Andrej Babiš se vyznačuje tím, že mluví, aby skryl své myšlenky. Jednoduchými větami, roztomilou hatmatilkou, opakováním a lidovým jazykem („makáme“ místo obvyklého „pracujeme“ je skvělý marketingový nápad) dokázal získat veřejnost znechucenou „klasickými“ politickými stranami.
Podařilo se mu to tak dobře, že se stal neformálním moderátorem společenské debaty. Soupeřem mu může být již jen oslabený solitér Miloš Zeman.
Dalším mistrným tahem miliardáře Babiše je, že se stylizoval do čela chudých převzetím jejich hesel. To samo o sobě není nic původního. Originální je ve schopnosti využít pro svou podporu teorii paretovského optima. Politiku jednoznačně vykládá jako situaci, v níž si nikdo nemůže polepšit, aniž by si jiný pohoršil.
Kdyby politické přístupy skutečně byly ryze paretovské, pak by rozhodování v důsledku bylo čistě „odborné“. Proto Babiš tolik zdůrazňuje „odbornost“ bez ohledu na barvu členské legitimace. Veřejnost by si měla ve svém zájmu rychle uvědomit, že tomu tak ve skutečnosti není. Možnosti, z nichž se vybírá, totiž podmínky paretovského optima nesplňují.
Třetím prvkem mimořádné adaptability Andreje Babiše je jeho vyhodnocení zkušeností z osudu Věcí veřejných. Pochopil, že strana jako síla vynášející k moci se krystalizuje z hnutí v každodenních střetech. A že teprve po odpadnutí těch, kteří se „přilepili“ v očekávání prebend, může být aktivním tvořivým monolitem. Vít Bárta chtěl být Napoleonem. Babišovo ANO nabývá znaky Staré gardy.
Autor je ekonom
Čtěte také:
Babiš: Státní zaměstnanci dostanou přidáno
Soud v Bratislavě: Babiš vědomým agentem StB nebyl, vypověděl svědek