Miloš Kužvart již připravuje svůj tým
Někteří sociální demokraté byli moc zvědaví, co udělá prezident. Objevila se totiž spekulace, že po setkání s Milošem Zemanem na Vysočině podpoří Václav Klaus právě kandidaturu expremiéra-důchodce. Jak by zareagovala ČSSD? Nezačala by se vnitřně štěpit?
Nic takového se však nestalo. Hlavním kandidátem na člena Evropské komise zůstal bývalý ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Koaliční lidovci a unionisté sice nepřestávali skrývat rozčarování z této nominace, ale zároveň působili dojmem, že už nevidí žádnou možnost, jak Kužvartovu odchodu do výkonného orgánu Evropské unie zabránit.
Ona spekulace o možné reakci na případný Klausův šťouchanec nicméně jasně naznačuje, o co nyní v ČSSD jde. Sociální demokraté musejí prokázat, že tentokrát jsou jednotní. Strana prošla sérií porážek při volbě prezidenta. Její preference oproti posledním volbám klesly o polovinu. Je nutné se pochlubit viditelným úspěchem. ČSSD chce prosadit vlastního kandidáta, byť z přítomnosti českého sociálního demokrata v Evropské komisi nemusí mít žádný přímý prospěch.
Mertlík uvolnil cestu.
Část socialistů tvrdí, že Kužvart sice není tím nejsilnějším kandidátem, ale že se za jeho nominaci nemusejí stydět. Největší šanci jít do Bruselu měl původně bývalý ministr financí Pavel Mertlík. Ten však kandidaturu sám odmítl. Týdeníku EURO řekl, že tak učinil z osobních, rodinných důvodů. „Nechce se mi dlouhodobě z Prahy. A komisař tráví pomalu tři dny v týdnu v letadle,“ uvedl bývalý ministr financí.
Objevovali se i další kandidáti, ti však neměli podporu celé ČSSD. Někdejšímu ministru financí Jiřímu Rusnokovi mnozí ještě dlouho nezapomenou jeho podporu Václava Klause při prezidentské volbě, slabinou exministra Jiřího Dienstbiera je to, že sám není členem sociální demokracie.
S jednou z nejtvrdších kritik Kužvartovy nominace přišel předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek, který bývalého ministra životního prostředí označil za slabého kandidáta. Lídr kandidátky ČSSD do Evropského parlamentu Libor Rouček soudí, že Kalouskovy výroky rozhodně nepřispěly k příznivější atmosféře v koalici. Naopak by mohly povzbudit tu část sociální demokracie, která hodlá při jednání s koaličními partnery spíše práskat do stolu. Sám Rouček pak vylučuje, že by bylo možné podporu pro Kužvarta za něco vyhandlovat, a nepřímo tak odmítl předpoklad, že by lidovci mohli na oplátku získat vládní křeslo navíc.
Dejte mu šanci.
Velké rozčarování nad kritikou Kužvarta trochu paradoxně vyjádřil Pavel Mertlík. „Objevují se urážlivé, nepravdivé výroky o Kužvartovi, který byl čtyři roky ministrem a rozhodně není žádným neostříleným začátečníkem,“ říká Mertlík. Tvrzení o Kužvartově nedostatečném zahraničním renomé považuje za nesmysl: To ovšem nemá z potenciálních kandidátů prakticky nikdo. Mertlík soudí, že teprve budoucnost ukáže, jak se Kužvart v Bruselu prosadí. Nebude to mít lehké.
S tím souhlasí i sám Miloš Kužvart. „Skutečné renomé je také věcí další práce,“ prohlásil v rozhovoru pro týdeník EURO. Svou kandidaturu bere vážně a už dokonce zahájil předběžné konzultace s lidmi, kteří by mohli být v jeho budoucím komisařském týmu. „Pochopitelně chci vždy na každého znát názor premiéra,“ dodává bývalý ministr Zemanovy vlády. Kužvart ovšem počítá s tím, že jen maximálně polovina komisařova týmu může pocházet ze stejné země jako on sám. Platí pravidlo, že z komisařovy země nemůže být ani jeho vlastní mluvčí. „Je to rozumná věc, neboť se tak zajistí, že určitý resort nebude doménou pouze jednoho státu,“ soudí kandidát ČSSD.
V Evropské komisi hodlá Kužvart přednést svou vizi, která vychází z představ o prosperující, demokratické Evropě, která se orientuje na ochranu životního prostředí, klade důraz na lidská práva, otevřenost a transparentní rozhodování o financích. Kužvart také chce navázat na to, o co se jako český ministr pokoušel při implementaci právních předpisů v oblasti životního prostředí.
Životní prostředí to nebude.
Právě Kužvartova specializace na životní prostředí však vyvolává další pochybnosti. Je málo pravděpodobné, že by Čech mohl získat v Evropské komisi právě tento resort. Jak uvádí první náměstek ministra zahraničí Jan Kohout, tato oblast je považována za doménu Skandinávců. Tak tomu zřejmě bude i v nové Evropské komisi, která se zformuje letos na podzim. Do té doby budou komisaři z nových členských zemí tak jako tak bez konkrétního resortu.
„Kdyby šlo o nominaci na post komisaře pro životní prostředí, tak já osobně bych si Kužvartovu kandidaturu ještě dokázal představit,“ říká místopředseda Unie svobody František Pelc, kterému je ekologie také profesně blízká. „V jiné roli si umím Kužvarta představit těžko. Na tomto místě by měl být člověk, který má mezinárodní zkušenosti, má rozhled a umí naslouchat. To Kužvartovi schází,“ soudí Pelc. Upozorňuje, že místo pečlivého výběru vypustila ČSSD produkt, který vyvolává pnutí ve straně samotné. „Není to nejsmířlivější výběr k ostatním koaličním stranám,“ dodává Pelc.
