Novým vládním zmocněncem je Svatopluk Karásek
Farář, poslanec za US-DEU, písničkář a nyní i zmocněnec vlády pro lidská práva. Svatopluk Karásek má další poslání. „Ačkoli jsem po žádné moci nikdy netoužil, jako čerstvě jmenovaný se musím ptát, nebude-li to zase jen příběh o moci bezmocných,“ poznamenal po svém středečním jmenování. „Mám volnou ruku, jak úřad uchopit, a taky to tak udělám. Mým hlavním cílem je zlepšovat kvalitu demokracie. V žádném případě nehodlám honit doktory za nedodržování nějakých zásad,“ říká.
Pod stupínky k moci.
Dosavadní zmocněnec Jan Jařab v konci svého působení tak volné ruce neměl. Tato funkce byla od počátku spojena s funkcí ředitele odboru lidských práv. Jako takový byl po reorganizaci, kterou nařídil nový místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Němec, náhle podřízen ještě dvěma stupňům úředníků - řediteli sekce pro lidská práva a rovné příležitosti Františku Kozlovi a náměstku ministra vnitra Ivo Hartmannovi. „Zmocněnec každý týden nosí kůži na trh, odpovídá médiím, lobbuje v Poslanecké sněmovně a zodpovídá se kontrolním orgánům OSN i Rady Evropy. A je nelogické, aby mu byl nadřazen někdo, kdo ani politicky ani odborně nenese ani část tohoto břemene,“ zlobil se Jařab. „Je trochu zvláštní a určitě bezprecedentní, že tento odbor má nadřízeného, který není pracovníkem úřadu vlády, nýbrž náměstkem ministra spravedlnosti, tedy formálně jiného resortu. Vůbec se nenaplňuje tvrzení, že se státní správa odpolitizovává. Jak vysvětlit vyrůstající generaci kvalifikovaných profesně zdatných státních úředníků, že se nad nimi vytvářejí stále nové stupně řízení jenom proto, aby se uspokojily potřeby stranických sekretariátů?,“ bouřil Jařab. Nabídka designovaného evropského komisaře Vladimíra Špidly na práci v jeho bruselském sekretariátu Jařaba od těchto problémů osvobodila. Až do Karáskova jmenování měl obavy, co bude dál.
Spásné řešení.
Místopředseda vlády Pavel Němec tíživou situaci, kterou sám vytvořil, nakonec vyřešil s politickou obratností: oddělil funkci zmocněnce pro lidská práva od funkce ředitele odboru. Tak bude Němec moci zachovat nově zavedenou subordinaci úředníků o dvě patra vyšší než dříve, v níž bude nový ředitel začleněn. Zároveň bude s celým svým úřadem k ruce zmocněnci, vládou i veřejností vnímanému jako politická osoba.
Navíc tuto roli obsadil Němec odpovědně: „Svatopluk Karásek celým svým životem jednoznačně prokázal, že k této oblasti má velmi silný vztah. Domnívám se, že je to dobrá volba z hlediska vysokých morálních hodnot, které Sváťa Karásek zastává,“ uvádí Němec. Bez jediné připomínky schválili ve středu 3. listopadu jeho návrh všichni přítomní členové vlády.
Na možné námitky, že Karásek už je poslancem Parlamentu, odpovídá Němec samými výhodami: za výkon této funkce nebude Karásek pobírat žádný další plat, bude placen pouze jako poslanec, takže z ekonomického hlediska na tom stát nebude tratit. I z politického pohledu se volba jeví Němcovi výhodná: poslanecký mandát dodá této funkci na významu a může být respektovanější než dřív.
Spolu s prezentací nového zmocněnce se místopředseda vlády snaží vyretušovat i veškeré šumy, k nimiž přispěl svou předchozí reorganizací úředních vazeb. Vysvětluje: „Už ze samotného názvu funkce vyplývá, že zmocněnec vlády je podřízen pouze vládě, a tím pádem nemůže podléhat žádnému úředníkovi, byť by to byl úředník vysoký, například v pozici sekčního šéfa. To je nesmysl od samého počátku. Zmocněnec může být závazně úkolován pouze vládou, popřípadě může být veden některým z místopředsedů vlády. V tuto chvíli mám tuto oblast na starosti já. A nepřipustím, aby se kdokoli bez ústavní odpovědnosti pokoušel úkolovat zmocněnce vlády. To by byl nesmysl,“ říká Němec.
