Miloš Zeman se v mnoha projevech prohlásil za prezidenta dolních deseti milionů českých občanů. Sice neřekl, jaké jejich zájmy a jakým způsobem chce hájit, zato jako údajný ateista paradoxně požádal Boha o pomoc, radu a podporu.
Nicméně již toto obecné a veskrze nezávazné prohlášení, navíc abstrahující od všech zahraničních vztahů a vazeb, vzbudilo velikou radost v řadách takzvané levice. Jaksi stranou zůstaly nezodpovězené mnohé podstatné otázky.
Kdo tvoří ten půlmilion občanů, jejichž prezidentem Zeman nebude a z logiky věci proti nim bude bojovat? Neoznámil tím vlastně programové roztříštění společnosti? Jaké zájmy podle prezidenta má a jaké podmínky pro život potřebuje a očekává těch „dolních deset milionů“? Skutečně si Zeman myslí, že tak pestré seskupení může být ideově, politicky či představou o způsobu života jednotné? Kde bere jistotu, že dolních deset milionů jeho otcovskou pomoc a požehnání skutečně potřebuje, či snad dokonce chce?
Patřím mezi ekonomický i sociální průměr. Jsem tedy vlastně ideální součástka té slavné střední třídy, která je dlouhodobě osou Zemanova kvazisociálnědemokratického myšlení. Přesto jeho paternalismus odmítám. Jeho nezřetelné, silně obecné ekonomické ideje skryté za líbivými halasnými výzvami o majetkových přiznáních a čistých rukách pokládám za demagogické a zástupné. A ve světle Bambergu či Olova také za primitivní a účelovou mystifikaci.
Čtěte také:
Budu prezidentem „dolních deseti milionů“, slibuje Zeman
Zeman chce bojovat s kmotry, neonacisty i médii „vymývajícími mozky“
Zeman chce vítězství ČSSD ve volbách a její jednobarevnou vládu
Autor je ekonom
