Někteří politici si samozřejmě neopomněli přihřát polívčičku. Česká republika poprvé od revoluce dostihla některý ze starých členských států Evropské unie. V loňském roce totiž podle zprávy Eurostatu předstihla v hrubém domácím produktu na obyvatele Portugalsko.
Někteří politici si samozřejmě neopomněli přihřát polívčičku.
Česká republika poprvé od revoluce dostihla některý ze starých členských států Evropské unie. V loňském roce totiž podle zprávy Eurostatu předstihla v hrubém domácím produktu na obyvatele Portugalsko. V blízké době můžeme předstihnout ještě dalšího unijního člena, a sice Řecko. To je jistě pro nás dobrá zpráva, přestože víme, že portugalská ekonomika zažívá nyní hospodářské problémy a Řecko je obecně vnímáno jako poměrně chudá země. K tomu přidejme druhou dobrou zprávu - Česko patří v Evropské unii k zemím s nejnižším počtem domácností, které žijí na hranici chudoby.
Někteří politici si samozřejmě neopomněli přihřát polívčičku. Podle odhadu premiéra Paroubka by měla průměrná mzda v Česku v roce 2010 dosáhnout 25 tisíc korun, podle odborů 27 tisíc korun hrubého, pokud ekonomika dál poroste jako dosud. Odborářský boss Milan Štěch tvrdí, růst mezd je nutný pro úspěšný přechod Česka k euru. Ponechme stranou relevantnost úvahy o vztahu úrovně našich mezd a přijetí eura, stejně jako předvolební sliby sociální demokracie. Růst mezd musí především odpovídat produktivitě práce, ať si říká kdo chce, co chce, jinak se pořítíme tam, na co nelze najít slušné slovo.
Každá mince má dvě strany. Ačkoliv česká ekonomika je tažena především malými a středními firmami, prostředí pro jejich podnikání je administrativně složité, s vysokým daňovým zatížením. Každý občan zaplatí ročně státu přes sto tisíc korun na daních, pojištění, clech a poplatcích. Kromě vysokého zdanění a nepřehlednosti celého systému hrozí ekonomice problém výrazně vyšších rozměrů, a to je dlouhodobě neřešený deficit důchodového systému. Pokud jej nadále budeme přehlížet, pokud nepřistoupíme k reformě penzí, čeká státní finance tak hluboký propad do mínusu, že růst ekonomiky by musel být každoročně tak minimálně dvacetiprocentní, abychom to aspoň trochu ustáli. A to s ohledem na realitu i většinu ekonomických teorií nelze. Vysoký růst ekonomiky nemáme natrvalo, hospodářský cyklus se střídáním období růstu a obdobími stagnace je neúprosný.
Takže bychom měli namísto obdivu sami k sobě a plánů, jak rychle dostihneme jiné země, rychle přikročit k činu. A začít minimálně s reformou penzijního systému a zdravotnictví, zjednodušit a zprůhlednit daně. Doba, kdy ekonomika roste, je na zahájení těchto reforem vhodná, protože zčásti zmírní nutné negativní efekty některých kroků. Diskuze u nutnosti reformy důchodů se u nás vede přes deset let. Začít jsme s ní už měli, ale lepší později než pozdě. V roce 2050 má podle analýzy odborníků, již si objednala sama vláda, dluh nezměněného důchodového systému dosáhnout poloviny hrubého domácího produktu. Pak by nám byl růst ekonomiky málo platný a odborář Štěch i všichni politici by se nedovolali ani vstupu do eurozóny.
