Přes mnohé potíže obchod v Česku začíná
Domácí hašteření o projektované množství českých emisí, a tím o každoroční limit přidělovaných povolenek na vypouštění skleníkových plynů, rozetnuli úředníci Evropské komise. Vyšli z oficiálních zpráv o skutečném emisním zatížení pocházejícím z českých podniků a navrhli přidělit 90 160 000 povolenek, které odpovídají stejně velkému počtu tun vyprodukovaných emisí oxidu uhličitého. K českému zděšení by tento limit byl nižší než průmyslem tolik kritizovaný původní návrh ministerstva životního prostředí.
Zákrok opovrhovaných.
Vlivem domácích průmyslových tlaků ovšem ministerský návrh stále nabobtnával, až ministr Libor Ambrozek nakonec připustil, aby vzrostl až na hranici 100 milionů tun emisí. Průmyslové lobby to však bylo ještě málo a prosadila si spoluúčast ministerstva průmyslu. Místo hledání konsensu přišlo ministerstvo průmyslu s protinávrhem přes 117 milionů tun emisí i povolenek, což bylo pro protihráče z resortu životního prostředí neakceptovatelné. Vláda se nakonec shodla na kompromisní žádosti 107,8 milionu povolenek a poslala ji do Bruselu. Evropská komise však přemrštěný požadavek odmítla.
Tolik opovrhovaní bruselští byrokraté se oprostili od politických a resortních tlaků a rozhodovali jen na základě věcných argumentů. Rovněž opovrhovaní čeští bruselští vyjednávači nakonec pro český průmysl dokázali nemožné - věcnými argumenty přesvědčit kritický odborný evropský tým vedený Peterem Visem z komisariátu pro životní prostředí, že český emisní limit lze zvýšit na 97,6 milionu tun, tedy o hodnotu emisní produkce celého Lotyšska. Na rozdíl od tvrdohlavých Poláků, kteří nechtěli ze svých nadsazených požadavků slevit a nevylicitovali nic. Teď zvažují žalobu na Evropskou komisi. Deklarovaný zájem Evropské unie na snižování emisí se v okamžiku spouštění systému zvrhl v boj států urvat pro svůj průmysl co nejvíce povolenek.
Chceme také peníze.
„Myslím, že Brusel s tím nebude mít žádný problém, bude to jen formální schůzka,“ soudil náměstek ministra průmyslu Martin Pecina loni v říjnu, když vláda odeslala Evropské komisi svůj požadavek na 107 800 000 povolenek. „Jakékoliv jiné číslo znamená, že to poškozuje podnikatelské prostředí,“ sdělil při jiné příležitosti mluvčí ministerstva Ivo Mravinac.
Ukázalo se však, že jednání bylo tvrdé a přísné dle zásady „dokažte, že to opravdu potřebujete“, jak stvrdil sám Pecina. Pecinu nakonec nezaskočil ani významně snížený výsledek. Soudí, že by neměl bránit ani rozvoji tepelných elektráren. Pecina je přesvědčen, že elektrárny mají povolenek dost, a doly proto nemusejí redukovat těžbu uhlí. Výrobci elektřiny z uhlí se nemusejí nijak omezovat a diskuse o zrušení těžebních limitů na Mostecku, a tím o likvidaci obcí Černice a Horní Jiřetín, může nerušeně pokračovat.
Ale jak náměstek Pecina vysvětlí, proč jsou dva po sobě vydané vládní dokumenty - státní energetická koncepce a návrh alokačního plánu - po stránce emisí tak odlišné? „Chceme, aby klesaly emise, ale chceme také dostávat peníze. Energetická koncepce sleduje jiné cíle než žádost o povolenky. Budou-li podniky redukovat emise, chceme za to inkasovat,“ tvrdí Pecina.
Ten tam už je strach z poškození českého průmyslu. Své uspokojení nad výsledky bruselského jednání o povolenkách vyjádřili jak ministr průmyslu Milan Urban, tak místopředseda vlády Martin Jahn. Jen Svazu průmyslu a obchodu se nový kompromis nelíbí. „Přiznali, že jeli s nadhodnocenými čísly. To považuji za nekorektní jednání,“ vyjádřil se prezident svazu Jaroslav Míl. Je přesvědčen, že částka byla racionální a z výsledku učinil závěr: „Česká republika udělala chybu, když investovala do životního prostředí, protože z toho v podstatě nic nemá“.