Sám Kužvart to pochopitelně vidí jinak. Mluví o dvou resortech, které (od listopadu) přicházejí v úvahu – věda a výzkum, nebo regionální rozvoj. Připomíná, že působil na oddělení územního rozvoje ministerstva životního prostředí a že je členem řídící rady Institutu OSN pro vzdělávání a vědu. „K vědě a výzkumu mám velmi blízko,“ zdůrazňuje kandidát ČSSD.
Na šest měsíců?
I když premiér Vladimír Špidla Kužvartovu kandidaturu prosadí, není nikde psáno, že někdejší ministr životního prostředí v Bruselu vydrží i po příchodu nové komise. Z tohoto pohledu by měl jisté jen to, že bude letním komisařem na dobu šesti měsíců. Asi není úplnou náhodou, že na tuto skutečnost poukazuje třeba ministr zahraničí Cyril Svoboda (KDU-ČSL).
Také Libor Rouček připomíná, že situace se po červnových volbách do Evropského parlamentu může změnit. Na předsednickém postu komise se navíc obvykle střídá sociální demokrat s lidovcem, respektive konzervativcem. Současný šéf Romano Prodi je považován za představitele levice, takže jeho nástupcem bude pravičák, který bude mít vlastní představy o obsazování komisařských postů. Rouček nevylučuje, že by mohl vyžadovat jména tří kandidátů z každé země, z nichž si sám vybere.
Na druhé straně je všem jasné, že rozsáhlé změny na postech komisařů z nových členských zemí by byly nesmyslné. A nebylo by příliš logické, kdyby třeba česká vláda takovou změnu prosazovala. „Premiér Špidla se opakovaně vyjádřil, že je nesmyslné, aby někdo, kdo se šest měsíců zaučuje, poté odcházel,“ říká Miloš Kužvart.
Moldan nerezignuje.
Zatímco Kužvartovy šance na vstup do Evropské komise rostou, zcela se nevzdává ani kandidát opoziční ODS Bedřich Moldan – shodou okolností též bývalý ministr životního prostředí. „Nedovedu si představit, že by jmenování tak důležitých funkcí, jako je člen Evropské komise, mohlo být zcela jednoznačné – země navrhne a není o tom další řeč,“ míní Moldan. Ke kandidaturám by se měla vyjadřovat Rada EU, v níž zasedají představitelé členských zemí. Kandidát ODS dále připomíná, že při jmenování nových komisařů se rovněž počítá s jejich slyšením před Evropským parlamentem. Tím, že bude vybrán byť jen jediný kandidát, tedy ještě není vše stoprocentně dáno.
Podobně jako František Pelc je i Bedřich Moldan nespokojen s tím, jak ČSSD prosazuje svou vůli. „Pan premiér už mnohokrát slíbil, že klíčové věci bude diskutovat s opozicí. Zatím to nikdy nedodržel. Všechny klíčové zákony a jiné zásadní záležitosti prošly Poslaneckou sněmovnou na základě většiny 101 hlasů,“ uvádí Moldan. Na vlastní pěst jednala ČSSD i v případě nominace kandidáta na komisaře.
Zahraniční tajemník ČSSD Vladimír Müller namítá, že ČSSD byla až třetí stranou, která oznámila svého favorita. Ve chvíli, kdy ODS a lidovci přišli s vlastním kandidátem, byla zásadní jednání o společném návrhu už vyloučena. Müller upozorňuje, že o obsazení komisaře rozhoduje ve všech členských zemích EU vláda. Nejsilnější odpovědnost při hledání vhodného kandidáta leží na hlavní vládní straně a přímo na premiérovi. To však rozhodně neznamená, že by měli být koaliční partneři z diskuse vyloučeni. Libor Rouček v této souvislosti tvrdí, že ČSSD při výběru vycházela i z toho, jaká kritéria pro jmenování kandidáta požadovaly ostatní strany.
Národní (ne)zájem.
Müller soudí, že kandidát na komisaře by měl mít politickou minulost a identitu. Tuto podmínku Kužvart údajně splňuje. Kromě odborných znalostí a zkušeností s řízením velkého úřadu má také „politickou barvu“ – je schopen hájit svůj názor a ví, jak to chodí v politickém prostředí. Kužvart by neměl v Bruselu prosazovat národní zájmy, ale měl by tam uplatnit svou znalost toho, co je v Česku jako jedné z členských zemí možné prosazovat, a co nikoliv, vysvětluje Müller.
Bedřich Moldan pak svou představu o vazbách mezi komisařem a státem, z něhož pochází, vysvětluje jinými slovy: Člen komise nemůže prosazovat národní zájem tak, že bude žádat více peněz či projektů pro svou zemi. Neformální vazby se však mohou projevovat. Komisař bezpochyby jedná jako Čech či Holanďan a představy, které si nese s sebou, bude prosazovat.
Zatímco Moldan o svých představách mluví otevřeně, kandidátka lidovců na post komisaře, soudkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Ivana Janů, to zatím odmítá. Ke své kandidatuře se vyjádří, až pokud bude oficiálně jmenována vládou. S tím však příliš nepočítá. Vedení lidovců také ne. Kužvart pomalu může balit kufry.