Pokud chce zemědělec použít chemické přípravky na ochranu rostlin, které by potenciálně mohly uškodit včelám (přičemž použití takových prostředků je často nevyhnutelné), je povinen znát umístění včel pět kilometrů od hranice svého pozemku všemi směry a k tomu dráhy hromadného letu včel.
Pokud chce zemědělec použít chemické přípravky na ochranu rostlin, které by potenciálně mohly uškodit včelám (přičemž použití takových prostředků je často nevyhnutelné), je povinen znát umístění včel pět kilometrů od hranice svého pozemku všemi směry a k tomu dráhy hromadného letu včel. Tyto informace nikoli starší pěti dnů mají poskytnout příslušné obecní úřady.
V jednom konkrétním příkladě bylo k tomuto účelu nutné pro ošetření velmi malého území 28 hektarů obeslat 18 přímo dotčených obecních úřadů, pod které spadá 30 vesnic a další čtyři okrajově zasahující obecní úřady. Osm obecních úřadů odpovědělo v tomto případě do týdne, šest vůbec. Nebylo je možné ani telefonicky kontaktovat, na portálu veřejné správy byly uvedeny špatné kontakty a špatné úřední hodiny. Podle vyjádření jedné starostky bylo po uplynutí 29 dnů příslušnému zemědělci v rozporu s povinností obce sděleno, že na takové údaje má obec 30 dní. Další starosta byl včelař, který odmítl dát cokoliv písemně a prohlásil, že je proti jakýmkoli postřikům. Podle zákona přitom, pokud nemá zemědělec k provedení postřiků pět dní staré informace, nesmí postřik aplikovat. Zákon samozřejmě nestanovuje, jak zemědělci kompenzovat újmu vzniklou napadením porostů hospodářských rostlin v případě, že nejsou ošetřeny postřikem. Stanovuje ale, že provedení postřiku je nutné projednat se všemi registrovanými včelaři. Ti si mohou zvolit zástupce, ale právě proto, že jen mohou, to nedělají. Všechny je tedy nutné kontaktovat osobně a stačí jediný případ, kdy někdo postřik odmítne nebo je třeba nedosažitelný, nemocný nebo na dovolené, a zemědělec de facto nesmí postřik porostů provést.
