Zemřel zakladatel slavné nízkonákladové společnosti Ryanair
Irský předseda vlády Bertie Ahern prohlásil, že úspěch nízkonákladové letecké společnosti Ryanair je jedním z velkých příběhů a odkazů jeho země. Irové a všichni podnikatelé tento příběh milují. Začal 2. února 1936 v městečku Thurles v hrabství Tipperary na jihu Irska, kde se Tony Ryan narodil v rodině vlakového strojvedoucího a první peníze vydělal v tamním cukrovaru. Z výroby cukru se však jeho životní povolání nestalo. Měla jím být letecká doprava. A to po odchodu z cukrovaru a nástupu do irské letecké společnosti Air Lingus, kde začal pracovat v oddělení pro odbavování zavazadel. Tam také podle něho pochopil, že letecká doprava je jeho životním povoláním.
První pokus.
Poté strávil dvacet let ve službách Air Lingus a ve čtyřiceti letech se vrátil ze Spojených států, kam ho společnost vyslala. Tehdy v zimě Air Lingus snižoval počty svých letadel. A Tony Ryan se okamžitě chopil nabízené příležitosti a se společností Air Lingus jako investorem založil v roce 1975 firmu na pronájem letadel Guinness Peat Aviation (GPA). Z GPA se během patnácti let stala největší leasingová firma na světě vlastnící čtyři sta letadel. Již tenkrát jeden významný představitel letecké dopravy prohlásil: „Ryan rozpozná potenciální možnosti a dokáže příležitost plně využít.“
Ryan také uměl pružně reagovat na krizové situace, přičemž však stále sledoval vlastní cíl. To se ukázalo, když připravoval s GPA největší vstup na burzu v Irsku. V té době se však letecká doprava ocitla ve velké krizi, což zhatilo Ryanovy plány.
Nová snaha.
Šlo o velmi nepříjemnou zkušenost, Ryanovu odhodlání prosadit se v letecké dopravě však nezabránila. V roce 1985 totiž založil se dvěma partnery, Christym Ryanem a Liamem Lonerganem, leteckou společnost Ryanair, která začala přímo konkurovat Air Lingus a British Airways, a získal licenci na linku mezi irským Waterfordem na jihovýchodě ostrova a londýnským letištěm Gatwick.
Byla to však skutečně velmi malá společnost. Její počáteční kapitál tvořila jedna irská libra, tedy jedno euro třicet centů, měla 25 zaměstnanců a vlastnila jedno letadlo s patnácti sedadly. Bylo tak malé, že členové posádky letadla nesměli měřit více než 1,58 metru, aby mohli plnit svoje pracovní povinnosti.
Spolupráce dvou mužů.
Společnosti se však nedařilo odlepit od země a zahájit řádný provoz. Velmi brzy se začala topit v dluzích a hrozil jí bankrot. V té době vstoupil do týmu geniální partner Michael O’Leary, který pracoval jako daňový poradce u KPMG. O’Leary se znal s Ryanovými syny a otec ho angažoval, aby vyvinul úspěšnou obchodní strategii.
O’Leary prostudoval firemní podklady a dospěl k jednoznačnému závěru, který shrnul jedním slovem: zavřít. A tady začíná legenda o Ryanairu a spolupráci dvou mužů, která se vyvinula v silný pracovní a osobní vztah.
No frills.
Podle čistě ekonomických ukazatelů bylo jediným rozumným řešením obchodní činnost ukončit. Pro Tonyho Ryana však byla jeho letecká společnost také citovou záležitostí a životní výzvou - tedy tím, čím se žádná ekonomická teorie nezabývá. Podařilo se mu O’Learyho přemluvit a udělat z něho akciového spolumajitele, který také ponese riziko podnikání. V roce 1994 už byl O’Leary šéfem společnosti a inspiraci našel u americké letecké společnosti Southwest Airlines a jejího důsledně aplikovaného systému no frills. Ten v praxi znamená, že firma neposkytuje služby navíc, první třídu a občerstvení, má malou administrativu, používá levná letiště a vlastní jen jeden typ letadel.
Tento systém O’Leary dovedl k dokonalosti. Dnes jej používají všechny nízkonákladové letecké společnosti na světě a jeho pravidla jsou považována za základ moderního kapitalismu.
Vysoká efektivita.
