Cesta z Háje pod krušnohorským vrcholem Klínovcem do Königsmühle trvá sice jen pár minut, ale procházíte přitom dlouhou a komplikovanou historií. Po staletí tudy vedla stará obchodní stezka. Jezdily po ní těžké koňské povozy, vozilo se obilí, ruda, dřevo a další těžké náklady z Čech do Saska. Díky stezce u nedalekého potoku Schwarzwasser (Černá voda) postupně vyrostla malá vesnička se dvěma mlýny.
„Dnes je tu jen pár rozvalených zdí, mech a tráva, dokonce tu vyrostl strom, ale před 74 lety tu stála postel, ve které jsem se narodila,“ vypráví svůj příběh Rosemarie Ernstová, jediná žijící rodačka z Königsmühle, česky Králova mlýna. Před rokem 1945 tu v osmi domech žilo přibližně 50 lidí - rodiny Fohrmannových, Siegelových, Giebertových či Pöschlových. Jeden z domů v Königsmühle patřil i prarodičům Rosemarie Ernstové. Její dědeček ho postavil jako mladý na základech staré ruiny. Narodili se tu tři jeho synové.
„Mí rodiče se vzali devět měsíců předtím, než jsem přišla na svět. Byla jsem počata o svatební noci. Na to jsem hrdá. Hned po oné noci musel otec odjet z dvoudenního opušťáku zpátky na frontu. Zemřel krátce před koncem války v ruském zajetí na Krymu. Nikdy jsem ho neviděla,“ říká paní Ernstová. Celá osada byla vystěhována, když byl Rosemarie rok. Přišlo nařízení povléct postele, nasekat dříví a klíč odevzdat na národním výboru. S sebou si mohli vyhnanci vzít 50 kilo, a to včetně kočárku.
Botička v suti rodného domu
Po dlouhém cestování po Německu se rodina pana Ernsta nakonec usídlila v Oberwiesenthalu, jen tři kilometry od Königsmühle na saské straně Krušných hor. Přirozenou součástí Oberwiesenthalu je Loučná pod Klínovcem na české straně. „Tam bydleli matčini rodiče. Jako jedni z mála mohli po válce zůstat. Děda byl starý sociální demokrat a Češi věděli, kolik toho dělal proti Hitlerovi. A potřebovali ho na zaučení lidí v tamní fabrice,“ vzpomíná paní Ernstová. Své prarodiče ale poprvé viděla až v 60. letech, kdy dostala povolení překročit hranici. S babičkou pak našly i odvahu podívat se zpět do rodné Königsmühle po cestě lemované jeřabinami. Před vstupem do obce byla cedule Vstup zakázán. To ženy neodradilo. Po chvíli se jim otevřel šokující pohled do údolí: z jejich domů zbyly jen ruiny. „V suti našeho domu jsem našla jen jednu věc: malou dětskou botičku. Byla moje,“ líčí Ernstová.
Rosemarie Ernstová, jediná žijící rodačka z Königsmühle
Z Königsmühle se stalo memento sudetské historie. Přesto, nebo právě proto, je to jedno z nejkouzelnějších míst, které můžete v Česku navštívit. Odlehlost obce, kvůli které místní neměli ani elektřinu či tekoucí vodu, nakonec Králův mlýn zachránila od úplné zkázy. Těžká technika se sem po válce nedostala, a tak byly domy ponechány vlastnímu osudu. I po více než sedmdesáti letech tu stále narazíte na stopy po bývalých obyvatelích. I když z někdejších domů rostou stromy a tam, kde bývala ložnice či dětský pokoj, je nyní záhon s květinami, pořád víte, že jste v bývalé vesnici. Na rozdíl od Königsmühle byla řada bývalých sudetských obcí úplně srovnána se zemí.
„Nic tak zachovalého v Česku nenajdete,“ potvrzuje pražský podnikatel Antonín Stříbrný, který prostřednictvím spolku Königsmühle před třemi lety koupil za necelých 200 tisíc korun polovinu bývalé obce. Stříbrný provozuje penziony, jeden staví nedaleko Königsmühle v Háji pod Klínovcem. Obdivovatelé sudetského skanzenu se tak obávají, aby se bývalá obec nestala obětí nějakého developerského plánu, který by jedinečný genius loci navždy zničil. Stříbrný ale jakékoliv komerční využití svých pozemků odmítá.
