Menšinoví akcionáři se své ochrany stále nedovolají.
V poslední době se začínají opět množit případy, kdy většinoví vlastníci využívají beztrestnosti a mezer tuzemských zákonů a berou ostatní akcionáře na hůl. Žhavou novinkou je v tomto směru Keramika Horní Bříza.
Na fígle, jako že rozhodující vlastník nezapočítá majoritní obchod (při něm je zpravidla cena daleko vyšší, než je ta na veřejném trhu) do odkupní ceny, a akcionáři tak přijdou zkrátka, nebo že dodání peněz za výkup následuje často až několik měsíc ů, či dokonce let po prodání akcií, jsme si již bohužel zvykli.
Víceméně současnou novinkou je obcházení a nepřiznání takzvaného jednání ve shodě. Většinový vlastník rozředí majoritní podíl (ze zákona musí odkup nabídnout vlastník držící více jak 50procentní podíl) na několik spřátelených firem, které pak figurují (anebo někdy ani to ne) ve Středisku cenných papírů, a ;vyhne se tak odkupu.
Majorita nemajorita.
To je, zdá se, i případ známé tuzemské keramičky Keramika Horní Bříza. Ta totiž získala asi před čtrnácti dny nového majitele - rakouský Lasselsberger Holding, který již mimochodem zhruba před několika měsíci ovládl další přední tuzemskou keramičku - Chlumčanské keramické závody. Podle drobných akcionářů využil totiž většinový vlastník mezery v zákoně, a ačkoli získal 57 procent keramičky, k odkupu se nemá.
Problém je totiž v tom, že 57procentní podíl byl rozředěn na dvě firmy - Lasselsberger Holding, který získal 34 procent, a společnost Baytan Enterprises s 22 procenty. Lasselsberger tak figuruje ve Středisku cenných papírů jen s 34 p rocenty, se kterými nemusí odkup provést.
Nic na tom nemění fakt, že podle akcionářů společnost Baytan Enterprises patří do spřátelené skupiny. Nedokonalá tuzemská legislativa a její mizivá vymahatelnost tak vede k tomu, že se podobné případy jednání ve shodě jen velmi těžko právně pr okazují.
O tom, že v případě Keramiky Horní Bříza jde s největší pravděpodobností o toto jednání ve shodě, mluví podle Petra Tůmy, jednoho z akcionářů keramičky, například skutečnost, že na nedávné valné hromadě, (která již mimochodem schválila lidi s Lasselsbergeru do statutárních orgánů keramičky), měl majitel firmy - Josef Lasselsberger - plnou moc k zastupov ání fondů, respektive jejich investičních společností, od kterých balík akcií koupil. Ten získal konkrétně od fondů Spořitelní investiční společnosti a IKS Komerční banky, a jelikož ještě k těmto akciím neměl podle SCP vlastnické právo, vy stupoval na hromadě za tyto fondy. Tůma proto hodlá tuto valnou hromadu napadnout a žalovat.
Záhadná keramika.
Zástupci nového vlastníka odmítají o všech těchto skutečnostech hovořit, mluvčí společnosti Manfred Schmirler pouze uvedl, že firmu ovládl nový majitel, který vydal embargo na veškeré informace.
Jak je již všeobecně známo, Komise pro cenné papíry nedávno oznámila, že na hlídání odkupů právně nedosáhne, a tudíž akcionáři s její pomocí v takových případech počítat nemohou. Jedinou cestou je tedy obrátit se na soud.
Komise sice připravila vyhlášku, která se snaží řešit největší zvěrstva odkupů, včetně jasného vymezení pojmu jednání ve shodě, ta však zatím světlo světa nespatřila.
Keramika Horní Bříza se jinak může pochlubit slušnými výsledky. Firma s miliardovým majetkem měla loňské výkony za 2,4 miliardy korun a dosáhla zisku 255 milionů korun. Společnost je zajímavá a ceněná především pro svá ložiska kaolinu.
Dalším vlastníkem keramičky, který figuruje ve výpisu SCP, je pak Hussar Holding, jenž drží akcie pro maďarskou keramickou firmu Zalakeramia.
Nejasnostem kolem odkupu odpovídá i kurs keramičky na veřejných trzích. Cena akcií šla z 1165 korun v době ovládnutí novým vlastníkem na současných 712 korun ve středeční aukci RM-Systému.
Šablona pro další?
Podle akcionářů použil Lasselsberger stejný postup obejití odkupu pomocí rozředění podílů na spřízněné firmy pod 50 procent i u Chlumčanských keramických závodů, které ovládl již dříve. V SCP má oficiální podíl 47 procent.
Podobné je to i v Deze Valašské Meziříčí, kde má nový majitel - Agrofert - 49,5 procenta podle údajů SCP, ale podle dostupných informací může držet 59 procent.
To, že si dnes s odkupy hlavu nikdo příliš neláme, svědčí třeba i neuvěřitelný případ ZPS Zlín. Tam kanadská firma Backer & Steel nabízela v inzerátech odkup akcií po 220 korunách, aby se pak posléze zjistilo, že tako vá firma vůbec neexistuje. Stejně tak se nepodařilo potvrdit ani existenci firmy Treevit-STL, která nabídku veřejného odkupu zprostředkovávala.
Akcionáři se proto obávají, aby beztrestné počínání dominantních vlastníků a využívání právnických kliček v nedokonalosti zákona nemotivovalo i další majoritní vlastníky k podobnému jednání.
Fondy se totiž kvůli otvírání a zpřísněným majetkovým limitům zbavují mohutně svých akciových podílů z portfolií, a na prodej investorům jsou tak další velké balíky známých firem. Ve hře jsou nyní například balíky akcií IPS či Metrostavu.