Ryanair používá jen jeden typ letadel, a to Boeing 737-800 - v současné době jich společnost vlastní 137, má objednáno 171 a na dalších 141 opci. To usnadňuje pozemnímu personálu i leteckým posádkám práci a zmenšuje zdržení při opravách a obsluze, což neplatí u velkých společnosti, které běžně používají několik typů letadel. Mezi přistáním a startem letadla se počítá s dobou 25 minut. Snižují se tím letištní poplatky a využití letadla je maximální. Posádka také po přistání letadlo uklízí, čímž odpadají náklady na uklízeče. Aby čištění a úklid letadla trvaly co nejkratší dobu, sedadla jsou bez úložných kapes, které tuto činnost zdržují. Potahy jsou ze snadno umývatelných látek, jež nevyžadují žádnou údržbu, například z umělých vláken. V letadle také nenajdete žádné rádio nebo televizi. Jeho prostor je maximálně využit sedadly a místa pro nohy pasažérů je málo. Za občerstvení na palubě letadla musí cestující zaplatit. Jedno příruční zavazadlo je zdarma, za ostatní do patnácti kilogramů se platí šest eur. Za každý další kilogram nadváhy si Ryanair účtuje osm eur.
Úsporné létání.
Ryanair létá jen z jednoho místa do druhého. Vyhýbá se tak logistice, jež je spojená s přestupováním a zavazadlovým managamentem, a riziku zmeškání navazujícího spoje. Ryanair v noci nelétá a všechna letadla musejí být večer na domovské základně. Tím odpadají příplatky za noční lety pro posádky letadel a rovněž není třeba platit hotely, v nichž musejí přenocovat, ocitnou-li se na cizích letištích. Všechna letadla mají vlastní schody, a proto nemusejí používat letištní vybavení, za které se platí. Rezervace letenek se děje výlučně přes internet. Za jakoukoli změnu nebo storno letenky se platí poplatky, protože to vyžaduje další zaměstnance. Telefonické informační služby jsou také zpoplatněny.
Výběr letišť.
Letiště si Ryanair vybírá především na základě finančních analýz. Společnost se přitom snaží získat ty nejlepší podmínky a získává je i formou subvencí, především od ekonomicky slabých oblastí. Tyto subvence často kritizují konkurenční letecké společnosti Ryanairu. Ekonomicky málo rozvinuté regiony si však od letů Ryanairu slibují turistické a v důsledku toho i hospodářské oživení. Druhým kriteriem při výběru letišť jsou krátké časy pobytu letadel. Důraz se proto klade na jejich odbavovací kapacitu a na krátké čekání na rozjezdových plochách. Přednost proto dostávají málo vytížená letiště, která jsou však většinou trochu vzdálená od významných měst. Významnou roli sehrála liberalizace vnitřního evropského leteckého trhu, která zjednodušila vyjednávání a byrokracii mezi leteckými aerolinkami i jednotlivými letištními společnostmi. Většina destinací Ryanairu proto leží v Evropské unii - kromě Švýcarska, Norska, Chorvatska a Maroka. Rozvoj nízkonakladové letecké dopravy také na konci minulého století podpořil trend vývoje malých a středně velkých dopravních letadel.
Úspěšná obchodní strategie.
Tato obchodní strategie Ryanairu je dodnes úspěšná. Od roku 1997 je evidována na burze a s 557 spojeními do 26 zemí - převážně v Evropské unii -, 52 miliony přepravených pasažérů a se 440 miliony eur zisku patří k nejúspěšnějším leteckým společnostem na světě. O’Leary se však dnes nekoncentruje jen na udržení daného stavu, ale také na expanzi, a proto mohl svému učiteli prezentovat, že po tvrdé bitvě převzal 30 procent akcií Air Lingus a šestnáctiprocentní podíl Tiger Airways, nízkonákladové letecké společnosti založené v roce 2003 v Singapuru.
Filantropie.
Tony Ryan svůj obrovský majetek, odhadovaný na více než jednu miliardu eur, nepoužíval jen k financování luxusních realit po celém světě, rozšiřování umělecké sbírky a k chovu ušlechtilých koní. V irské filantropické tradici velkoryse sponzorsky podporoval vědecké, vzdělávací a umělecké projekty. Toto angažmá mu vyneslo mnoho ocenění a čestných doktorátů, například od Trinity College v Dublinu, Národní irské univerzity v Galwayi a od univerzity v Limericku. Tony Ryan zemřel v 71 letech po dlouhé nemoci 3. října v Celbridge v hrabství Kildare. A Michael O’Leary prohlásil: „Bylo pro mne ctí pro něho pracovat a mít možnost se od něho učit.“
