Důležitou zkušeností z evropské integrace je poznání, že integrace právních vztahů suverénních států může uvolnit procesy rozšiřování aktivity evropských institucí do dalších právních odvětví i sektorů společenského života. Projevilo se to posilováním občanského prvku, například formulací kategorie volného pohybu osob a evropského občanství, ale i v jiných, zejména ekonomicko-sociálních oblastech.
Pozitivní je to jen zdánlivě. Jednotlivé základní svobody se totiž začaly vzájemně překrývat a v mnoha směrech podmiňovat, až vylučovat. Nové články 3 až 6 Smlouvy o fungování EU k vyjasnění vztahů mezi unií a členskými státy nepřispěly.
Došlo naopak k situaci, kdy evropské právo neutralizovalo výkon práva národního i v „neodevzdaných“ oblastech. Výsledkem je, že evropské právo zasahuje i tam, kam zasahovat nemělo a kde jeho uplatnění působí poruchy ekonomické i sociální. Jako příklad lze uvést třeba závažné omezení výkonu pravomocí členských států v oblasti trestního práva.
O rozsahu této plíživé anexe národního zákonodárství Bruselem svědčí, že více než polovina nové legislativy uplynulého roku byla pouhou implementací evropských směrnic a nařízení. A tento proces se zjevně hned tak nezastaví.
Čtěte také:
Německo a Španělsko tlačí na realizaci bankovní unie
EU je v bodě zlomu. Chystá plán, jak dál
Třeba europeizace národního rozpočtového práva má již jasné kontury a převod národních rozpočtových pravomocí na Brusel (bez mezivládní konference a příslušné změny primárního práva) je již v konceptu připravený.
Autor je ekonom