A Karásek? Po dohodě s Němcem už hledá ředitele, na něhož by se mohl zcela spolehnout. Musí být nejen na odborné výši a umět jazyky, ale bude muset umět rozhodovat. „Aby úřad nezahálel ani v době, kdy budu plnit poslanecké povinnosti,“ vysvětluje Karásek.
Úředník pro lidi.
„Především musíme být otevření. A snažit se, aby čeští občané dostali vše podstatné z lidských práv, která patří k základní výbavě každého slušného evropského státu,“ naznačuje své cíle v nové funkci Karásek. „Mám v tom směru dobré dědictví po svých předchůdcích Petru Uhlovi a Janu Jařabovi,“ dodává.
Jaké to dědictví je? Jan Jařab počítá k největším úspěchům zmocněnce a jeho spolupracovníků, že se jim dařilo být komunikačním mostem mezi veřejností (menšinovou i jinou) a úřady. „V našich dvou radách - pro záležitosti romské komunity a pro lidská práva - se nám podařilo vytvořit trvalá fóra pro rovnoprávnou komunikaci mezi vysokými zástupci státní správy až do úrovně náměstků ministrů a mezi zástupci občanské a odborné veřejnosti. Dařilo se nám postupně nejen nacházet konsensus v řadě otázek, ale docházeli jsme k dosud nezvyklému stavu - pokud se hlasovalo, nebyly výsledky rozděleny po linii stát versus nestát. Tuto kultivační roli ve vztahu občanská veřejnost a stát jsme myslím splnili dobře,“ je spokojen Jařab.
Ale vždyť i zmocněnec a pracovníci úřadu vlády jsou součástí státu… „Pochopitelně jsme byli součástí určité úřední mašinerie a občas jsme pociťovali, že nás to svazuje. Ale kdybych to měl za tři a půl roku mého působení v této roli hodnotit, musel bych říci, že to nebylo na obtíž. Převažovala pozitiva v tom, že jsme blízko rozhodovacímu procesu,“ vysvětluje Jařab.
Bez cílové stanice.
Co zbude na Karáska a co už je splněno? Odškrtávat splněné úkoly v této funkci prý nelze. „V každé z oblastí, kde jsem zaznamenal nějaké úspěchy, obrovský kus práce zůstává. Není to proces, který by měl pevně stanovenou cílovou stanici. Aby se mohlo říci, že k tomu a tomu dni vyřešíme poslední lidskoprávní problémy, pak to hezky uložíme do šanonu a budeme se zabývat něčím jiným,“ říká Jařab. „Realita se často vyvíjí rychleji, než se daří odstraňovat problémy… sotva jakž takž zvládneme rezidua předlistopadového systému, už tu máme problémy způsobené kompenzačním překmitem polistopadového sociálního darwinismu.“
Ani Jařabův předchůdce Petr Uhl není ochoten uvažovat o krátkodobých cílech. „Úspěchy a neúspěchy přicházely, jak šel život. Mně se nepodařil zákon o národních menšinách, Jařab nedotáhl ke schválení antidiskriminační zákon. Oběma se nám však podařilo - já jsem to začal a Jařab dokončil - zpracovat koncepci integrace Romů,“ ohlíží se Uhl. Jařab si cení také zákonu o občanství, který usnadnil život mnoha českým i slovenským občanům bývalé federace, také zejména Romům.
Nejdůležitější balíček však čeká na Karáska. „Ani mně ani Jařabovi se nepodařilo výrazným způsobem změnit postoj české veřejnosti k menšinám a lidským právům,“ konstatuje Uhl. Formoval se od 19. století a je prý tak zarputilý, že Uhl nedává velkou šanci ani Karáskovi.
