno z mála plemen, které je ještě zdravé. Netrpí tolik oční poruchou a dysplazií kyčelních kloubů, které mají často němečtí ovčáci, o labradorech ani nemluvě. Na labradory jsem kvůli tomu zanevřela. Maliňák mě tak okouzlil, že už jiného psa nechci,“ tvrdí cvičitelka, která jich má sedm.
Za odměnu salám Jak se pes učí poznávat a fixovat pachy?
Camě byla nabízena k čichání pachová konzerva. Za odměnu pak dostávala pamlsek „vysoké hodnoty“. Kostelecké uzeniny to nebyly, ale miluje salámy. Nabízí se tu jistá paralela s obloženou houskou, kterou miluje rakouský filmový hrdina, komisař Rex. Po práci si pak Cama hraje s míčkem.
Böhme nechce srovnávat náročnost výcviku Camy s běžným výcvikem. „To nemůžu říct, plno pejskařů by se urazilo. Když to srovnám s klasickým výcvikem, sportovní kynologií – nácvikem stop, poslušnosti, obrany – nedá se porovnávat a každý směr má své specifikum,“ culí se potutelně cvičitelka.
Cama se původně měla připravovat na sportovní kynologii, ale Kongo Haně Böhme učarovalo a rozhodla se, že bude s Afričany spolupracovat více. „Řekla jsem si i to, kterého psovoda pro ni chci. Mbon je strašně šikovný.“ Cvičitelka z České Lípy s Afričany navázala užší lidský kontakt než izraelský kolega, proto spolupráce s Konžany pokračuje výcvikem Camy. „Byli jsme větší kamarádi, začali nás mít rádi a naší práci věřili.“
Při první návštěvě cvičila psy na slonovinu, zbraně a bush meat – maso z lesních zvířat na jídlo. Psi dokonce označili i pytle s maniokovou moukou, v pytli byli mrtvá zvířata, takže je zabavili. „Vozí se toho kvanta, hlavně do restaurací. Psi pak začali bush meat označovat velmi často. Cama bude mít hodně práce. Ti původní psi byli klidní, Cama je velmi temperamentní, budou ji muset srovnat, mají na to měsíc a půl,“ pokračuje Böhme.
Kvůli své druhé cestě do Konga se intenzivně učí francouzsky, aby mohla s psovody mluvit jejich rodnou řečí. Anglicky v Kongu totiž skoro nikdo nemluví. Pokud se Cama osvědčí, česká linie speciálního výcviku psů pro Afriku by mohla do budoucna pokračovat.
„Bavili jsme se o tom, jak se předvede. Ale vím, že tam dávám svého nejlepšího psa.“ Po příletu by se podle cvičitelky mohl začít řešit výcvik psů pro Kamerun. V Kongu nemusejí psi umět vyhledávat nosorožčí kly, doménou pašování tohoto artiklu je Jižní Afrika, a ne středoafrické země.
Hana Böhme je klasický pejskař-srdcař. Jeden z jejích odchovanců pracuje Ruzyni, kde pomáhá celníkům odhalovat nelegálně dovážený tabák, další je zaměstnán v pardubické společnosti Synthesia, kde střeží výrobu semtexu. „Je to práce, kde se snoubí práce s koníčkem. Pro mnohé lidi ideální představa života. Stojí to ale strašné peníze,“ svěřuje se cvičitelka, která cvičí psy i pro bezpečnostní agentury.
Jak říká, zachraňuje také psy od lidí, kteří jsou k nim lhostejní. Úzce spolupracuje s výcvikovým zařízením celní správy v Heřmanicích ve frýdlantském výběžku, které cvičí psy na všechny možné profese. „Jsou jedni z nejlepších. Cama teď ale cvičí s policejním psem, který odhaluje výbušniny. Kvůli malé dceři nemůžu denně jezdit do Heřmanic. Když cvičíte sám, tak si leccos odpustíte, ale když na vás někdo kouká, tak vás upozorní na chyby,“ přiznává s úsměvem Hana Böhme.
Její cesty do Konga se neobejdou bez určitých rodinných komplikací. Cvičitelka má malou dceru, kterou na dva měsíce, na měsíc a půl opouští. „Mám to super. Babičky, kamarádky, všichni se spojili a dohodli si harmonogram hlídání.“ Manžel je také cvičitel psů. Do ciziny ale namířeno nemá. „U nás jsem zkrátka ten cestovatelský typ já,“ uzavírá Böhme.
Hlad po tomto nočním tvoru, který se živí mravenci, je převážně v Číně, kde je luskouní maso vyhledávanou lahůdkou Böhme nechce srovnávat náročnost výcviku Camy s běžným výcvikem. „To nemůžu říct, plno pejskařů by se urazilo.“
O autorovi| Jan Hrbáček, hrbacek@mf.cz
