„Stává se, že přijdou rodiče s dítětem po ošetření ve fakultní nemocnici a předěláváme sádru na plastovou fixaci,“ říká Josef Liška z traumatologie Nemocnice Na Františku. Zatímco fakultní nemocnice se příplatkům za odlehčené sádry od zrušení nadstandardů vyhýbají, v některých jiných zařízeních zůstaly.
Přístupy jsou různé a na tom, do jaké nemocnice se zrovna pacient dostane, záleží i částka, kterou zaplatí. V některých nemocnicích přísně podle pravidel nechávají pacienty platit nejen cenu odlehčené fixace, ale i práci zdravotníků. Leckde si ale dělají s případnými postihy menší starosti. Tam pacienti dál platí nižší cenu, jako když byly nadstandardy legální. Za odlehčenou sádru dají něco mezi 300 a 1000 korunami, podle spotřeby materiálu. To je rozdíl mezi zasádrováním, které platí zdravotní pojišťovna, a dražším materiálem.
Kontroly pojišťoven
Zdravotní pojišťovny jsou ovšem nesmlouvavé, a když přijdou na to, že si pacient připlácí, na nemocnici si došlápnou. „Pokud se o tom dozvíme, a dozvídáme se to obvykle od pacientů, je to předmětem kontroly a úhradu je možné odečíst,“ říká náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny Petr Honěk.
Podobně je to s dalším nadstandardem, který býval legální, a to jsou takzvané prémiové oční čočky implantované při operaci šedého zákalu. Zejména multifokální oční čočky, které dokážou kromě zákalu zároveň vyřešit oční dioptrické vady, takže pacient nemusí po operaci nosit brýle na blízko ani na dálku.
Podle primáře Pavla Studeného z pražské vinohradské fakultní nemocnice jsou na českých očních klinikách různé přístupy. Někde i dnes nechají pacienta připlatit si rozdíl mezi tím, co běžně hradí pojišťovna, a cenou dražší oční čočky. To je ale protizákonné. Na jiných pracovištích vůbec multifokální čočky při operaci šedého zákalu nenabízejí.
„Je to sice v souladu se současným politickým postojem vedoucích představitelů, ale je to nespravedlivé,“ míní Studený. Navíc tím lékař porušuje určité pravidlo, podle kterého by vždy měl pacienta informovat o všech variantách zákroku. Na jiných klinikách má pacient pouze možnost si zaplatit s prémiovou čočkou i celý zákrok. Tím se sice věc z právního hlediska vyřeší, čočku to ale pro pacienta zdraží o něco přes sedm tisíc korun.
Z tohoto pohledu je zajímavá i statistika, kterou Studený nedávno uváděl na poslaneckém semináři. Shrnuje počty implantovaných očních čoček při operacích šedého zákalu v posledních třech letech. V roce 2012, kdy se za prémiové oční čočky mohlo legálně připlácet, zvolilo lepší variantu pět procent pacientů. V roce 2013, kdy Ústavní soud nadstandardy zrušil, to zjevně mnohé odradilo. Multifokální čočky dostalo jen 1,6 procenta pacientů. Zároveň se zdá, že lidé doufali v brzké vyřešení situace a operaci odkládali.
Celkový počet operací šedého zákalu totiž poklesl. V roce 2014 už kliniky nejspíš našly svá řešení pro zájemce o nadstandard, operací šedého zákalu znovu celkově přibylo a podíl multifokálních čoček se vrátil na pět procent operací.
Pomalí legislativci
Otázkou nadstandardů se právě v těchto dnech zabývají poslanci. Nejedná se ale o žádné komplexní řešení citlivé otázky připlácení, ale jen o stručný pozměňovací návrh k novele zákona o zdravotním pojištění. Poslankyně Radka Maxová (ANO) totiž navrhuje změkčit pravidlo, že se za péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění nesmí připlácet. Za dražší zdravotnický prostředek, jako jsou odlehčené sádry nebo prémiové oční čočky, by si pacienti mohli doplatit rozdíl v ceně.
„Nešťastně vykládané ustanovení zákona je v současné době obcházeno,“ vysvětluje Maxová. „Náš návrh otevírá postupně prostor pro příchod komerčního připojištění,“ míní. Právě to, že v českém zdravotnictví nefunguje nadstandard, který by mohlo smysluplně krýt komerční připojištění, odlišuje náš systém financování od ostatních vyspělých zemí. l
