Laso na Řežábka

Spor s EC Group opět otevřel diskuse o výměně vedení ČKA

Kauza balíku špatných úvěrů prodaných před rokem firmě EC Group, blízké lidem kolem Pavla Tykače, získává nový rozměr. Ministr financí Bohuslav Sobotka se pokouší složitou situaci využít k novému otevření diskuse na téma výměna vedení České konsolidační agentury (ČKA). EC Group se pokouší vrátit ČKA více než pětinu balíku, kterou koupila za 3,4 miliardy korun a očekává, že se jí vrátí více než 600 milionů korun. Uzavřená smlouva přitom dovoluje vrátit jen pět procent převedených pohledávek a získat za to zpět odpovídající část své platby, v tomto případě zhruba 140 milionů korun. Ve věci probíhá deset arbitráží u rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR.
Zatímco Jan Dienstl z ECG uvádí, že jí jde jen o vyjasnění toho, zda na ni sporné pohledávky vůbec přešly, a dokonce zda vůbec existují, Pavel Řežábek za tímto postupem vidí snahu přenést podnikatelské riziko na stát. Jde o to, že něteří dlužníci tvrdí, že ČKA nebyla jejich věřitelem, a tak ani nemohla převést zmíněné pohledávky na někoho dalšího. Nejčastější příčinou zpochybňování převodu je zřejmě skutečnost, že když ČKA přebírala špatné pohledávky od Komerční banky, České spořitelny či ČSOB, dokumenty nepodepisoval ve všech případech člen představenstva, ale někdy pověřený pracovník. V dokumentaci někdy chyběly příslušné plné moci. Dienstl nyní říká, že bude spokojen s tím, když arbitráž rozhodne, že pohledávka existuje a lze ji tedy vymáhat.
Spor je vyostřen a strany mezi sebou nejednají. Protože ECG zaplatilo zvýšený poplatek za urychlení řízení, měl by být výsledek sporu znám do konce letošního roku, možná již na počátku prosince.

Raději arbitráž.

Přestože dozorčí rada v reakci na podané žaloby doporučila představenstvu odstoupit od smlouvy, Řežábek zřejmě chce podstoupit arbitráž a věří, že ČKA vyhraje. Případné odstoupení od smlouvy však zdaleka nevylučuje. Je ovšem nepravděpodobné, že by k tomu opravdu došlo, protože pro stát by to bylo příliš riskantní. ECG totiž získané pohledávky obratem, kromě sporných položek, prodala za dosud neznámou cenu, a ČKA by tak mohla získat prakticky jen to, co ECG utržila, a pohledávky, které jí zbyly. V případě, že by se však podařilo ECG soudní spory vyhrát a dostala by zpátky více než 600 milionů, mohli by se cítit poškozeni další účastníci loňského tendru. EC Group totiž vyhrála s náskokem 500 milionů korun a nakonec by zaplatila méně, než nabízel druhý a třetí v pořadí.
Právní podstatou sporu je skutečnost, že ve smlouvě uzavřené dle české legislativy se kupující vzdává svého budoucího práva vrátit libovolnou pohledávku, což je velmi problematické. Na druhou stranu, pokud by se podařilo EC Group zpochybnit smlouvu v tomto bodě, byly by patrně zpochybněny i její další části, například způsob ocenění vracených pohledávek. Zatím platí, že cena každé z pohledávek se řídí cenou celého balíku. Jestliže tedy ECG zaplatila devět procent nominální hodnoty celého balíku, pak je také každá jednotlivá pohledávka vracená státu oceněna devíti procenty své nominální hodnoty. Zpochybnění tohoto principu by zásadně změnilo pozici ECG v celém sporu.

Hůl do ruky.