Cena letí nahoru.
Kdo se ovšem nebojí obchodovat s povolenkami, může mít z prodeje značný profit. Nekompromisní postoj Evropské komise se už zúročil: cena povolenky se od počátku roku více než zdvojnásobila a ve čtvrtek minulý týden (14. dubna) činila 15,34 eura. To nikdo nečekal, i ty nejodvážnější odhady počítaly s cenou od čtyř do dvanácti eur. Do vývoje ceny ovšem výrazně zasáhly i vzrůstající trendy na trhu s fosilními palivy. Výkonný ředitel společnosti Vertis Environmental Finance Martin Cmíral upozorňuje: „Cenu povolenky velice ovlivňuje cena energie, ne naopak!“ Přestože ceny ropy, plynu a uhlí mohou ještě vzrůstat, Cmíral soudí, že právě teď je vhodná doba pro prodej povolenek. Před Evropskou komisí totiž stojí velký oříšek: silně přemrštěný italský alokační plán. Jestliže se ho Evropské komisi podaří rovněž zkrouhnout, pak nastolený cenový trend bude zřejmě pokračovat. Když však komise Itálii příliš vyhoví, může cena rázem spadnout na pět šest eur, myslí si Cmíral.
Obchodování s emisemi už v Česku nestojí nic v cestě, přestože povolenky nejsou dosud rozděleny a není zřízen národní registr. Například Vertis už uskutečňuje dvě transakce, a to po několika desítkách tisíc eur. Každý podnik si totiž může odvodit, jaký příděl povolenek po zkrácení celkového českého limitu získá a zda je schopen povolenky ušetřit. V tomto podnikání platí ještě více než kdekoli jinde, že štěstí přeje připraveným. Kdo si neumí spočítat, kolik povolenek bude sám potřebovat, by se do obchodování neměl pouštět.
„Nejsme nijak pozadu,“ upozorňuje Cmíral. „Povolenky ještě nerozdělila a národní registry nezprovoznila většina evropských států. Leckde jinde je ale k obchodování větší odvaha,“ poznamenává Cmíral.
Obchodování na zkoušku.
Zahájení tříletého zkušebního období však v Česku blokuje týž Brusel, který vytvořil příznivé podmínky pro obchodování. Jak upozornil jeden z vyjednávačů, Tomáš Chmelík z ministerstva životního prostředí, experti Evropské komise si nejprve chtějí prověřit kompatibilitu českého národního registru s registrem centrálním. A to nebude dřív než na konci května, přestože tuzemský registr už je provozuschopný.
Ani přidělení povolenek podnikům by už nemělo trvat dlouho. „Připravujeme algoritmus, který rozdělí celkové snížení souhrnné částky na podniky ve stejném poměru, jaký byl v původním vládním návrhu. Avšak firmám, kterým se podařilo požadavky příliš nadsadit, zkrátíme příděl víc než ostatním,“ uvádí Chmelík.
Motorem pro obchodování s emisemi i pro stabilitu ceny má být jejich očekávaný nedostatek. Ten zároveň má vyvíjet tlak na zlepšování technologií, protože výrobce bude raději povolenky prodávat než nakupovat. „Když náměstek Pecina prohlásil, že nebude-li přebytek povolenek, nebude s čím obchodovat, hluboce se mýlil,“ soudí programový ředitel ekologického Hnutí Duha Vojtěch Kotecký. „Grossova vláda dala nové vládě lekci tím, že nepřijala odpovědnost, přenechala iniciativu lobbistům a stav za ni musela napravovat Evropská komise,“ dodává.
Obchodní poradce a expert Martin Cmíral soudí, že systém začne plnit svou roli teprve tehdy, až ho výrobci začnou promítat do svých obchodních strategií. Některé moderní plynové elektrárny mohou nakonec řešit dilema, zda se jim víc vyplatí vyrábět elektřinu nebo povolenky.