Prý tu straší
„Chceme obnovit rybník, který tam historicky byl, a to včetně náhonu. Dá to té lokalitě nový náboj a jiskru,“ popisuje podnikatel. „Zároveň bychom rádi zakonzervovali dvě stavby, které jsou teď na pozemcích ve vlastnictví našeho spolku Königsmühle. Aby dále nechátraly a došlo k jejich úpravě, eventuálně k mírnému přidostavění, aby pokud možno připomínaly stavby“ pokračuje. „Přidostavěním“ má na mysli úpravu obvodových zdí zachovalých staveb. „Pokud se s tím nebude nic dělat, tak za pár let ty baráky popadají úplně,“ tvrdí Stříbrný. Komerčnímu využití této unikátní lokality by mohlo zabránit také rozšíření stávající přírodní rezervace, která hraničí se středem bývalé obce. V příštích letech by se měla rozšířit i o ruiny královomlýnských domů.
Navzdory jedinečnosti místa se sem někteří stále bojí chodit. Prý tu straší duchové původních obyvatel, kteří si nepřejí, aby je někdo vyrušoval. Každý rok koncem srpna tu ale živí mají přesilu. K horskému potůčku mezi zbytky starých sudetských staveb přicházejí stovky návštěvníků. Sledují divadlo, poslouchají hudbu nebo přednášky a obdivují umělecká díla v krajině, která kdysi bývala živou obcí, ale příroda si ji postupně vzala zpět.
Už osm let se tu koná landartový festival, který pořádá jeden z největších propagátorů Sudet, dokumentarista, fotograf a pedagog Petr Mikšíček. Právě on se snaží pomocí umění zdůraznit současnou krásu místa. „Stále nám chybí na letošní ročník nějaké peníze, ale festival se přesto uskuteční. Zahraje tu i kapela Zrní,“ líčí Mikšíček hlavní hit letošního festivalu.
130 let po červené. Českem vás provede nejlepší značení na světě
V Königsmühle se ale občas objeví i trochu jiní „duchové“. Po prvním ročníku v roce 2012 sem někdo dovlekl obrovský kámen a roztřískal plexisklové stěny, na nichž byly domalovány zdejší domy ve své původní podobě. Kámen v obci zanechal jako důkaz své zloby. Vandala se nikdy vypátrat nepodařilo. Postupně si na festival zvykli i tito „zlí duchové“. Pořadatelé festivalu dokonce chtěli koupit od Lesů ČR hostinec, který každý rok slouží jako jakýsi hlavní stan slavnosti. Avšak původní obecní „gasthaus“ není zakreslen v katastru, takže je to vlastně les. A Lesy ČR umožňují pouze směnu les za les, nikoli prodej.
Přestože pořadatelé festivalu v místě nic nevlastní, bývalou obec každým rokem zkrášlují, a to uměním v krajině. Po každém festivalovém ročníku zůstane v bývalé vsi něco nového: vázy s kvítím v zachovalých oknech, obrovská dřevěná židle sloužící jako rozhledna nebo také replika prvorepublikového hraničního sloupu. Petr Mikšíček vytvořil z Königsmühle památník sblížení Čechů a Němců. Lidé z obou zemí se tu věnují kultuře bok po boku a po desetiletích odloučení se znovu poznávají. Sbližuje i jídlo a pití. Na přivítanou tady dostanete nezbytný šnaps z krušnohorských jablek a k snědku si můžete zakoupit třeba vyhlášenou abertamskou klobásku. A pokud vás omrzí kultura či gastronomie, stačí jednoduše zvednout hlavu. Ty miliony hvězd, které září nad Königsmühle, jen tak někde nespatříte.
Dále čtěte:
Budeme muset zdražit mapy, říká šéf klubu turistů Chvátal
Chcete si odpočinout od lidí? Zkuste tento hotel v Grónsku. Je nejodlehlejší na světě
Čeští turisté se přestávají bát. Ve velkém se vracejí do Turecka, Egypta a Tuniska
Turisté, z Prahy ven, velí ministerstvo
Všichni proti Praze: regiony chtějí metropoli sebrat turisty