Islám homosexualitu odmítá, ale stovky let ji toleroval Když někdo se jménem Omar Mateen vystřílí floridský gay klub, nechá za sebou 49 mrtvých a desítky zraněných a sám přitom zemře, dá se očekávat, že se vzápětí vynoří teorie o jeho návaznosti na radikální islamisty. A přesně to se také stalo.
Během hodin a dní po útoku se objevila celá řada spekulací a informací, z nichž si veřejnost skládá útočníkův portrét, jenž není dvakrát lichotivý: mladý, labilní, homofobní, agresivní (a proto rozvedený) muslim.
Vzhledem k běžně prezentovanému mediálnímu obrazu stoupenců druhého nejpočetnějšího náboženství na světě taková charakteristika asi nikoho nepřekvapí. Podobné osobnostní portfolio se totiž tak nějak očekává v zásadě od všech. Vždyť islám přece staví muže nad ženy, dovoluje jim manželky bít, když se nechovají dostatečně vzorně (Korán 4:34), vzít si čtyři naráz, rozvést se s nimi přes esemesky, tak proč by neměl nenávidět homosexuály a otevřeně vyzývat k jejich zničení?
Třináct ze šestnácti
Je fakt, že islám z homosexuálů nadšený není. (Ostatně které monoteistické náboženství je?) V současné době platí homosexualita za trestný čin ve třinácti ze šestnácti arabských zemí a je možné za ni uložit tresty od pokuty přes vyhoštění ze země až po bičování a trest smrti, což se ovšem stává jen výjimečně. Islám je totiž náboženství prošpikované pravidly a ustanoveními, jimiž se muslimové v každodenním životě mají řídit. U trestných činů vyžaduje šaría svědectví čtyř dospělých, čestných mužů (anebo osmi žen, na rovnoprávnost si moc nehrají).
Všechny čtyři tradiční sunnitské právní školy homosexuální styk odsuzují a liší se pouze v druhu trestu, který za něj ukládají.
Celá právní úprava je velice strohá a ve svém popisu místy tak naturalistická, že by se i Émile Zola červenal. Naprosto zásadním termínem je v případě posuzování homosexuálního aktu penetrace. To je čin, bez něhož není zlo-čin (a proto není v rámci islámského práva rozebíraná ženská homosexualita nebo orální sex). Jasně se píše o tom, kdo co komu dělá, a zásadní roli při vyměřování výše trestu hraje osobní stav zúčastněných a role, kterou při aktu sehráli. Pasivní ženatý muž na tom bude nejhůř, aktivní svobodný naopak nejlépe. Pasivní muži toužící po penetraci byli považováni za nemocné a bylo jim zapotřebí pomoci.
Lékař Dáwúd al-Antákí, žijící v 16. století, byl například přesvědčený, že pasivní homosexuály lze snadno poznat, neboŤ se vyznačují zženštilostí a většinou trpí slabostí, kašlem, malátnostmi, vyschlými rty, tělnatostí a zvětšeným pozadím“. Jako léčbu pak doporučoval odvary z lapisu lazuli, lupenatých hub, aloe, řečíku lentišku nebo hřebíček s jogurtem, což mělo způsobovat utlumení naléhavých tužeb. Dále vyzdvihoval účinnost tření análního otvoru popelem získaným ze spálených chlupů z pravého stehna hyeny. Kde selhala hyena, pomohlo bití.
To se vyléčí
Dodnes se na Blízkém východě zhusta věří, že homosexualitu je možné vyléčit, a rodinní příslušníci stižení touto chorobou“ končí v psychiatrických léčebnách, kde dostávají elektrické šoky a podstupují drastické terapie, na jejichž konci mají vyjít do světa jako náležitě žádostiví heterosexuální nadsamci. Homosexualita není vnímaná jako identita, jak jsme si k ní snad už zvykli přistupovat my. V moderní arabštině se začíná až v poslední době objevovat pro její označení korektní výraz (mnohdy označovaný za hyperkorektní a jako takovým je jím opovrhováno), jenž je doslovným překladem homosexuality.
V médiích a literatuře se však dál běžně hovoří o sexuální úchylce“.
Stačí ale letmý pohled do arabských literárních dějin, aby bylo každému jasné, že homosexualita není pro muslimy nic nového ani neznámého. Třeba takový Abú Nuwás (756 až 814), jeden z nejvýznamnějších arabských básníků, píše: Kdo ví, že obejmout srnečka, když ho líbá, je činnost bohulibá, jako by vykonal do Mekky pouť.“ A nenechte se mýlit, nejde o žádný výstřelek, celá jedna část Abú Nuwásova dívánu, jeho básnické sbírky, je věnovaná lásce k mladým chlapcům. Mezi představiteli klasické arabské poezie, jež je dodnes vysoce ceněna, vydávána, čtena a recitována, rozhodně nebyl se svými sklony nijak výjimečný. Historikové tvrdí, že příslušné úřady nad homosexuálním chováním a rozšířenou pederastií prostě přivíraly oko. Změna nastala až s kolonizací, jež s sebou kromě arabské frustrace z propastného rozdílu v technické a vědecké vyspělosti přinesla také viktoriánskou morálku. Edice Abú Nuwásovy poezie z kraje dvacátého století se tak už musela obejít bez části psané milovaným sotva ochmýřeným“ hochům.
Žádný import
Nebyl to tedy Západ, který do muslimského světa se všemi dalšími nemravnostmi“ přitáhl i homosexualitu. Jsou to vlastní dějiny, jež muslimy pronásledují. Přesto ale může mít čtenář moderní arabské literatury dojem, že dokud se do blízkovýchodních záležitostí nezačal vměšovat Západ, spali všichni tamní muži výhradně se ženami, jak se sluší a patří. V drtivé většině románů a povídek, které nějakým způsobem téma homosexuality zpracovávají, totiž vždy vystupuje Západ (bohatý cizinec) jako ten, kdo využívá Východ (chudého Araba) a staví ho do potupné, pasivní homosexuální role nebo jej do tajů homosexuální lásky zasvěcuje.
Metafora ponížení, aš už vědomá, nebo ne, jen reflektuje míru frustrace ze situace, ve které se muslimský svět v současnosti nachází. Snaha najít sebe sama skrze příklon k jediné autentické věci, která mu zůstává, k jeho náboženství, pak působí až děsivě logicky.
Na Floridě možná ale bylo všechno trochu jinak. V Omarově mobilu se údajně nacházela aplikace gay seznamky, do Pulsu, baru, ve kterém vraždil, chodil pravidelně popíjet. Do rovnice si přidejme navíc otce, sympatizanta Tálibánu, tedy těch nejradikálnějších z radikálních. Možná za celým masakrem nakonec stála frustrace z nenaplnitelné touhy. Nebo výpadek dodávek hyeních chlupů na eBayi.
Dále vyzdvihoval účinnost tření análního otvoru popelem získaným ze spálených chlupů z pravého stehna hyeny. Kde selhala hyena, pomohlo bití.
O autorovi| Jitka Jeníková, autorka je arabistka