Přitom právě nepříliš výhodná pozice ČKA dala ministru financí parketu, na níž se nyní může otáčet. Již 10. října Sobotka oznámil, že zastavuje veškeré prodeje balíků pohledávek z ČKA, protože pokud by chyba byla na straně ČKA, mohla by se prý opakovat. Přitom je připraven prodej aktiv Konpo, dceřinné společnosti ČKA zřízené pro správu pohledávek převzatých z Komerční banky. Experti tvrdí, že tento balík je mnohem zajímavější než všechny dosud prodávané, protože pohledávky jsou většinou dobře zajištěny nemovitostmi, a tudíž se dá očekávat dobrý výnos.
Kromě zastavení prodejů však začala i další zákulisní jednání. Sobotka se pokoušel na jednání vedoucích představitelů koaličních politických stran, takzvané G8, znovu otevřít otázku personálního obsazení ČKA. Je to už obehrané téma, protože výměnu vedení agentury ohlásil ministr financí hned po vyhraných volbách. Po mnoha měsících koaličního vyjednávání a po usilovné práci headhunterské společnosti Kienbaum se však na palubě ČKA nezměnilo vůbec nic. Do představenstva přišla pouze Radka Kafková, kterou - jak uvádějí některé zdroje - podporovala Unie svobody, jmenovitě Karel Kühnl. Kafková má ještě k tomu určitý problém v tom, že bývá spojována se zájmy některých privátních společností. Například přímo do její kompentence patří právě kauza EC Group a jedním z investorů, kteří od EC Group nakupovali pohledávky, je investiční banka Gutmann & Cie, pro níž Kafková před nástupem do ČKA pracovala.
Sobotkovi se nepodařilo vyměnit ani Vlastimila Tlustého z ODS na postu předsedy dozorčí rady, byť se o to také pokoušel. Vládní koalice přitom má v dozorčí radě jasnou většinu, jenže součástí této většiny je i Josef Hojdar a ten se choval nezávisle na stranických pokynech v ČKA mnohem dříve, než vypověděl poslušnost svému klubu ve sněmovně.
Lze očekávat, že Sobotka se nyní pokusí zabít několik much jednou ranou a zbavit se Tlustého, Hojdara i Řežábka. Může k tomu využít toho, že po schválení reformy veřejných výdajů se jeho pozice ve straně upevnila a je považován za člověka velmi blízkého Vladimíru Špidlovi. K kruzích sociální demokracie se hovoří o tom, že s očekávaným postupným oslabováním pozice Stanislava Grosse by se Sobotka mohl pokusit zaujmout s pomocí současného předsedy místo stranické dvojky. Týdeník EURO má informace, že pro začátek se začalo kývat křeslo pod Řežábkovým náměstkem Liborem Svobodou. Zde však Sobotka opět narazí na odpor US-DEU, protože Svoboda byl původně náměstkem Ivana Pilipa, a to ještě v dobách jeho působení na ministerstvu školství.

Děravá paměť.

Pro Sobotku je navíc poměrně složité kritizovat celou transakci s ECG, protože je pod ní sám podepsán. Intenzivně se zajímal o průběh soutěže na prodej balíku a odsouhlasil jak postupující do druhého kola, tak konečný výsledek. Osobně se účastnil jednání dozorčí rady ČKA k danému obchodu a dle zápisu prohlásil, že vítězná nabídka obstojí v porovnání s pilotním blokem z roku 2000. Dodal, že soutěž byla transparentní, požadavky výběrového řízení byly splněny a nejsou známé žádné negativní signály bezpečnostních rizik.
Jestliže nyní ministerstvo financí zastavuje prodej dalších balíků, není to každopádně dobrý signál vůči investorům a povede to ke zvyšování nákladů státu. Pokud však arbitrážní rozhodnutí přijde brzy a bude pro stát pozitivní, nemusí být škody příliš velké.

Dlužnická fakta.

Kredibilitu vedení ČKA přetřásají i média. Například Alexander Seidl, který zpochybňuje své smluvní závazky vůči ČKA již od roku 1997, dostal od České televize v pořadu Fakta prostor pro vyslovení nedůvěry celému principu prodeje balíků nedobytných pohledávek formou veřejných soutěží. Stalo se tak přesto, že ČKA dopředu upozornila televizní pracovníky na zainteresovanost této osoby v kauze. Saidl ostře útočil na agenturu a obvinil její nejmenované pracovníky z korupce. Přitom právě čtrnáct milionů jeho nesplacených dluhů bylo prodáno v balíku společnosti EC Group. V televizním vysílání se k fungování ČKA kriticky vyjadřovala i analytička Volksbank Markéta Šichtařová. Ta se však následně od vyznění pořadu distancovala a své výroky označila za vytržené z kontextu a střižené do zcela jiných souvislostí.
Česká televize si tak vysloužila nejen podezření z politicky účelové manipulace, ale i stížnost ČKA k Radě ČT a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.